tag:blogger.com,1999:blog-89395667878366703212024-03-14T05:59:46.104+11:00படலைஜேகேhttp://www.blogger.com/profile/00102443765441250863noreply@blogger.comBlogger456125tag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-75791073243526982042024-03-03T08:54:00.006+11:002024-03-03T08:59:48.629+11:00‘வெள்ளி’ நாவல் பற்றி ராஜா கருப்பையா<p></p><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggKOCE35cY1vn9N5fZemPPE5Cy023X-xLWX3Ra3tAaKVsWL0C0r63xg8N9nPKjs7vu-WIYab9bqYisY5Ie2mBOLd0Nehk4ZvvMHOVRjkWfr2WYqdF5JlzALEJKZTJa5QroPwQt7C847M86hQBrNJpGkxEZmiQikfwWN1Ycv40qGQltk_Zpx00a4jMPZ88/s1440/49017889_1423382631129295_2134249105709334528_n.jpg"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggKOCE35cY1vn9N5fZemPPE5Cy023X-xLWX3Ra3tAaKVsWL0C0r63xg8N9nPKjs7vu-WIYab9bqYisY5Ie2mBOLd0Nehk4ZvvMHOVRjkWfr2WYqdF5JlzALEJKZTJa5QroPwQt7C847M86hQBrNJpGkxEZmiQikfwWN1Ycv40qGQltk_Zpx00a4jMPZ88/s320/49017889_1423382631129295_2134249105709334528_n.jpg" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">பள்ளி நாட்களில் தமிழ் செய்யுள் பாடத்தில் எந்த குறுந்தொகை பாடல் படித்தோம் என்பது நினைவில் இல்லை. வருடங்கள் பல கடந்த பின்பு 2011ம் ஆண்டில் திரு. சுஜாதா அவர்களின் ‘401 காதல்</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">கவிதைகள், குறுந்தொகை ஓர் எளிய அறிமுகம்’ எனும் உயிர்மை பதிப்பக வெளியீடாக வந்த புத்தகம் வாசிக்க கிடைத்தது. திரு. சுஜாதா அவர்களின் ஆகச் சுவையான முன்னுரை குறுந்தொகை பாடல்களின் அறிமுகத்தை மட்டுமின்றி அவற்றை வாசிக்கும் ஆவலையும் தூண்டியிருந்தது. பாடல் புரியாவிட்டாலும்,பொருள் விளக்கம் அப்பாடல்களை வாசிக்க செய்கின்றது. திரு. சுஜாதா அவர்கள் தன்னுடைய முன்னுரையில் தமிழ் தாத்தா உ.வே.சா அவர்களுக்கு மிகப்பெரிய நன்றியை உரித்தாக்குகிறார். ஏனெனில் அவர் பதிப்பித்த உரை இல்லாவிட்டால் நாம் குறுந்தொகையை இழந்திருப்போம் என்கிறார்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">பின்னர் 2021 ஆண்டில் திரு ஜெயமோகன் அவர்களின் ‘சங்கச்சித்திரங்கள்’ விகடனில் தொடராகவும்,பின் தமிழினி பதிப்பக வெளியீடாக புத்தகமாகவும் வாசிக்கக் கிடைத்தது. அப்புத்தகத்தில் ஜெயமோகன் அவர்கள் தன்னுடைய முன்னுரையில் ‘கவிதை அடிப்படையில் வாழ்வுடன் தொடர்புள்ளது,வாழ்வை விரிவு படுத்துவது,வாழ்வை வைத்துத்தான் கவிதையை வாசிக்க வேண்டும்’ என்கிறார். வாழ்வில் தான் கடந்து வந்த பலவிதமான நிதர்சனங்களை அழகாக, மிக ரசனையான நாற்பது கட்டுரைகளாக வாசகனுக்குத் தந்து, அக் கட்டுரைகளில் குறுந்தொகை பாடல் மற்றும் விளக்கம் இரண்டையும் இணைத்திருப்பதின் வழியாக வாசக மனதில் குறுந்தொகைப் பாடல்களையும் அவர்களது வாழ்வையும் நினைத்துக் கடக்கும் ஒரு கவிதை மனதையும் நமக்குத் தருகிறார். ஒவ்வொன்றும் ஒரு சிறு கதை போன்ற வசீகரமான கட்டுரைகள் அவை.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">2023 ஆண்டில் திரு. ஜேகே அவர்களின் ‘வெள்ளி’, மெல்பர்ன் வாசகர் வட்டத்தின் முதல் பொது நிகழ்வில் அறிமுகம் செய்துவைக்கப்பட்டது. மிகுந்த ரசனைக்குரிய பதினோரு குறுந்தொகைப்பாடல்களைக் கொண்டு எழுதப்பட்ட இந்த மாய அறிவியல் புனைவை எனக்கும் வாசிக்க கிடைத்தது.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">புத்தக வடிவமைப்பே அசத்துகிறது. அட்டைப்பட ஓவியங்களோ புத்தகத்தை பிரிக்கவிடாமல் ஓவியத்திலேயே தங்கிவிடச்செய்கின்றன. இளம் காலை வேளையில் மஞ்சள் வானமும், பட்டறையில் கொழுந்து விட்டெரியும் நெருப்பின் கணப்பும், நெருப்பின் வெளிச்ச தீற்றலில் வெள்ளியும். அப்படியே பின்னட்டைக்குத் தாவினால் அங்கும் கனன்று கொண்டிருக்கிறது நெருப்பு. திரைச்சீலை விலக்கிய ஜன்னலில் வெகு தொலைவில் வானில் மின்னும் வெள்ளியும், மாநகர நவீன கட்டடங்களில் சிறு வெள்ளிகளாக மின்னும் விளக்குகளையும் கடந்து அறைக்குள் வந்தால், அரை இருளில் மனச்சோர்வோடு அயர்ந்து அமர்ந்திருக்கும் கோடன்,அருகில் ஐஹோம்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">மெதுவாய்ப் புத்தகத்தை பிரித்தால், ‘ஆரம்பிக்கலாமா’ என அமர்க்களமாக ஆரம்பிக்கும் கதை பெரிய எழுத்துக்களில், வழு.. வழு.. பக்கங்களில் வழுக்கிச் செல்கிறது.பக்கத்திற்கு பக்கம் அற்புத ஓவியங்கள் கிராபிக் நாவல்போல நம்மை கதைக்குள்ளும் கவிதைகளுக்குள்ளும் காட்சிகளுக்குள்ளும் ஒட்டிக்கொள்ளவைக்கின்றன.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">தாத்தாவிற்கு எழுதும் கடிதம் மூலமாக இந்த மாய அறிவியல் புனைவு நாவலுக்குள் நம்மை உடன் இழுத்து செல்கிறார் ஜேகே.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihBs4ZeJ1MlvUv3qnS85_L7Fx_tx69Dt1XeapEpjw538VAKwNR8EbhVp9WEaYxwg0Aav-D-weUr3wxHliXjCzBSdCmkDzRM7IAtbyp989OcGI6eO9UKdAUi_IxK2JHUkxDt-9Qr45adS-b-Wj0obKNkHQRTo2TbfZlC33O5tB-Hs2ClYhRAvAx4UwyA04/s960/410347840_10160881144170791_2945812158622266923_n.jpg"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihBs4ZeJ1MlvUv3qnS85_L7Fx_tx69Dt1XeapEpjw538VAKwNR8EbhVp9WEaYxwg0Aav-D-weUr3wxHliXjCzBSdCmkDzRM7IAtbyp989OcGI6eO9UKdAUi_IxK2JHUkxDt-9Qr45adS-b-Wj0obKNkHQRTo2TbfZlC33O5tB-Hs2ClYhRAvAx4UwyA04/w279-h320/410347840_10160881144170791_2945812158622266923_n.jpg" width="279" /></a></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">‘எப்போதும், எங்கோயோ, ஏதோ இடறுகிறது’, 'செருப்பில் ஏறிக்கிடக்கும் சிறு முள்ளு துருத்திக்கொண்டேயிருப்பதுபோல’ கோடனின் எண்ணவோட்டத்தோடு வாசகனையும் இணைத்து கொள்கிறார்.அதே கடிதத்தில் தாத்தாவிடம் ஒரு பாட்டு சொல்வீர்களே என பாடலின் பொருளை சொல்ல, உடனே ஐஹோம் அது என்ன பாடல், அப்பாடல் எத்தனை மொழிகளில் மொழிபெயர்க்கப்பட்டிருக்கிறது, அது எந்த சங்ககாலப் பாடல் என விவரிக்கிறது. உடன் வந்த ஞாபகம் திரு ஆதிஷா அவர்கள் ஆனந்த விகடனில் தொடராக எழுதிய ‘சர்வைவா’ தொடர்தான். அதில் அவர் திரு சுஜாதா அவர்களின் ‘கம்ப்யூட்டரே ஒரு கதை சொல்லு’ பற்றிய குறிப்பும் தந்திருப்பார். ஐஹோமுடனான கோடனின் உரையாடல் அவ்வகை.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">தாத்தாவின் ஆறுதலான பதில் கடிதம் ஆழ்ந்த அமைதியான வார்த்தைகளால் கோடனை(வாசகனையும்)சாந்தப்படுத்த முயலுகிறார். அவரின் அதி அற்புத மென்பொருளையும் (Augmented reality (AR)மற்றும் Virtual reality (VR) இரண்டும் கலந்த Mixed reality (MR) மூலமாக சங்ககால தமிழர் வாழ்க்கையை ஒரு மெய்நிகர் உலகத்தில் வளம் வரச்செய்யும் மென்பொருள் அறிமுகம் செய்ய, உடன் நாமும் கோடனோடு,</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">இந்திரவிழாவிற்குள் நுழைகிறோம் .</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">விழாக்கோலம் பூண்ட நகரும், பூக்களால் நிறைந்த ஆறும் ஆற்றில் துள்ளிடும் மீன்களும், முகிலுக்குள் ஓடி ஒளியும் நிலவும், படகில் காதலில் களித்து கிடக்கும் ஆண் பெண் காதல் இணைகளும், மணற் குன்றும், அதில் ஒற்றை புன்னை மரமும். ஜேகே தன்னுடைய virtual writing ஸ்டைலால் கண்முன் காட்சிகளாகத் தந்து நம்மையும் பயணிக்க வைக்கிறார் .</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">கதையோடு கலந்து குறுந்தொகை பாடல்களை வைத்தது மட்டுமில்லாமல்,</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">கவிஞர்களையும் பாத்திரங்களாக உலவ விட்டிருப்பது புது முயற்சி.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">உணர்வுகளைக் கலவையாக்கி, கதையும் ஆக்கி மனித மனதின் மென்மையான பக்கங்களை வருடிச்செல்கிறார் ஜேகே. இறுதியில் ஐஹோமின் உதவியோடு, சங்கப்பாடல்களைக் குறிப்புகளாக வைத்து வெள்ளியை சென்றடையும் கோடன். வரும் ஆண்டுகளில் வெள்ளிகளைத்தேடி கோடன்கள் மெய்நிகர் உலகில் அலையப்போவதென்னவோ நிஜம் (பேட்டண்ட் ரைட்ஸ் வாங்கி வைப்பது உசிதம்)</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">நன்றி.</div><div style="text-align: justify;">உங்களின் அன்பான ரசிகன்,</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">ராஜா</div>ஜேகேhttp://www.blogger.com/profile/00102443765441250863noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-22772155776219431722024-02-28T11:15:00.003+11:002024-02-28T11:15:27.468+11:00தீண்டாய் மெய் தீண்டாய் : மயிலான்<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgajWS0YGjPSSbezv7gGxneQBX2reRr86LR7C4Gtb0Vvz1OiKOFXMk20uE6YyPEcEd-EGviu6x_9hmSd4yIoN5cmOHkJoNaR4SBZVZMX7XT7GFt19sXRITJKEFkJyTHrP0q2KqSFuQLarSQGdBRFaPwWC9_Qv0lwI5VnfVGD-TVdE6s7UHpy9ioW6vtGdQ/s768/peacock6.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="768" data-original-width="768" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgajWS0YGjPSSbezv7gGxneQBX2reRr86LR7C4Gtb0Vvz1OiKOFXMk20uE6YyPEcEd-EGviu6x_9hmSd4yIoN5cmOHkJoNaR4SBZVZMX7XT7GFt19sXRITJKEFkJyTHrP0q2KqSFuQLarSQGdBRFaPwWC9_Qv0lwI5VnfVGD-TVdE6s7UHpy9ioW6vtGdQ/s320/peacock6.jpg" width="320" /></a></div><br /><div><br /></div><div><br /></div>“புஞ்சிரி தஞ்சி கொஞ்சிக்கோ. <br />முந்திரி முத்தொளி சிந்திக்கோ, <br />மொஞ்சனி வர்ண சுந்தரி வாவே.<br />தாங்குனக்க தகதிமியாடும் தங்க நிலாவே.<br />தங்க கொலுசல்லே<br />குருகும் குயிலல்லே<br />மாறன மயிலல்லே”<br /><br /><div>‘நெஞ்சினிலே நெஞ்சினிலே’ பாடலிலிருக்கும் மலையாள வரிகள் அவை. தமிழாக்கும்போது அவ்வரிகள் இப்படி அமைகின்றன.<br /><br /></div><div>“அழகிய நிறங்கள் நிறைந்த சுந்தரியே.<br />தாங்கு தக்கென தகதிமி ஆடும் தங்க நிலாவே.<br />உன் தலைவனோடு நீ,<br />புன்னகை சிந்திக் கொஞ்சி விளையாடு.<br />உன் திராட்சை இரசமூட்டும் முத்துப்பற்களால் <br />சிரித்து அவனைச் சிதறவிடு.<br />நீ,<br />தங்கக் கொலுசல்லவா?<br />கூவும் குயிலல்லவா?<br />உன் மாறனின் மயிலல்லவா?”<br /><br /></div><div>இரசித்துக் கேட்டுக்கொண்டிருக்கையில் அந்த இறுதி வரி மாத்திரம் சற்றே நெருடியது. பெண்ணை எப்படி அவளுடைய மாறனுடைய மயில் என்று ஒப்பிடலாம்? பெண் மயில் அத்தனை அழகல்லவே? தன் தோகையை விரித்து ஆடல் செய்வது ஆண் மயில்தானே? ஒரு ஆணுக்குத்தானே மயிலை உவமைப்படுத்தவேண்டும்? எப்போதிருந்து பெண்ணை ஒரு ஆணின் அழகுக்கு ஒப்பிட ஆரம்பித்தார்கள்?<br /><br /></div><div>பப்புவா நியூகினியிலிருக்கும் அடர்ந்த காட்டிடை வாழுகின்ற குருவி அது. ஒருவிதமான சாம்பல் வண்ணத்துச் சிறகுகளைக் கொண்ட பறவை. சாதாரணமாகப் பார்த்தால் அது அத்தனை அழகாகத் தெரியாது. ஆனால் பருவ வயதை எய்திய ஆண் குருவி என்றால் அதற்குப் பல நிறங்கள்கூடி கொள்ளை அழகாக இருக்கும். கூடல் பொழுது வந்ததும் ஆண் குருவி தன்னுடைய ஆடல் நிகழ்ச்சிக்கான மேடையைத் தயார் செய்ய ஆரம்பித்துவிடும். முதலில் புற்கள் அற்ற தரையை அது தேர்ந்தெடுக்கும். அருகிலே அதிகம் இலைகளைக் கொண்டிராத மரமும் இருக்கவேண்டும். அங்கெங்காவது பச்சை வண்ணத்தில் இலை விழுந்து கிடந்தாலோ, அல்லது இளங்குருத்து ஏதும் மரத்தில் துளிர்த்திருந்தாலோ அக்குருவி அவற்றைப் பிடுங்கி அப்பால் வீசிவிடும். சூழல் முழுதும் மண்ணின் நிறத்தை அடைந்த பின்னரே அது தன்னுடைய மேடை அலங்கரிப்பில் திருப்தியுறும். அதன்பிறகு அது ஒரு சில பயிற்சிகள் செய்யும். ஆயத்தங்கள் எல்லாம் இறுதிப்படுத்தப்பட்ட பின்னாடி அது தன் துணையை அழைக்கக் கூவ ஆரம்பிக்கும். அப்போது ஐந்தாறு இளம் ஆண் குருவிகள் அங்கு வந்து, எட்ட நிற்கும் மரக்கிளைகளில் உட்கார்ந்து வேடிக்கை பார்க்கும். ஏகலைவன்போல இவர் செய்வதைப் பார்த்து அவை பாடம் படிக்கவேண்டும். பெண் குருவி ஒன்று வந்துசேரும்வரை தலைவன் கூவிக்கொண்டேயிருப்பான். சற்று நேரம் கழித்து ஒருவாறாகத் தலைவி வந்துவிடுவாள். நமக்குப் பார்க்கையில் அந்தத் தலைவிக்கும் கூடவே சூழ நின்ற இளம் ஆண் குருவிகளுக்கும் வித்தியாசமே தெரியாது. எல்லோருமே சாம்பல் நிறத்தில், ஒருவித சோபையிழந்த அழகில்தான் இருப்பார்கள். ஆனால் தலைவன் மட்டும் திருவிழாக்கூட்டத்திலும் தலைவி எங்கு நிற்கிறாள் என்று கண்டுபிடித்துவிடுவான். தொடர்ந்து அவளைப் பார்த்துக் கூவுவான். தலைவி மேடைக்கருகே நின்ற அந்த மரத்தில் தாழக்கிடந்த கிளையில் வந்து அமரும்வரை அது தொடரும். முன்வரிசை இருக்கை அது. அவள் அங்கு தரித்ததும் தலைவன் ஆட்டத்தை ஆரம்பிப்பான். முதலில் சாதாரண ஆட்டம்தான் நிகழும். அலாரிப்பு, புஷ்பாஞ்சலி வகை உருப்படிகள். இறக்கைகளை விரித்து அங்குமிங்கும் அவன் தத்தித் திரிகையில் அப்படியே மொஞ்சனி வர்ணச் சுந்தரன் தாங்குனக்க தகதியாடும் தங்க நிலாவாக ஜொலிப்பார். ஆனால் தலைவி ஏறெடுத்தும் பார்க்கமாட்டாள். அடேய், உன்னைவிட ஆயிரம் மடங்கு அழகான ஆண்களை இந்தக் காடு முழுதும் பார்த்தவள் நான். எனக்காகக் காடே தவம் கிடக்கிறது என்று அவள் இறுமாப்பு கொள்வாள். உடனே தலைவர் தன்னுடைய பிரம்மாஸ்திரத்தை எடுத்துவிடுவார். தில்லானா. தலைவி நிற்கின்ற மரத்தைப் பிடித்தபடி, மேலே அவள் முகத்தைப் பார்த்துக்கொண்டு, தன் இறக்கைகளைப் பரப்பி, மார்புப்பகுதியை விரித்துக் காட்டுவார். அப்போது அவருடைய மார்பு முழுதுமே பட்டுப்போல பச்சை வண்ணத்தில் தக தகவென மின்னும். இருபக்கமும் பல நிறங்களில் இறக்கையின் இறகுகள் பரவிக்கிடக்கும். நல்லூர் பூங்காவனத்தில் பச்சை சாத்திக்கொண்டு வருகின்ற நம் அலங்கார முருகனுடைய அழகு அது. அவ்வளவுதான். தலைவி அவரழகில் அக்கணமே மயங்கிக் கிறங்கிப்போக தலைவருக்கு ஜன்ம சாபல்யம் கிடைத்துவிடும். அதன்பிறகு அவர்களுக்கிடையில் இரண்டு மூன்று விநாடிகளே கலவி இடம்பெறும். அதற்கு இத்தனை பெரிய அக்கப்போர்.</div><div><br />இயற்கையின் கூர்ப்பிலே அதி சிறந்த, அழகிய, சக்தி வாய்ந்த ஆணோடு கலக்கவேண்டுமென்பதுதான் பொதுவாக பெண்ணுடைய தெரிவாக இருந்திருக்கிறது. இங்கே ஆண்கள் அணிவகுப்பு செய்ய பெண்தான் தன் துணையைத் தேர்ந்தெடுக்கிறாள். மனித வரலாற்றிலும் சுயம்வரங்களில் வித்தை காட்டி பெண்ணை இஷ்டப்பட வைப்பது ஆண்கள்தான். பெண்களுக்குப் பின்னால் திரிவது, படம் போடுவது, பிறரிலிருந்து தான் வேறு, பெரிது என்று காட்ட முனைவது, கவிதை எழுதுவது என ஆண் எந்நேரமும் முயன்றுகொண்டேயிருக்கிறான். பெண்களைக் கவர வீரனாக, அழகனாக, அறிவாளியாக அவன் தன்னை இனங்காட்டிக்கொண்டேயிருக்கிறான். அந்த பப்புவா நியூகினி பறவை தன் பெண் துணையைக் கவர அத்தனை ஆட்டம் போடுகிறது. ஆண் மயில் தனக்கு பசலை படர ஆரம்பித்ததும் தோகை விரித்து ஆடி பெண் மயிலைக் கவர எத்தனிக்கிறது. ஆண் சிங்கம் சிலிர்த்துக்கொண்டு நிற்கிறது. இதுதான் இயல்பு. விலங்கினங்களில் ஆண்களே எப்போதும் அழகானவர்கள். கொம்பு கொண்டு நிற்கும் ஆண் மான் அழகு. ஆண் கிளி அழகு. பெட்டைக் கோழியைவிட கொண்டைச்சேவல் அழகு. பறவைகளில். மிருகங்களில். புழு, பூச்சி, சிலந்திகளில். எங்குமே ஆணே அழகானவன். ஆணின் இந்த அனிச்சைச்செயல் தொடரத் தொடர, கூர்ப்பில் அவன் மேன்மேலும் அழகாகிக்கொண்டேயிருக்கிறான். அழகெனப்படுவது இங்கு ஆய கலைகள் யாவுமே எனக்கொள்க.</div><div><br />நிலை இப்படியிருக்க, பெண்ணின் அழகை ஒப்பிடும்போது ஏன் ஆண் மயிலை நாங்கள் துணைக்கு அழைக்கவேண்டும்? எங்கோ இடிக்கிறதே? ஆணின் அழகைத்தானே ஆண் மயிலுக்கு ஒப்பிடவேண்டும் தமிழ் இலக்கியத்தில் எங்காவது தோகை விரித்தாடும் மயிலின் அழகை ஆணுக்கு ஒப்பிட்டிருக்கிறார்களா என்று தேடிப்பார்த்தேன். ஏமாற்றம்தான் வந்தது.</div><div> <br />தொல்காப்பியத்திலேயே தோகை மயில் பெண்ணுக்குத்தான் ஒப்பிடப்படுகிறது.</div><div><br />“சேவற் பெயர்க்கொடை சிறகொடு சிவணும்<br />மாயிருந் தூவி மயிலலங் கடையே”</div><div><br />பறவைகளில் ஆணை சேவல் என்றும் பெண்ணைப் பேடை என்றும் சொல்லவேண்டும் என்கிறார் தொல்காப்பியர். ஆனால் மயில் மட்டும் இங்கு விதிவிலக்காகிறதாம். ஆண் மயில் தோகையைக்கொண்ட மென்மையான ஒரு விலங்கென்பதால் அதனை சேவல் என்று அழைக்க முடியாதாம். ஆக தொல்காப்பியரே தோகை விரித்தாடும் மென் உணர்வு கொண்டவள் பெண் என்கிறார். ஆனால் என்னால் இதனோடு உடன்பட முடியவில்லை. நான் ஆண் மயில் தோகை விரித்தாடுவதை நேரிலே பார்த்திருக்கிறேன். அது கொள்ளை அழகுதான். ஆனால் அதன் ஆட்டத்தை மென்மையான ஒரு நடனம் என்று கூற முடியாது. நளினம்கூட சந்தேகம்தான். அதன் அகவலும் சிலிர்த்துக்கொண்டு அது தன் தோகையை விரிக்கும் கணமும் மிருகங்களில் ஆண் சிங்கம் சிலிர்ப்பதற்கு ஒப்பானது. இராவணன் பத்துத்தலையைக் காட்டி வீணை மீட்டுவதைப்போன்றது. அது மென்மை அல்ல. உலகம் முழுதுமுள்ள ஆண்களின் தன்மை அது. தன்னுடைய உடற்பலத்தையும் ஆற்றலையும் அழகையும் உயர்த்திக்காட்டுகின்ற ஆணுக்கேயுரிய ஒருவகைத் திமிர் அது. அப்போது அதன் கண்களைக் கவனித்துப்பாருங்கள். அகங்காரம் அங்கே மின்னித்தெறிப்பதை உணர்வீர்கள். <br />ஆனால் தொல்காப்பியரே சொல்லிவிட்டபின்னர் நமக்கென என்று சங்க இலக்கியம் முழுதும் தோகை விரித்தாடும் மயிலை பெண்ணுக்கு ஒப்பிட ஆரம்பித்துவிட்டார்கள். ‘சங்க இலக்கியத்தில் மயில்’ என்று பாக்கியவதி சங்கரலிங்கம் என்பவர் இருநூறு பக்கங்களுக்கு ஒரு ஆய்வையே செய்து வெளியிட்டுள்ளார். ’கலிமயில் கலாவத்தன்ன இவள் ஒலிமென் கூந்தல்’ என்று தலைவியின் கூந்தல் ஆண் மயிலின் தோகைக்கு ஒப்பாகிறது. ‘நட்பின் மயில் இயல்’ என்று தலைவியின் அழகு மயிலுக்கொப்பானது என்று ஒரு தலைவன் சொல்கிறான். இப்படி குறுந்தொகை, எட்டுத்தொகை, புறநானூறு, பரிபாடல் என எங்கு பார்த்தாலும் ஆண் மயிலின் அழகு பெண்ணுக்கு உவமையாகிறது.<br />கம்ப இராமாயணத்திலும் மயில் பெண்ணுக்கு பல இடங்களில் உவமையாகிறது. மிதிலைக்கு வந்த இராமனைக் கண்ட ‘புனம் கொள் கார் மயில் போலும் ஒரு பொற்கொடி’, அவன்மேல் தான் கொண்ட காமத்தை மறைக்க முயன்று தோற்றுப்போனதாக கம்பர் சொல்வார். ஆனால் ஒரு விடயத்தில் கம்பர் தெளிவாக இருந்தார். கம்பராமாயணத்தில் எப்போதுமே அழகு என்பது இராமன்தான். சீதையோ மண்டோதரியோ அல்ல. ‘மையோ, மரகதமோ, மறிகடலோ, மழை முகிலோ, ஐயோ இவன் வடிவு’ என்று இராமனின் அழகை விவரிக்க மொழியின்றித் திணறுவார் கம்பர். ஆனால் அப்போதுமே ‘மையோ, மயிலோ, மறிகடலோ’ என்று சொல்ல அவர் துணியவில்லை.</div><div> <br />ஆச்சரியமாக, திருக்குறளில் மயிலுக்கு அவ்வளவு மவுசு இல்லை. குறிப்பாக சங்க இலக்கியத்தின் அகத்திணைப் பாடல்களின் சாயல் நிறைந்த காமத்துப்பாற் குறள்களில்கூட மயிலைக் காணோம். ‘பீலிபெய் சாகாடும்’ குறள்கூட பொருட்பால்தான். எங்குமே பெண்ணுக்கு உவமையாக தோகை மயிலை திருவள்ளுவர் விளித்ததாகத் தெரியவில்லை. பாரதியும் இதில் கொஞ்சம் விதிவிலக்குதான். ‘வான மழை நீ எனக்கு, வண்ண மயில் நான் உனக்கு’ என்று கண்ணம்மாவைப் பார்த்து பாரதி பாடும்போது அந்த வண்ண மயிலைத் தன்னோடுதான் அவர் ஒப்பிடுகிறார். ஆனாலும் அன்னாரும் “பொன்மயி லொத்திரு மாதர்தங் கற்பின்” என்று பெண்ணை மயிலுக்கு ஒப்பிடத்தவறவில்லை.<br />அதன் பின்னர் தமிழ்க் கவிதைகளில், திரைப்பாடல்களில் பெரும்பாலும் மயில் என்றால் அது பெண்தான். ‘மயில்போல பொண்ணு ஒண்ணு’, “மாதவிப் பொன் மயிலாள் தோகை விரித்தாள்” என்று தமிழ்ப்பாடல்களில் எல்லாம் பெண் மயில்கள் தோகை விரித்தாட, சிவாஜி, எம்ஜிஆர், கார்த்திக், ரஜனிகாந்த், கமல், விஜய், அஜித், பகத் பாசில், அரவிந்த்சாமி, அசோக் செல்வன் என அத்தனை ஆண் மயில்களும் அவற்றைப் பார்த்து ரசித்துக்கொண்டிருக்கின்றன. தம் அழகை அறியாமல். <br />ஆங்கில இலக்கியத்திலும் தோகை மயிலைப் பெண்ணுக்கு உவமைப்படுத்தும் பண்பு உண்டா என்று தேடிப்பார்த்தேன். பெண்ணின் அழகை ஆண் மயிலுக்கு ஒப்பிடும் சூழல் ஆங்கில இலக்கியத்தில் பரவலாக இல்லை என்றே தோன்றுகிறது. தவிர ‘He was like a peocock among the hens’ என்று ஒரு ஆணைப்பார்த்து பெண் வியக்கவும் செய்கிறாள். ஆதாமும் ஏவாளும் சாத்தானின் பழத்தை உட்கொள்ளமுதல் அங்கிருந்த அத்தனை விலங்குகளையும்கூட அதைச் சாப்பிட வைக்கிறார்கள். ஆனால் மயில் மட்டும் மறுத்துவிட்டதாம். அதனால்தான் அது கடவுளால் ஆசீர்வதிக்கப்பட்ட ஒரு பறவை என்கிறது அக்கதை. தவிர ஆண் மயிலின் தோகை விரித்தாடலை ஒருவித புறவயமான ‘vanity’ என்றும் அங்கு சொல்கிறார்கள். தன்னை முன்னிலைப்படுத்தும், தான் மட்டுமே அழகு என்று பறை சாற்றும், பிறரை பின்தள்ளி தன் இணையை அடையும் ஒருவித ஆணவம் நிறைந்த பறவையாம் அது. ஆபத்தான அழகாம் அது.</div><div><br />தமிழில் இலக்கியங்கள் பலவும் ஆண்களால் படைக்கப்பட்டதால் அவர்கள் இயல்பாகத் தம் அழகை விடுத்து பெண்களை வர்ணித்து எழுத ஆரம்பித்துவிட்டார்கள் என்று கொள்ளலாம். அப்போதும் அவர்களின் ஆழ் மனதில் அழகு என்று படிந்திருந்தது என்னவோ தமது இனத்தின் அழகுதான். தோகை விரித்தாடும் ஆண் மயிலும் கொம்புகள் வளர்ந்து நிற்கும் புள்ளி மானும் பஞ்ச வர்ணத்து ஆண் கிளியும்தான் அவர்களுக்கு அழகாய்த்தெரிந்திருக்கிறது. இறை பாடலிலும் இதுவே வலிகிறது. ‘அழகென்ற சொல்லுக்கு முருகா’தானே? பக்தி மார்க்கத்தில் முருகனும் கண்ணனும்தானே அழகர்கள்? முருகன் அழகிய ஆண் தோகை மயிலைத் தன் வாகனமாக்கியதும். கண்ணன் மயிலிறகைச் சூடி நிற்பதும் தற்செயல் அல்ல. முன்னே தொல்காப்பியர் மயிலை சேவல் என்று அழைக்கப்படாது என்கிறார் என்று சொன்னேன் அல்லவா? கந்தபுராணத்தில் கச்சியப்ப சிவாச்சாரியார் அதனை மீறிவிடுகிறார். ‘எழுந்து முன்னூறு மஞ்ஞையஞ் சேவல்மேல் ஏறி’ என்று கந்தபுராணத்தில் முருகன் ஏறும் மயிலை அவர் சேவல் என்றே விளிக்கிறார். ஏனெனில் அப்போது அவருக்கு தோகை விரித்தாடும் மயில் மென்மையற்ற ஆண் குணம்கொண்ட பறவையாய்த் தெரிகிறது. <br />யாரேனும் ஒருத்தர், ஒருத்தர்கூட தோகை மயிலை ஆணுக்கு நேராகத் தெளிவாக உவமை செய்யவில்லையா என்று தேடிக்கொண்டேயிருந்தேன். ஒன்றுக்கு இரண்டு பேர் இவ்வுவமைக்கு அருகே வந்தார்கள்.</div><div><br />முதலாமவர் கபிலர். குறுந்தொகையில் அவர் பாடிய பாடல் இது. தலைவனைப் பிரிந்து வாடும் தலைவி தன் தோழிக்குச் சொல்லும் கூற்று.</div><div><br />"கலிமழை கெழீஇய கான்யாற் றிகுகரை<br />ஒலிநெடும் பீலி துயல்வர இயலி<br />ஆடுமயி லகவும் நாடன் நம்மொடு<br />நயந்தனன் கொண்ட கேண்மை<br />பயந்தக் காலும் பயப்பொல் லாதே."</div><div><br />தோழி. <br />மழை பலத்த ஓசையுடன் பெய்துகொண்டிருக்கிறது. </div><div>காட்டாற்றின் கரையிலே </div><div>தழைத்த நெடிய தோகை மயிலொன்று ஆடிக்கொண்டிருக்கிறது. </div><div>அந்த ஆண் மயில் தன் பேடினைக் கூவி அழைக்கிறது. </div><div>அதுபோல என் நாடனும் என்னைத்தேடி வருவான். </div><div>என்மேல் படர்ந்து கிடக்கும் பசலை அப்போது காணாமல்போகும்.</div><div><br />நிம்மதிப்பெருமூச்சு வந்தது. அடுத்ததாக கவிஞர் தாமரை. ஒரு பெண் தான் விரும்பும் ஆணை மயிலுக்கு ஒப்புவமை செய்யும் பாடல்களை அவர் எழுதியிருக்கிறார்.</div><div><br />“தோகை விரித்தொரு ஆண் மயில் நடனம் ஆடியதே<br />அருகிலே போய் அதை அணைத்திட ஆசை கூடியதே”</div><div><br />என்று எழுதியது தாமரை. படத்தின் பெயர்கூட கலாபக் காதலன். கலாபம் என்றால் மயிலின் தோகை என்று பொருள் படும். அந்த வார்த்தையை பிரபல்யப்படுத்தியவரே தாமரைதான்.</div><div><br />தாமரை எழுதிய இன்னொரு திரைப்பாடல் ஒன்று.</div><div><br />“ஒன்றா ரெண்டா ஆசைகள்<br />எல்லாம் சொல்லவே <br />ஒர் நாள் போதுமா?<br />அன்பே இரவை கேட்கலாம்<br />விடியல் தாண்டியும் <br />இரவே நீளுமா?<br />என் கனவில் ஆ… <br />நான் கண்ட ஆ…<br />நாளிதுதான்<br />கலாபக்காதலா.<br />பார்வைகளால் ஆ… <br />பல கதைகள் ஆ…<br />பேசிடலாம் <br />கலாபக்காதலா”</div><div><br />அப்பாடி. ஈற்றில் ஒரு தோகை விரித்து ஆடும் மயிலை தன் தலைவனோடு ஒப்பிட்டு நினைந்து, ரசித்து, ஏங்கிச் சாகும் தலைவியின் மனதைக் கண்டடைந்தாயிற்று.</div><div><br />பெண்களே.</div><div> <br />நீங்கள் ஆண்கள் கண்களுக்கு என்னவோ அழகுதான். ஆனால் இயற்கையின் படைப்பில் ஆணே அழகானவன். அதனால் தாராளமாக அவனை இரசியுங்கள். தோழியருடன் நீங்கள் செல்லும்போது தூரத்தில் அவனைக் கண்டால் “தோகை இளமயில் ஆடி வருகுது, வானில் மழை வருமோ” என்று குடையை எடுத்து விரியுங்கள். அவன் கொஞ்சம் அடக்கமொடுக்கமாக உங்களைக் கண்டும் காணாமலும் ஒதுங்கிப்போனால் “மயிலே மயிலே உன் தோகை எங்கே” என்று கேட்டு ஆடச்சொல்லுங்கள். உங்கள் காதலன் தூக்கமின்றித் தவிக்கையில் அவனை மடியில்போட்டு,</div><div> <br />‘கண்ணே, கலைமானே, காளை மயிலெனக் கண்டேன் உனை நானே’ என்று தூங்க வையுங்கள்.<br /><br /><div style="text-align: center;">&&&&</div></div>ஜேகேhttp://www.blogger.com/profile/00102443765441250863noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-89269872709652986752024-02-28T11:09:00.005+11:002024-02-28T11:09:59.185+11:00பர்தா : உடைவழி அதிகாரம்<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhSmeEVopVAfHQQTYHloGGK__1nj3iixL91s50XoOawON5EkvrG-6qDrwzyChbq_RtsZwowUeFFSr-VMCTq6ug6ZdRBqRS0ci21bNrRdCrbgoAKEFAfQshKo7_TR83nz16g3hYCYBk3ygBX1ewaPc29ysOTjYtiEtDbI3gk7__RjFmu2jx1tYOcvq2iOPU" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="" data-original-height="800" data-original-width="481" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/a/AVvXsEhSmeEVopVAfHQQTYHloGGK__1nj3iixL91s50XoOawON5EkvrG-6qDrwzyChbq_RtsZwowUeFFSr-VMCTq6ug6ZdRBqRS0ci21bNrRdCrbgoAKEFAfQshKo7_TR83nz16g3hYCYBk3ygBX1ewaPc29ysOTjYtiEtDbI3gk7__RjFmu2jx1tYOcvq2iOPU" width="144" /></a></div><br /><br /><div style="text-align: justify;">மாஜிதா எழுதிய பர்தா நாவலின் ஆரம்ப அத்தியாயத்திலிருக்கும் வரிகள் இவை.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">“ஆண்களாகிய நீங்கள்தான் புர்கா அணிவதைத் தீர்மானித்தீர்கள். ஆண்களாகிய நீங்கள்தான் யுத்தங்களின் ஆயுதங்களாகவும் இருக்கிறீர்கள். இப்போது புர்காவைக் கழற்றுமாறும் நீங்களே கூறுகிறீர்கள். உங்களுடைய பயங்கரவாதம், தீவிரவாதம் எல்லாவற்றையும் ஏன் பெண்களாகிய எங்களது உடலில் கொண்டுபோய் நிறுத்தியிருக்கிறீர்கள்?”</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">இலங்கையின் கிழக்கு மாகாணத்தில் அமைந்திருக்கும் மாவடியூர் கிராமத்தைச் சேர்ந்த சுரையா என்கின்ற பெண்ணின் வாழ்க்கைதான் இந்நாவல். சிறுமியான சுரையா வளர்ந்து, பெரியவளாகி, மணம் முடித்து, குழந்தைகள் பெற்றுக்கொண்ட பின்னருங்கூட, உடை ஒரு கலாசாரமாக, அரசியலாக, அதிகாரமாக எப்படித் தொடர்ச்சியாக அவளது வாழ்வில் திணிக்கப்பட்டுக்கொண்டே வருகிறது என்பதை மிகத் தீவிரமாகவும் கருத்தியல் நேர்த்தியுடனும் சொல்லுகின்ற நாவல் பர்தா.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">மாவடியூரில் பெருநாள் கொண்டாட்டம். அதற்காக மிரியாகமவுக்கு பணிமாற்றம் கிடைத்துப் போயிருந்த ஹயாத்து லெப்பையின் குடும்பம் ஊர் திரும்புகிறது. பெருநாளுக்கென்று ஹயாத்து லெப்பையின் மனைவியான பீவி கிளியோப்பற்றா சேலை அணிந்திருக்கிறார். கண்ணாடி ஜோர்ஜட் துணியில் மாங்காய் வடிவம்கொண்ட வெள்ளிச் சரிகைகளைக்கொண்ட அழகான சேலை அது. சிறுமியான சுரையா தலைக்கு ‘டயானா கட்’ பண்ணியிருக்கிறாள். பிங்க் நிறத்தில் மினி ஸ்கேர்ட்டும் வெள்ளை டீசேர்ட்டும் அணிந்திருக்கிறாள். மொத்த மாவடியூருமே பெருநாளைக் கொண்டாடித்தீர்க்கிறது. ஊர் முழுக்க நாகூர் ஹனீபாவின் பாடல் ஒலிக்கிறது. றபான் ஓசை எழுகிறது. ஊரின் மத்தியில் உள்ள மைதானத்தில் இராட்டினங்கள் சுற்றுகின்றன. தன் மகளான சுரையா இராட்டினத்தில் சுற்றி விளையாடுவதைக் கண்டு தந்தை மகிழ்ச்சியில் திளைத்து அதைச் சுற்றிச் சுற்றிப் படமெடுக்கிறார்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">சில ஆண்டுகளில், சுரையா ஆடவர் முன்னிலையில் தாவணி போடவேண்டும் என்று வீட்டில் சட்டம் கொண்டுவரப்படுகிறது. வெறுமனே ஒரு செவ்வக வடிவத் துணியைக் கழுத்தில் சுற்றி மார்புப்பகுதியை மறைக்கும் வண்ணம் அணிந்திருக்கும் சட்டைக்கு முன்னே போடுவதுதான் தாவணி. முதலில் வீட்டில் எந்நேரமும் தாவணி அணியவேண்டும் என்பதுதான் விதியாக இருந்தது. அப்புறம் அது வசதியில்லை என்பதால் வேற்று ஆடவர் வீட்டிற்கு வரும் சமயமும் வெளியே போகும்போதும் தாவணி அணிந்தால் போதும் என்று சட்டம் தளர்த்தப்படுகிறது.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">மதராஸா கல்விக்கூடங்களின் ஆதிக்கம் ஊரில் அதிகரிக்கிறது. பெண் குழந்தைகள் எல்லோரும் கைக்குட்டையைத் தலையில் போர்த்தியவாறே மதராஸா பள்ளியில் அல்குரான் ஓதவேண்டும் என்று பணிக்கப்படுகிறார்கள். கைக்குட்டையை மறந்து வருகிறவர்களுக்கு அடி விழுகிறது. சுரையாவுக்கு ஒரு அக்காளும் உண்டு. அவளது பெயர் அனீஸா. சுரையாயைவிட அனீஸாவுக்கு பன்னிரண்டு வயது அதிகம். அவள் இப்போது புதிதாக ஒரு உடையை அணிந்தபடி பாடசாலையிலிருந்து திரும்புகிறாள். ஈரானுக்குப் போன சபீக் மௌலவி ஊருக்குத் திரும்பியதும் பிறப்பித்த கட்டளை அதுவாம். இனிமேல் பள்ளியில் அத்தனை பெண்களும் அந்த உடையையே அணியவேண்டும் என்றும் அணியாவிட்டால் அல்லாஹ் தண்டனை கொடுப்பான் என்றும் அந்த மௌலவி சட்டம் இயற்றியிருக்கிறார். அனீஸா தன் தலையை மூடி அணிந்திருந்த உடையைச் சுரையா தடவிப் பார்த்தாள். அதற்கு என்ன பெயர் என்று அக்காளிடம் கேட்கிறாள். அனீஸாவுக்கு அந்தப் புதிய ஆடையின் பெயர் மறந்துவிட்டிருந்தது. அடுத்த நாள் பாடசாலையில் பெயரை விசாரித்துவிட்டு, வீடு திரும்பும்வரைக்கும் பெயரை மறந்துவிடக்கூடாது என்று அவள் அதனை உச்சரித்துக்கொண்டே வந்தாள்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">“பர்தா, பர்தா, பர்தா”</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">மாணவிகள் மாத்திரமின்றி ஆசிரியர்களும் பர்தா அணியவேண்டும் என்று பாடசாலையில் சட்டம் இயற்றப்படுகிறது. ‘உங்களுக்கு இப்படி உடுப்பு அணிந்துகொண்டு ஆண்கள் முன்னே நிற்க வெட்கமாக இல்லையா?’ என்று பர்தா அணியாத ஆசிரியைகளைப் பார்த்து ஆண்கள் கேட்கிறார்கள். சில ஆசிரியைகள் அதற்கு எதிர்ப்புத் தெரிவிக்கிறார்கள். பலர் எதற்கு வம்பு என்று பர்தா அணிய ஆரம்பிக்கிறார்கள். ‘பொம்புளப் புள்ளைகள பொத்தி வச்சு வளர்க்கவேண்டும்’ என்று பாடசாலையை ஆண்கள், பெண்கள் எனப் இரண்டாகப் பிரிக்கிறார்கள். பர்தா கலாசாரம் மெல்ல மெல்ல ஊர் முழுதும் பரவுகிறது. அலுவலகங்களிலும் இஸ்லாமியப் பெண்கள் பர்தா அணியவேண்டும் என்று வற்புறுத்தப்படுகிறார்கள்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">ஈரானுடைய கலாசார செல்வாக்கு இலங்கை முஸ்லிம்கள்மீது பாதிப்பை செலுத்த ஆரம்பிக்கிறது. இரண்டு அரசாங்கங்களும் நல்லுறவில் இருந்ததும் அதற்கு ஒரு காரணம். அதனால் ஈரானுக்குப் பயணம் செய்து திரும்புபவர்கள் அதிகமாகிறார்கள். திரும்புபவர்கள் அந்நாட்டின் அடிப்படைவாதங்களையும் கூடவே சுமந்து வருகிறார்கள். அதே சமயம் ஊருக்குள் இந்தக் கலாசார மாற்றத்திற்கு எதிர்ப்பும் உருவாகிறது. அல்குர்ஆனில் பர்தா பற்றிய எந்தக் குறிப்புகளும் இல்லை என்று ஒரு குழு ஆட்சேபிக்கிறது. இவ்வகை போலி மாற்றங்கள் சமூகத்தில் பாரிய பிரச்சனைகளைப் பின்னாளில் ஏற்படுத்தும் என்று அக்குழு எச்சரிக்கிறது. வழமைபோல அக்குழுவின் குரலைச் செவிமடுக்கப் பலரும் தயாராக இருக்கவில்லை.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">சுரையாவையும் இப்போது பர்தா போடுமாறு வீட்டில் வற்புறுத்துகிறார்கள். ஒரு உறவினர் வீட்டுத் திருமணத்துக்காக குஷ்பு கொண்டையும் வண்ணமயமான சுடிதாரும் அணிந்து தயாராக இருந்த சுரையாவுக்கு பழுப்பு நிறத்தில் பர்தாவை தாயார் அணிந்துவிடுகிறார். தொடர்ந்து இனிமேல் அவள் பர்தாதான் போடவேண்டும் என்று தந்தை கட்டளையிட மகள் மறுக்கிறாள். அப்போது கோபத்தில் ‘இந்தா சப்பு’ என்று அவள் செத்தல் மிளகாய்களை சுரையாவின் வாயில் அவர் திணிக்கிறார். உடை மட்டுமின்றி மேலும் பல தடைகள் பெண்கள்மேல் விழுகிறது. திருமண நிகழ்வுகளில் பெண்கள் குலவை போடுவது ஹராம் என்று சொல்லப்படுகிறது.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">‘அழகை மறைத்தலும் மறைத்தலின் அழகும்’ என்று ஒரு சஞ்சிகை வெளியாக ஆரம்பிக்கிறது. அதில் உடலை மறைப்பதன் அந்தரங்கமான குறுகுறுப்பைப் பற்றிய கட்டுரைகள் இருந்தன. இதனை வாசித்த சுரையாவுக்கு பர்தா அணிவதில் ஒருவித ஆர்வம் உருவானது. பர்தா அத்தனை மோசமான ஆடை ஒன்றும் இல்லை. அது அவளது அழகை மேலும் மெருகூட்டுகிறது என்ற நம்பிக்கையை அக்கட்டுரைகள் ஏற்படுத்தின. சஞ்சிகை ஊர் முழுதும் பரவ ஆரம்பித்தது. பர்தாவை கறுப்பு, வெள்ளை நிறாமென்றில்லாமல் பச்சை, நீலம், பிங்க் என்று பல வண்ணங்களில் அணியலாம் எனப் பெண்களுக்கு மதராஸாவில் சுதந்திரம் கொடுக்கப்படுகிறது.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">இப்போது புதிதாக பாவாடைக்குழு ஒன்று ஊருக்குள் நுழைகிறது. ஆண்களை அது பள்ளிவாசலுக்கு அழைக்கிறது. இறைவனை நெருங்குவதற்குப் பள்ளிவாசலிலேயே ஆண்கள் தங்கவேண்டும் என்று அது சொல்கிறது. பெண்களையும் குழந்தைகளையும் அல்லாஹ் பார்த்துக்கொள்வான் என்கிறது. பெண்கள் பர்தா அணிவதோடு மாத்திரமின்றி முகத்தையும் மூடித் துணிக்கவசம் போடவேண்டும் என்று பாவாடைக்குழு சொல்கிறது. ஒருமுறை தெருவில் யாருமில்லாத சமயத்தில் சுரையாவும் நண்பிகளும் முகத்திரையை அகற்றப்போக, அவர்கள் பிடிபட்டு தண்டனை பெறுகிறார்கள். கொஞ்சம் கொஞ்சமாக பெண்கள் முகத்தை மறைக்கும் முறைமைக்கு சமூகம் இசைவாக்கப்படுகிறது.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">காலம் நகர்கிறது. ஈரானின் செல்வாக்கு அருகி சவூதியின் செல்வாக்கு இப்போது அதிகரிக்கிறது. பல பெண்கள் தொழில் நிமித்தம் சவூதிக்குச் சென்று திரும்புகிறார்கள். அவர்கள் ஊருக்கு வரும்போது உடை முழுதும் மறைத்து கண்களுக்கு மாத்திரம் திரை திறக்கும் ஹபயா என்ற உடையை அணிந்து வருகிறார்கள். ஊரில் பெண்களின் உடைகள் எல்லாம் கறுப்பாகின்றன. தலை போர்த்தி முகம் மறைக்கும் பர்தா ஒருபுறம். மொத்தமும் மூடி கண்கள் மட்டுமே திறந்திருக்கும் ஹபாயா மறுபுறம். எல்லாமே கறுப்பு நிறமாகின்றன. ஆண்கள், பெண்கள் என சமூகத்தின் அத்தனை மனிதர்களும் இதற்கு ஆதரவாகவோ, அல்லது அச்சத்தால் எதிர்க்காமலோ இருக்க, கொஞ்ச நஞ்சமிருந்த ஆட்சேபங்களும் அடங்கிவிடுகின்றன.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">சுரையா உயர்கல்விக்காக கொழும்புப் பல்கலைக்கழகத்துக்குத் தெரிவாகிச் செல்கிறாள். ஆனால் அங்குமே உடை அதிகாரம் அவளைத் துரத்துகிறது. அங்கிருக்கும் இஸ்லாமிய ஆண் மாணவர்கள் சுரையா எவ்வகையான உடையை அணியவேண்டும் என்பதைத் தீர்மானிக்கிறார்கள். அவளுடைய இஸ்லாமியக் காதலனுக்குக் கொஞ்சமேனும் புரிந்துணர்வு இருந்தாலும் சமூக அழுத்தத்தை மீற அவனால் இயலவில்லை. இருவரும் திருமணமாகி லண்டன் செல்கிறார்கள். அங்குமே ஆடை சுரையாவைத் துரத்துகிறது. குழந்தைகள் பிறக்கின்றன. அவர்களைச் சமயக் கல்விக்கு அனுப்ப முயற்சி செய்கையில் லண்டனிலும் அவளுடைய குழந்தைகள்மீது ஆடைகளுக்கான அழுத்தம் கொடுக்கப்படுகிறது. பெண் குழந்தைகளுக்குப் பர்தாவும் ஹபாயாவும்தான் அழகு. அவர்கள் ஆடல், பாடல்போன்ற கலைகளில் ஈடுபடுவது ஹராம் என்று லண்டன் மதராஸாவில் பாடம் புகட்டப்படுகிறது. சுரையாவின் குழந்தையும் அதனை நம்ப ஆரம்பிக்கிறாள். அவளுக்குப் பர்தாமீது காதல் பிறக்கிறது. ஆடலை குழந்தை வெறுக்க ஆரம்பிக்கிறாள். சுரையாவின் குடும்பத்திலும் பிரிவு ஏற்படுகிறது. இதற்கிடையில் சுரையா அணிந்திருக்கும் உடையின் காரணமாகவே லண்டனில் அவளைச் சந்தேகத்துடனும் துவேசத்துடனும் வெள்ளையினம் வேறு பிரிக்கிறது.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">ஒருபுறம் உடையை அவள்மேல் திணிக்கும் கூட்டம். மறுபுறம் உடையை அவளிடமிருந்து அகற்ற நினைக்கும் கூட்டம். ஊருக்குப் போனால் அவளை அந்நியமாகப் பார்க்கும் சொந்தம். இதற்கிடையில் பிரசாரங்களுக்கு எடுபட்டு அந்த உடையைக் கொண்டாடவேண்டுமென நினைக்கும் அவளுடைய குழந்தைகள்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">சுரையாவின் இந்த அவல வாழ்வுதான் பர்தா நாவல்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">இலங்கை முஸ்லிம்களின் வாழ்வில் பெண்கள்மீது சுமத்தப்படும் உடை அதிகாரத்தை இத்தனை ஆழமாகப் பேசிய இன்னொரு தமிழ் நாவல் இருக்கிறதா என்று தெரியவில்லை. ஆப்கானிய சமூகத்தில் பெண்களின் வாழ்வு ஆட்சி மாற்றங்களோடு எப்படி அடக்குமுறைக்குள்ளானது என்பதை காலித் ஹூசெயினியின் “Thousands of Spendid Suns” என்கின்ற நாவல் அற்புதமாகப் பேசியிருக்கும். இலங்கைச் சூழலில் இடம்பெற்றுள்ள அவ்வகை முயற்சியாகப் பர்தா நாவலைக் குறிப்பிடமுடியும். உடை எனும் ஒற்றைச்சிக்கலைச் சுற்றி முழு நாவலையும் கட்டியமைத்ததன்மூலம் தனது பேசு பொருளைக் குழப்பங்களின்றி முன்வைக்க மாஜிதாவால் முடிந்திருக்கிறது. ஒரு சமூகத்தின் வாழ்வையும், அந்த வாழ்வில் இருக்கின்ற கொண்டாட்டங்களையும், அதன் மனிதர்களையும், மனிதர்களுக்கிடையே இருக்கின்ற அதிகார இச்சைகளையும், எப்படிப் பிறிதொரு கலாசாரம் இந்த மனிதர்கள்மீது திணிக்கப்படுகின்றது என்பதையும், எங்குமே பெண்கள்தான் கலாசாரத்தின் பிரதான பலிகடாக்கள் என்பதையும் பர்தா நாவல் மிகச்சிறப்பாகவும் துணிச்சலாகவும் பேசுகிறது.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">இந்நாவல் முதன்மையாகப் பேசுகின்ற சமூகச் சிக்கல்தான் இதன் பெரும் பலம் என்றாலும் வாழ்வியலையும் அது பேசத்தவறவில்லை. கிழக்கிலங்கை இஸ்லாமியர்களின் பெருநாள் கொண்டாட்டம், அவர்களின் உணவு, திருமணங்களின் சடங்குகள், குலவை என பல விசயங்களை நாவல் தொட்டுச்செல்கிறது. பராஆத் ரொட்டியை தட்டில் ஏந்தியவாறு முயல்கள்போல வீதியில் குழந்தைகள் தாவித் திரியும்போது நமக்கும் அந்த உற்சாகம் எட்டிவிடுகிறது. மொழிகூட ஆங்காங்கே அழகாய்த் தெரிகிறது. ஹயாத்து லெப்பை ‘நெருப்புத் தணலில் போட்ட பிலாக்கொட்டைபோல வெடித்துக்கொண்டேயிருப்பார்’ என்ற வரி அழகு. ‘திமிங்கிலமொன்றில் ஏறியிருப்பதுபோல சலவைக்கல்லொன்றில் அமர்ந்திருந்து துணி துவைக்கும் பீவி’ என்ற வரி அழகு. சுரையா மாவடியூரை விட்டு வெளியேறி கொழும்புக்கு பஸ்ஸில் பயணம் செய்யும்போது ‘அவளது பர்தாவுக்குள் ஒளிந்திருந்த முடிக்கற்றைகள் சில நெற்றியின் வழியே வெளியேறிக் காற்றின் இசையில் ஆனந்தக் கூத்தாடின’ என்ற வரிகள் சொல்லும் படிமம் அழகு. இப்படி நாவல்பூராக தன் மொழியின் சாத்தியங்களை மாஜிதா பரிசோதித்தபடியே செல்வார்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">பர்தா நாவலின் மிகப்பெரிய சிக்கல் என்பது அதன் காலப்பரிமாணம்தான். நாவலில் சம்பவங்கள் இடம்பெறும் காலத்தைக் கணிப்பது வாசிப்பவருக்கு மிகப்பெரிய சவாலாக இருக்கிறது. உதாரணத்துக்கு நாவலின் ஆரம்பத்தில் ஜே. ஆர். ஜெயவர்த்தனா ஆட்சிக்கு வந்து எட்டாண்டுகளில் என்றொரு கூற்று வருகிறது. அப்படிப்பார்த்தால் ஆரம்ப அத்தியாயத்தில் சிறுமியான சுரையா டயானா கட் பண்ணிய காலம் 85ம் ஆண்டு என்றாகிறது. பின்னர் ரோஜாவைக் கிள்ளாதே படம் வெளியாகிறது. அது 93ம் ஆண்டு. அதன் பின்னர் சில காலம் கழித்து சின்னத்தம்பி வெளியாகிறது. ஆனால் சின்னத்தம்பி திரைப்படம் வெளியானது 91ம் ஆண்டு. அதுகூடப் பரவாயில்லை, நாவல் ஒரு கட்டத்தில் எண்பதாம் ஆண்டுக்குத் தாவுகிறது. அப்போதும் சுரையாவின் பாத்திரம் வருகிறது. இது எப்படி சாத்தியம் என்று புரியவேயில்லை. கதை சொல்லும் காலகட்டங்களை அவ்வப்போது நிகழ்ந்த வரலாற்று நிகழ்வுகளோடு காட்டும்போது ஏற்படும் இப்படியான குழப்பங்கள் வாசிப்புக்குப் பெருத்த இடையூறாக இருக்கவே செய்கிறது.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">கருத்தியலை ஆழமாகவும் நேர்த்தியாகவும் சொல்லவேண்டும் என்பதில் காட்டிய அதீதக் கரிசனம் கதை சொல்லலில் இல்லையோ என்றும் சந்தேகம் வருகிறது. ஒருவிதத்தில் இந்நாவல் சுரையாவின் “Coming of age”வகை கதைதான். ஆனால் அதன் பிற்பகுதி அவசர அவசரமாக எழுதப்பட்டதுபோலத் தெரிகிறது. சுரையா நான்கு குழந்தைகளுக்குத் தாய் என்றும் அவர்களது ஒரு ஒற்றைக்குடும்பம் என்றும் நாவலின் ஆரம்பத்தில் குறிப்பிடப்படும். ஆனால் அது எப்படி நிகழ்ந்தது என்பதும் இர்பானுக்கும் சுரையாவுக்குமான உறவு என்னானது என்பது பற்றிய எந்தக் குறிப்புகளும் நாவலில் இல்லை. உண்மையில் நாவலின் பிற்பாதியில் ஒரு நவீன, படித்த ஒரு இஸ்லாமியக் குடும்பத்தினுள் இருக்கக்கூடிய சகிப்புத்தன்மைகள், அடக்குமுறைகள், அங்கும் ஒரு பெண்ணுக்கு ஏற்படும் கொடுமைகளை விரிவாகப் பேசக்கூடிய சந்தர்ப்பம் மாஜிதாவுக்கு இருந்தது. ஏனோ அவர் அதனை மேலோட்டமாகவே கையாண்டிருக்கிறார்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">நாவலின் ஆரம்பத்தில் ஒரு கதை சொல்லி வருகிறார். அவரும் ஒரு இஸ்லாமியப் பெண்தான். எழுத்தாளர் மாஜிதாவாகக்கூட அவரைக் கற்பனை பண்ணிக்கொள்ளலாம். ஆனால் நாவல் என்ற அடிப்படையில் அந்தக் கதை சொல்லியையும்கூட நாம் புனைவாகவே அணுகவேண்டும். இலண்டனில் இடம்பெற்ற இரங்கல் கூட்டம் ஒன்றில் அந்தக் கதை சொல்லி சுரையா என்ற பாத்திரத்தைச் சந்தித்து உரையாடுகிறார். சுரையா தனது வீட்டுக்கு வருமாறு கதை சொல்லியை அழைக்கிறார். தனது மொத்த வாழ்வின் நிகழ்வுகளையும் இவரோடு பகிர்கிறார். அதனைத்தான் கதைசொல்லி நமக்கு முழு நாவலாகத் தருகிறார். நாவலின் ஆரம்பத்தில் வருகின்ற இக் கதைசொல்லி பின்னர் நாவலில் காணாமலேயே போய்விடுகிறார். இப்படி ஒரு நாவலில் கதைசொல்லி இன்னொரு பாத்திரத்தின் கதையைக் கேட்டு சொல்லும் நுட்பத்தை ஆங்கிலத்தில் ‘frame narrative’ என்பார்கள். பொதுவாக இவ்வகைக் கட்டமைப்பில் ஆரம்ப கதை சொல்லியாக எழுத்தாளரே தன்னை உருவகித்துக்கொள்வதுண்டு. சேட்டன் பகத்தினுடைய பல நாவல்கள் இந்த வகையைச் சேர்ந்தவை. ‘இச்சா’ நாவலிலும் ஷோபா சக்தி இந்த நுட்பத்தையே பயன்படுத்தியிருப்பார். ‘பர்தா’ நாவலிலும் மாஜிதா ஏன் இந்த வடிவத்தைப் பயன்படுத்தவேண்டும் என்ற கேள்வி எழுகிறது. அந்தக் கதை சொல்லிமீது சந்தேகத்தை வரவழைத்து இது எழுத்தாளருடைய சொந்தக் கதை அல்ல, அவருக்கு யாரோ ஒருவர் சொன்ன கதை என்ற தோற்றத்தை ஏற்படுத்துவதுதான் மாஜிதாவின் நோக்கம். சாதாரணமாக ஒரு எழுத்தாளருக்கு இப்படியான தோற்றத்தை ஏற்படுத்தவேண்டிய தேவை இருப்பதில்லை. ஆனால் மத, இன அடிப்படைவாத எண்ணங்களைப் பெருமளவில் கொண்டிருக்கும் நம் சமூகங்களிடையேயிருந்து எழுதும்போது ஒரு பெண் எழுத்தாளராக மாஜிதாவுக்கு இருக்கக்கூடிய அழுத்தங்களைப் புரிந்துகொள்ளமுடிகிறது. எழுத்தாளரான மாஜிதா தனது நாவலின் பாத்திரங்களிலிருந்து தன்னைத் தள்ளிவைக்கவேண்டிய அவலத்தையும் விளங்கிக்கொள்ள முடிகிறது.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">நாவல் என்னவோ இலங்கை இஸ்லாமியப் பெண்கள்மீது செலுத்தப்படும் ஆடை வன்முறையைப் பேசினாலும் இதன் மூலச்செய்தி எல்லாச் சமூகத்துக்குமானது. கலாசாரம் என்பது பல சமயங்களில் அதிகாரத்தைப் பிரயோகிக்கும் ஆயுதமாகத்தான் நம்மீது பயன்படுத்தப்படுகிறது. அதிலும் பெண்களைத்தான் நாம் கலாசாரத்தின் கொடி தூக்கிகளாக(flagbearers) நாம் முன்னிறுத்துகிறோம். பொதுவாக உற்று நோக்கும்போது ஆண்கள்தான் தாமே நிர்ணயிக்கும் கலாசாரத்தைச் சீரழிப்பவர்களாக இருக்கிறார்கள். போதை வஸ்து, பாலியல் துன்புறுத்தல்கள், வல்லுறவுகள், மிரட்டல்கள், கொலை, திருட்டு, அதிகாரத் துஷ்பிரயோகம், தீவிரவாதம் என்று சமூகத்தின் பெரும் அவலங்கள் என நாம் சிந்திப்பவை எவற்றையெடுத்தாலும் அதனை ஆண்களே முதன்மையாக முன்னெடுப்பவர்கள். ஆனால் இங்கே ஒரு பெண் தன் விருப்பப்படி உடையை மாற்றி அணிந்தாலே கலாசாரக் காவலர்கள் வீறுகொண்டு எழுந்துவிடுகிறார்கள். இவற்றைக் கேள்வி கேட்பவர்கள் எள்ளி நகையாடப்படுகிறார்கள்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">சமூக முன்னேற்றம் என்பது ஒரு சமூகத்தின் வாழ்வையும் கொண்டாட்டங்களையும் அடியோடு நிராகரிப்பதல்ல. சமூக நீதியை நிலை நிறுத்தாத, சம நீதிக்கு எதிரான கொண்டாட்டங்களையும், பழக்க வழக்கங்களையும் வழமைகளையும் தொடர்ச்சியாகக் கேள்வி கேட்பதன்மூலம் மாற்றங்களை உள்வாங்க வைப்பதுதான் சமூக முன்னேற்றம். பொதுப்புத்தி அதனை ஒருபோதும் செய்யப்போவதில்லை. அது ஆட்டு மந்தைபோல வழமை எதுவோ அதனைப் பின் தொடர்ந்து செல்லும். இன்று வழமை எனப்படுவது சில ஆண்டுகளுக்கு முன்னர் இடம்பெற்ற சமூக மாற்றத்தின் விளை பயிர் என்பதை அது அறியப்போவதில்லை. அதனால் இன்றைய சமூகம் நாசூக்காக முன்வைக்கும் அதிகார வன்முறைகளைக் கண்டறிந்து எதிர்ப்பது என்பது இலக்கியங்களின் முக்கிய பணிகளுள் ஒன்று. பர்தா நாவல் அதனை மிகச் சரியாகச் செய்கிறது. இஸ்லாமியர்களின் வாழ்வியலை அது பதிவு செய்கிறது. அவர்களின் களியாட்டங்களை அது கொண்டாடுகிறது. ஆனால் அவற்றுக்கிடையே இடம்பெறும் அதிகார வன்முறைகளை அது விமர்சிக்கிறது. அதனூடு ஒரு சிறு அளவிலேனும் உரையாடலையும் மாற்றத்தையும் ஏற்படுத்த அது முயற்சி செய்கிறது. மாஜிதாவின் இந்த எழுத்துப் பக்குவம் சமூகத்துக்கு மிகத் தேவையான ஒன்று.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">ஆணாதிக்கம் என்பது காலனித்துவம் போன்றதான ஒரு மனநிலை. காலனித்துவத்தை அறிமுகப்படுத்தி வைத்தது மேற்கத்திய அரசுகளாக இருக்கலாம். ஆனால் காலனித்துவ மனநிலையை இன்றைக்கும் சிக்கெனக் கடைப்பிடிப்பது யாரெனில் எமது உள்ளூர் அதிகாரபீடங்கள்தான். அதேபோலத்தான் ஆணாதிக்கமும். அதன் தோற்றுவாய் என்னவோ ஆண்கள்தான். ஆனால் அந்த மனநிலையை இன்றைக்கும் பெரும்பாலான ஆண்களோடு பெண்களும்கூட காவிக்கொண்டு திரிகிறார்கள். பல சமயங்களில் பெண்களே ஆண்களிலும் மோசமாக இந்த நடைமுறைகளைப் பின்பற்றுகிறார்கள். பெண்கள் செய்கிறார்கள் என்பதற்காக அவர்களின் செயல் ஆணாதிக்கம் இல்லையென்று ஆகிவிடாது.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">நாவலில் ஓரிடத்தில் பர்ஹானா என்கின்ற படித்த, நகரத்தில் வளர்ந்த பெண் பர்தா அணிவது தனது சுய விருப்பம் என்று சுரையாவிடம் சொல்வாள். அதற்கு சுரையா சொல்லும் பதில் ஆணித்தரமாக இருக்கும்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">“பர்ஹானா. என்னை மன்னிச்சுக்கொள். உனக்கு இந்த பர்தாவில் இவ்வளவு விருப்பம் இருப்பது எனக்குத் தெரியாது. நமக்கு எந்த ஆடை விருப்பமோ அதைத்தான் நாம் அணிய வேண்டும். நீ சொன்னமாதிரி என்னைப்போன்ற பெண்கள் நிறையவே அனுபவிச்சதால எனக்கு இந்தப் பர்தா எப்பவுமே சுமைதான். நீ நகரத்துல பிறந்து வளர்ந்தவள். அதுவும் உன்னுடைய குடும்பம் வசதியானது. இப்ப நீ நினைத்தால் இந்தப் பர்தாவைக் கழற்ற முடியும். அது மட்டுமில்ல. பர்தாவை அணியிறது லேசான விடயம். நிறையப் பேரு ஆதிரிப்பாங்க. நமக்கும் நல்லவள் என்ற பெயர் வரும். ஆனால், அதைக் கழற்றுவது லேசான விடயமில்ல. என்னைப்போல பர்தாவை நாங்கள் விரும்பித்தான் அணிகிறோம் என்று சில பெண்கள் கூறுவதற்குப் பின்னால் ஆண்களின் அதிகாரம் நிறையவே இருகு”</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">சமூகத்தின் அநீதிகளைக் கலாசாரம் என்ற பெயரில் அணிந்து திரிவது இலகு. ஆனால் அது தவறு என்று தெரியும் கணத்தில் கழற்றி எறிதல் கடினமானது. அதிகாரமும் பொதுப்புத்தியும் அப்போது நம்மேல் வசை பாடும். கொலை மிரட்டல்கூடக் கிடைக்கும். எனினும் எதற்கும் அஞ்சாது சிலர் துணிந்து அதை முன்னெடுப்பார்கள்.</div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">அவர்களே சமூகத்தின் நிஜமான கலாசாரக் காவலர்கள்.<br /><br />***<br />இக்கட்டுரை <a href="https://akazhonline.com/?p=6322">அகழ்</a> இணைய இதழில் பிரசுரமானது.</div>ஜேகேhttp://www.blogger.com/profile/00102443765441250863noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-76019390140516402402024-02-13T09:59:00.003+11:002024-02-13T09:59:54.010+11:00"என் கொல்லைப்புறத்துக் காதலிகள்" பற்றி இளங்குமரன்<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br /></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMw3J9v3Ts3FygcRh8cndDcw1csjQsRxCN7We3OqHPDRI41xTWuIY_UlDkJWBWqemXp8ZwVcr0O3ZMAr1VfpgfCidCtw0ytwEZ8dK7B2NvbhESpS6Mac3ogI0wfWtQaeQEUtgdmZj-hFwmwZX9Y_Ec5g-s5bHioc7ewsGgG3sybQ9x6gkHXauow9oHP6G6/s5003/EKPK_FRONT.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="5003" data-original-width="3506" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMw3J9v3Ts3FygcRh8cndDcw1csjQsRxCN7We3OqHPDRI41xTWuIY_UlDkJWBWqemXp8ZwVcr0O3ZMAr1VfpgfCidCtw0ytwEZ8dK7B2NvbhESpS6Mac3ogI0wfWtQaeQEUtgdmZj-hFwmwZX9Y_Ec5g-s5bHioc7ewsGgG3sybQ9x6gkHXauow9oHP6G6/s320/EKPK_FRONT.png" width="224" /></a></div><br /><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br /></span><p></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">யாழ்ப்பாண மக்களின் வாழ்க்கை போருடனும் துயருடனும் கடந்தது என்று எல்லோரும் அறிந்ததுதான், கதைகளும் ஏராளம். ஆனால் ஜே.கே தனது சொந்த அனுபவங்களின் ஊடே காட்டும் தொண்ணூறுகளின் யாழ் வாழ்க்கை மிக அழகானது, இயல்பானது. இன்னல்கள் கடந்த ஜன்னல் காற்று அந்த வாழ்க்கை. அந்த வாழ்வுணர்வு யாழில் வாழ்ந்தவர்களுக்கு தெரியும்(வாழ்பவன் நான், சற்றுப் பின்னே பிறந்துவிட்டேன், சில அனுபவங்களை இழந்தும் விட்டேன்).</span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">•</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>ஒவ்வொரு அத்தியாயமும் ஒவ்வொரு சுளை, ஒவ்வொரு சுளையும் தனிச்சுவை. அவ்வப்போது தூறும் குண்டுமழையில் நனையாமல் பதுங்கும் பங்கர்கள், பங்கருக்குள்ளும் பய(ம்)பக்தியுடன் வைக்கும் பிள்ளையார் படம். அவரின் தம்பி முருகனைக்காண என விழாக்கோலம் பூண்ட நல்லூர் போய், வள்ளி, தெய்வானையையே தேடித் திரியும் உள்ளூர் முருகன்கள். விளையாட்டுப்பொருட்கள், ஜஸ்கிரீம், கச்சான் என கடைக்கண் கடைத்தெருப்பக்கமே இருக்க சுற்றித்திரியும் சின்னன்கள். தெருவெல்லாம் தெய்வம்கொண்ட கோயில்கள், பரீட்சை பயத்தில் அத்தனை கோயில்களுக்கும் போடும் கும்பிடுகள். எந்தப் பக்கம் பந்து போட்டாலும் நேரே மட்டும் அடிக்க கற்றுக்கொடுக்கும் ஒழுங்கை கிரிக்கட்டுகள். பாடசாலைகளுக்கிடையில் நடக்கும் பெருந்துடுப்பாட்ட போட்டிகள். பள்ளி தாண்டியும் கல்வி வளர்க்கும் கொட்டில்கள், கொட்டில்களில் நடக்கும் லூட்டிகள். கொட்டில் வகுப்பை கட் அடித்து படம் பார்க்க செல்லும் சினிமா கொட்டகைகள். சினிமாவில் கலக்கிய சூப்பர்ஸ்டார் ரஜனிகாந்த், மணிரத்னம். இசைத்தூதர்கள் இளையராஜா, ஏ.ஆர்.ரகுமான். கனவுகளில் கதை படைக்கும் சுஜாதா. கம்பரின் கம்பராமாயணத்தில் களம் அமைத்து தமிழ் வளர்த்த கம்பவாரிதி. என நீண்டு செல்லும் யாழ் வாழ்க்கையும் ஜே.கே இன் அனுபவப்பகிர்வும் அன்றைய நாட்களில் ஈழத்தமிழர்கள் எல்லோர் மத்தியிலும் இருந்த கட்டாய கதாப்பாத்திரம் ஒன்றின் கதையுடன் நிறைவுபெறுகிறது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">•</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ஜே.கே இன் எழுத்து இயல்பானது. நகைச்சுவை ததும்பும் எழுத்து. இந்தப்புத்தகத்தை யாழ்ப்பாணப் பேச்சுவழக்கிலேயே எழுதியது சிறப்பானதும் தேவையானதும் கூட. யாழ்ப்பாணத்தையும், அதன் வாழ்வியலின் அழகிய தருணங்களையும், அருகில் இருந்து உணர நிச்சயம் படிக்க வேண்டிய புத்தகம் ‘என் கொல்லைப்புறத்துக் காதலிகள்’.</div></div>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-88736714943834285922024-02-12T20:36:00.000+11:002024-02-12T20:36:37.311+11:00நாராய் நாராய்<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">வெள்ளி நாவல் அறிமுக நிகழ்வில் அரங்கேறிய இரண்டாவது சங்க இலக்கியப்பாடல்.</span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>பிரிவுத்துயர் இல்லாத சங்க இலக்கியப் புனைவுக்கு இடமேது? வெள்ளி நாவலின் முக்கிய கட்டமொன்றில் பிரிவுத்துயருக்கான அத்தியாயமொன்று சாத்தியமானது. குறுந்தொகையில் ஏராளம் பிரிவுத்துயர் பாடல்கள் உண்டு. ஆனாலும் கடைச்சங்கப் பாடலான ‘நாராய் நாராய்’ வெள்ளியின் மனநிலைக்கு மிகவும் பொருந்திப்போனதாய் எனக்குத் தோன்றியது. இதை எழுதியது யாரென்று தெரியாததால் பாடலில் வருகின்ற சத்திமுத்த வாவியின் நிமித்தம் எழுதியவர் சத்திமுத்தப் புலவர் என அழைக்கப்படுகிறார்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">ஜீவிகாவும் ஸம்ரக்ஷணாவும் கேதாவும் இப்பாடலை எடுத்து அரங்கேற்றியதும், இயலும் இசையும் நாட்டியமும் மூன்று வகை படிமங்களை எடுத்தாண்டதும் மிக மன மகிழ்வைக் கொடுத்தது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">கருத்துருவாக்கமும் நடன அமைப்பும் - ஜீவிகா விவேகானந்தன்</div><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">இசையமைப்பும் பாட்டும் - ஸம்ரக்ஷணா</div><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">பொருளும் நயப்பும் - கேதா</div><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">காணொளியாக்கம் - வசந்த்</div><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br /></div><div dir="auto"><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">நாராய் நாராய் செங்கால் நாராய்</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">பழம்படு பனையின் கிழங்கு பிளந்தன்ன</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">பவளக் கூர்வாய் செங்கால் நாராய்</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">நீயுநின் பெடையும் தென்றிசைக் குமரியாடி</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">வடதிசைக்கேகுவீராயின்</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">எம்மூர்ச் சத்திமுத்த வாவியுள் தங்கி</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">நனைசுவர்க் கூரைக் கனைகுரற் பல்லி</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">பாடு பார்த்திருக்குமென் மனைவியைக் கண்டு</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">"எங்கோன் மாறன்வழுதி கூடலில்</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">ஆடையின்றி வாடையின் மெலிந்து</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">கையது கொண்டு மெய்யது பொத்திக்</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">காலது கொண்டு மேலது தழீஇப்</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">பேழையுள் இருக்கும் பாம்பென உயிர்க்கும்</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;">ஏழையாளனைக் கண்டனம் எனுமே"</dd><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;"><br /></dd><div class="separator" style="clear: both; font-family: inherit; font-size: 15px; text-align: center; white-space-collapse: preserve;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="335" src="https://www.youtube.com/embed/j8jlvuYsFTo" width="485" youtube-src-id="j8jlvuYsFTo"></iframe></div><br /><dd style="font-family: sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px; white-space-collapse: collapse;"><br /></dd><dd style="margin-bottom: 0.1em; margin-left: 1.6em; margin-right: 0px;"><span style="font-family: sans-serif;"><span style="font-size: 14px;"><a href="https://www.youtube.com/watch?v=j8jlvuYsFTo">https://www.youtube.com/watch?v=j8jlvuYsFTo</a></span></span></dd></div></div>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-18938327113001260762024-02-04T20:37:00.001+11:002024-02-12T20:39:21.111+11:00நிலத்திலும் பெரிதே<p style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">வெள்ளி நாவல் அறிமுக நிகழ்வில் இடம்பெற்ற முத்தமிழ் அரங்கில் மேடையேறிய மூன்றாவதும் இறுதியுமான சங்கப்பாடல்.</span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>இதைப்பற்றி நான் எழுதியே ஆகவேண்டும்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">குறுந்தொகையில் இடம்பெறும் இந்தக் குறிஞ்சித் திணைப் பாடலின் காட்சி இப்படி விரிகிறது. தலைவியைத் தேடி வந்திருக்கும் தலைவன் அவள் முன்னே தோன்றாது விளையாட்டுக்காக வேலியின் அப்புறமாக ஒளிந்திருக்கிறான். இதனைத் தோழி கண்டுவிட்டாள். தோழிக்குத் தலைவன்மீது கொஞ்சம் கோபம். என்னடா இவன், எப்போது பார்த்தாலும் இவளே கதியென்று அலைகிறானே, ஆனால் தலைவியைக் கைப்பிடித்து மணம் செய்து கூடி வாழவேண்டுமே என்ற சிந்தையே இவனுக்கு இல்லையே என்று அவள் பொருமுகிறாள். அதனால் அவனுக்குக் கேட்கும்வகையில் தலைவியிடம் தலைவனைப்பற்றிப் பழி சொல்கிறாள். ஆனால் அதைக்கேட்ட தலைவி வெகுண்டெழுந்துவிட்டாள். ‘என்ன பேச்சு பேசுகிறாய், நம் நட்பு எத்தனை உயர்ந்தது தெரியுமா?’ என்று தோழிக்குத் தலைவி விளிப்பாள். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">இரண்டாயிரத்து ஐநூறு ஆண்டுகளுக்கு முன்னர் தேவகுலத்தார் பாடிய பாடல் இது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">நிலத்தினும் பெரிதே, வானினு முயர்ந்தன்று</div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">நீரினு மாரள வின்றே சாரற்</div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">கருங்கோற் குறிஞ்சிப் பூக்கொண்டு</div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">பெருந்தே னிழைக்கு நாடனொடு நட்பே.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">இப்போது வெள்ளி நாவலில் ஒரு காட்சி. முழுமதி இரவொன்றின் நடுச்சாமம் கழிந்தும் தூங்காது தவிக்கும் கோடன் நிலவோடு பேசிக்கொண்டிருக்கிறான். அப்போது அவனோடு வந்து இணைகிறாள் வெள்ளி. நிலவுக்கும் முகிலுக்குமிடையேயான நட்புபற்றி பேச்சு போகிறது. உள்ளிடை நெருப்பாக இருவரிடத்திலும் காதல். காதல் என்ற சொல்லுக்கு அதன் இக்காலத்து அர்த்தம் பின்னாளில் வந்தது. சங்க காலத்தில் காமமும் நட்பும்தான். இந்தக் காமமும் நட்பும் கலந்த உணர்வை எவர் ஆரம்பிப்பது என்கின்ற இயல்பான தயக்கம் இருவரிடத்தேயும் இருக்கும். அவன் சொல்லலாம் என்று எத்தனிக்கையில் வெள்ளி பேச்சை மாற்றி இக்கவிதையை ஆரம்பிக்கிறாள்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“நிலத்தினும் பெரிதே, வானினும் உயர்ந்தன்று”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">இவன் நவீனத்து இளைஞன் அல்லவா? தனக்கு விளங்குமாப்போல சொல்லு என்று அவன் வெள்ளியிடம் கேட்கிறான். அப்போது வெள்ளி சொல்லும் பாடல் இது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“ஆழமது, கடலிலும் ஆழமாம் </div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">அகலமது, புவியிலும் அகலமாம் </div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">நெடியதிது, வானிலும் நெடியதாம் </div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">கோதையது கோடனொடு நட்பு”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">தேவகுலத்தாரின் நாடனொடு நட்பை வெள்ளி கோடனொடு நட்பாக்கிவிட்டாள். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">இதை எழுதிய கணமே ஒரு உன்மத்தம்தான். நாவலுக்கு வடிவமைப்பு செய்யும் வேலை நடக்கிறது. கஜன் இந்தக் கவிதை வந்தடைகின்ற இடத்தை வாசித்துவிட்டு ‘டேய் நல்லாத்தான் இருக்கு. திரும்பவும் காதலிக்கலாம்போல பீலிங் வருது’ என்றான். நாவல் பதிப்புக்குத் தயாராகிவிட்டது. ஸம்ரக்ஷணாவும் ஜீவியும் இந்த முத்தமிழ் அரங்கைப் பற்றிப் உரையாடிக்கொண்டிருக்கையில் இந்த “ஆழமது” பாடலுக்கு மெட்டுப்போட்டு தரமுடியுமா என்று ஸம்ரக்ஷ்ணாவிடம் கேட்டேன். ஸம்ரக்ஷணாவால் தமிழ் நன்றாக பேசமுடியும். ஆனால் வாசிப்பது கொஞ்சம் கடினம். அதனால் ஒரு கஃபேயில் வைத்து அவருக்கு வெள்ளி நாவலையும் பாடல்களையும் விளக்குகிறேன். எனக்கு இராகங்கள் பற்றிய பெருத்த அறிவு ஏதுமில்லை. ஆனால் இக்காலங்களில் ஹம்சத்வனி இராகம்மீது தீராத காதல் ஒன்று ஏற்பட்டதில் அந்த இராகத்துப் பாடல்களைக் கேட்டுக்கொண்டேயிருப்பேன். அதனால் ஹம்சத்வனியில் மெட்டுப்போட முடியுமா என்று அவரிடம் அதிகப்பிரசிங்கித்தனமாகக் கேட்க, “அதுக்கென்ன அண்ணா?” என்று நான் கேட்ட கணத்திலேயே வந்து விழுந்தது ஒரு மெட்டு. மலைத்துப்போய் அதை அக்கணமே பதிவு செய்து மறுபடியும் மறுபடியும் கேட்டுக்கொண்டேயிருந்தேன். பின்னர் பேராசையில் சசி அண்ணாவுக்கு அழைப்பெடுத்து இதற்கு இசைக்கோர்ப்பு செய்து தரமுடியுமா என்று கேட்டேன். அவருக்குக் கொஞ்சம் தயக்கம். “நீ பாட்டையும் எழுதி மெட்டையும் போட்டுத்தந்தா எனக்கென்ன வேலை?” என்றார். ஆயினும் அன்பின் நிமித்தம் அதற்கு இசை கோர்த்துக் கொடுத்தார். அதுதான் வெள்ளி முன்னோட்ட இசையாக முன்னர் வெளியானது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“ஆழமது” பாடல் முன்னோட்ட இசையைப் பல தடவைகள் கேட்டதாலோ என்னவோ, இப்போது அப்பாடலையும் இணைத்து மேடையேற்றலாம் என்ற எண்ணம் ஜீவிக்கும் ஸம்ரக்ஷணாவுக்கும் வந்துவிட்டது. அதன் நீட்சிதான் இந்த அரங்கு. நெடியதிது வானிலும் நெடியதாம் எங்கையில் ஜீவி வானையே வில்லாய் வளைத்து நிற்கும். என் கண்ணே பட்டுவிடும்போல. மூலப்பாடலையும் வெள்ளி சொல்லிய அதன் எளிமையான வடிவத்தையும் கோர்த்து இருவரும் மேடையேற்ற கேதா அதற்கு அழகாக விளக்கம்கொடுத்தார்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">சாந்தி அக்கா கேட்ட கேள்விதான் ஞாபகம் வருகிறது. ஏன் எழுதவேண்டும்? யோசித்துப்பாருங்கள். சங்கப்பாடல் ஒன்று இரண்டாயிரத்து ஐநூறு வருடங்கள் வாழ்ந்து என்னை வந்தடைகிறது. அதைப் படித்த பிரவாகத்தில் நாவல் ஒன்று மலர்கிறது. அதை வாசித்து நான்கு பேர் இப்படி இணைகிறார்கள். அவர்களுடனான என் நட்பு கருங்கோற் குறிஞ்சிப் பூக்கொண்டு பெருந்தேனிழைக்கும் நாடனொடு நட்பாய் ஆகிவிடுகிறது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">எழுதுவதற்கு வேறு காரணமேதும் வேண்டுமா என்ன?</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">கருத்துருவாக்கமும் நடன அமைப்பும் - ஜீவிகா விவேகானந்தன் </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">இசையமைப்பும் பாட்டும் - ஸம்ரக்ஷணா </div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">பொருளும் நயப்பும் - கேதா</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">காணொளியாக்கம் - வசந்த்</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/Y1nE-9Dp2Rk" width="455" youtube-src-id="Y1nE-9Dp2Rk"></iframe></div><br /><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><a href="https://www.youtube.com/watch?v=Y1nE-9Dp2Rk">https://www.youtube.com/watch?v=Y1nE-9Dp2Rk</a>
<br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">நன்றி : மெல்பேர்ன் வாசகர் வட்டம்</div></div>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-29341243451734961912024-01-29T20:23:00.001+11:002024-02-12T20:31:52.965+11:00தமிழர் திருநாள் கொண்டாட்டம்<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiic_Cd8lL6lNTYhAcNkhq-BUVIJ3C7xc_eTE9UrY5U1EBss3ZoWmtwWiPLYIiJQGiFtAV5hGx4p46tzM_tQKhep0x43mZAnGNwf2IxqsYKzM_is92iTq23GU9cvnxYblSXG5viMFmRHlW0iVoW3mbngprDm0cUXCa4jVd6SxV-414focbzXpa44_iW6baV/s4240/DSC04586.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2384" data-original-width="4240" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiic_Cd8lL6lNTYhAcNkhq-BUVIJ3C7xc_eTE9UrY5U1EBss3ZoWmtwWiPLYIiJQGiFtAV5hGx4p46tzM_tQKhep0x43mZAnGNwf2IxqsYKzM_is92iTq23GU9cvnxYblSXG5viMFmRHlW0iVoW3mbngprDm0cUXCa4jVd6SxV-414focbzXpa44_iW6baV/s320/DSC04586.JPG" width="320"></a></div><br><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">கடந்த சனியன்று விக்டோரிய மாநிலத்தில் தமிழ் அமைப்புகள் கூட்டுச்சேர்ந்து நடத்திய தமிழர் திருநாள் கொண்டாட்டம் மிகச்சிறப்பாக அமைந்திருந்தது. </span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>பெருந்திருவிழாபோல வடிவமைக்கப்பட்ட அந்நாளில் வெளியரங்குகள், உள்ளரங்குகள் என பல தளங்களில் நிகழ்வுகள் இடம்பெற்றன. அரங்குகள் என்று பன்மையில் சொல்வதன் காரணம், வெளியரங்குகளிலேயே விளையாட்டுகளுக்கான மைதானம் ஒன்று, அங்காடிகளுக்கான ஒழுங்குகள், பொதுமேடை எனப் பலவும் இருந்தன. உள்ளரங்குகளிலும் இரண்டு மண்டபங்கள் ஒதுக்கப்பட்டிருந்தன. இதற்கான திட்டமிடலே பிரமிக்கவைத்தது. </div><span></span></div><a href="https://www.padalay.com/2024/01/blog-post_29.html#more">மேலும் வாசிக்க »</a>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-47001814098619752472024-01-27T20:21:00.001+11:002024-02-12T20:23:39.351+11:00"வெள்ளி" நாவல் பற்றி அமல்ராஜ் பிரான்ஸிஸ்<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSXlGqBUoAYrdRfAN1ZaVfcrOXOaJ9T94ugw-vK7spsoYWAFvNpNf81YXwl3I6K3GT9wW7N482w9eUSC4AiKnPQDpQ2TGwHZWu_R4xq3tDLoBP8HawnsIy5T4_iTh6mMfOojvdE73AMoZGUudWwgyhIobltQ9hW_LJa7CzeIxoYcU76K9qRAeWJxeK8cBj/s1837/422881925_10161373238524379_5334580396406640968_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1837" data-original-width="1493" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjSXlGqBUoAYrdRfAN1ZaVfcrOXOaJ9T94ugw-vK7spsoYWAFvNpNf81YXwl3I6K3GT9wW7N482w9eUSC4AiKnPQDpQ2TGwHZWu_R4xq3tDLoBP8HawnsIy5T4_iTh6mMfOojvdE73AMoZGUudWwgyhIobltQ9hW_LJa7CzeIxoYcU76K9qRAeWJxeK8cBj/s320/422881925_10161373238524379_5334580396406640968_n.jpg" width="260" /></a></div><br /><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br /></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">ஒரு இலக்கியக் கிழவனுக்கும், நவீன ரோபோட்டிக் என்ஜினியரிங்கில் கொடிக்கட்டிப் பறக்கும் ஒரு மொடேர்ன் பையனுக்கும் இடையில் நடக்கும் ஒரு இரண்டு மணிநேர சம்பாசனை போல இருக்கிறது வெள்ளி. நவீன, விஞ்ஞான விருத்தியடைந்த ஒரு உலகத்திற்குள் நம்முடைய சங்க கால இலக்கியத்தையும், புராணங்களையும் மிக எளிமையாக உள்நுழைத்து, அதே இலக்கிய நயத்தையும், சுவையையும், அதே சங்க காலச் சூழலிலேயே வாசகர்களுக்குக் கொடுக்க முடியுமா என்றால், ஆமாம், முடியும் என்கிறது வெள்ளி. அதற்குத் தேவை வெறொன்றுமல்ல, ஜெகே போன்ற </span><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">ஒரு எழுத்தாளர். அவ்வளவுதான். அந்தத் தளத்தில் வெள்ளி ஒரு பிரமாதமான தொடக்கப்புள்ளி.</span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">காலத்தை வைத்துப் பார்த்தால், இலக்கியத்தில் இதுவொரு hybrid நாவல். இரண்டு முனைகளை (காலங்களை) இழுத்து, ஒரேயிடத்தில் வைத்து முடிச்சிடும் வேலை. சங்க காலத்தில் நவீனமும், நவீனத்தில் சங்க காலமும் கலந்து, கலைந்து, சின்னாபின்னமாகாமல், ஒவ்வொரு காலத் தனித்துவங்களையும் அதனதன் சுவைகளோடு பரிமாறும் நேர்த்தி சூப்பராக இருக்கிறது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">இவ்வாறான ஒரு கதைக்களத்தின் போட்டேன்ஷியல் ரிஸ்க் என்று பார்த்தால், சிலவேளை பச்சை இலக்கிய கிழவர்களுக்கு இது பிடிக்காமல் போகலாம். ஒரு அந்நியச் சூழலில் பிறந்து வாழும் ஒரு நவீன இளைஞனுக்குக் கடுப்படிக்கலாம். ஆனால், என்னைப் பொறுத்தவரை ஒரு interesting ஆன கன்செப்ட், திறப்பு. Such an innovative exploration!</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">புத்தகத்தின் வடிவமைப்பையும் அதே கென்செப்டிலேயே செய்ய முயற்சித்திருக்கிறார்கள். ஜேகே அண்ணரின் மற்றைய மூன்று புத்தகங்களோடும் ஒப்பிட்டால் - வடிவமைப்பில் - ஒரு பெரும் மாற்றம். உண்மையில், புத்தக வடிவமைப்பு என்னைவிட யஷ்ஷுக்குப் பிடித்திருந்தது. அவனுடைய புத்தகங்களின் சாயல் அடித்ததோ என்னவோ. அட்டையும், பக்கங்களில் வரும் படங்களும், போட்டோத் தாள்களும் அவனுக்கு தன்னுடைய புத்தகங்களை ஞாபகமூட்டியிருக்கலாம். பை த வே, அந்தப் படங்கள் பிரமாதம். ஐ லவ்ட் இட்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">அதிக நீளமற்ற கதை. குறுநாவலை விட நீளம், நாவலை விடக் குள்ளம் எனலாம். தீவிர வாசிப்பாளர்கள் ஒரு கப்புச்சினோவோடு குந்தினால், இரண்டாவது குவளை பற்றிய டெம்டேஷன் வருவதற்குள் முடித்துவிடலாம். என்னைப் போன்ற சோம்பேறிகளும், மண்டை விறைக்கும் நேர வித்தியாசத்தில் ‘வேர்க்கிங் ஃப்ரம் ஹோம்’ வேலை பார்ப்பவர்களும் இரண்டு மூன்று நாட்களில் ஒப்பேற்றலாம். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">தனிப்பட்ட ரீதியில், ஜேகே அண்ணரின் மாஸ்டர் பீஸ் என்றால் எனக்கு எ(இ)ப்போதும் ‘என் கொல்லைப் புறத்துக் காதலிகள்’ தான். அடாவடித்தனமான எழுத்து அது. கதைகளிலும், எழுத்திலும் நம்மை ஒரு மாதம் கட்டிவைத்து நினைத்து நினைத்துச் சிரிக்கப்பண்ணியவர் மனுசன். வெள்ளி அதை மிஞ்சவில்லை. கந்தசாமியும் கலக்சியையும், வெள்ளியையும் ஒரே ஜோர்னரில் போடலாம் (கிட்டத்தட்ட, ஓரளவு) என்றால், என் பெட் கந்தசாமியும் கலக்சியுமுக்கே உண்டு. </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">ஈழத்து நாவல் பரப்பில், எதிர்பாராத அல்லது எதிரெதிரான துருவங்களை இணைத்து, கோடாக்கி, கதைகளைப் பின்னி, ஆச்சரியப்படுத்துவதில் ஜேகே அண்ணர் எப்பொதும் தனித்துவமானவர். படலையில் ஆரம்பித்து வெள்ளி வரை நல்ல அனுபவங்களையே தந்துகொண்டிருக்கும் எழுத்தாளர். கந்தசாமியையும் கலக்சியையும் ப ப்புவா நியூகினிக்கும், சமாதானத்தின் கதையை லெபனானுக்கும் அனுப்பியது போல வெள்ளியை பேங்கொக் வரை அனுப்பி வைத்ததற்கு நன்றிகள் தல. போகுமிடமெல்லாம் கூடவே வந்துகொண்டிருக்கிறீர்கள்.</div><div><br /></div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"></div>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-41397153735631239272024-01-26T20:18:00.002+11:002024-02-12T20:20:59.080+11:00அலைமீது விளையாடும் இளந்தென்றல்<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqBY-mlMtu2ovoSn-v0pCICusi624sExgdQDNyGcLt11xaTWimMOCs-qVbzkJfdTX-O1wI8qmabKZN753c0AEmGUIyJinvxA08QHb2HsEiFg9Au_WMAxKHnPN1l5tXmZUS7GpU6IcTLFdWTTLGdW9ohLb5kDlWlcjbsJPUEddm8l1UqZ5PSMBxSzb_x1OL/s1481/vY4WomDp-2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="732" data-original-width="1481" height="158" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqBY-mlMtu2ovoSn-v0pCICusi624sExgdQDNyGcLt11xaTWimMOCs-qVbzkJfdTX-O1wI8qmabKZN753c0AEmGUIyJinvxA08QHb2HsEiFg9Au_WMAxKHnPN1l5tXmZUS7GpU6IcTLFdWTTLGdW9ohLb5kDlWlcjbsJPUEddm8l1UqZ5PSMBxSzb_x1OL/s320/vY4WomDp-2.jpg" width="320"></a></div><br><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">காதல் கவிதை திரைப்படம். தேம்ஸ் நதியின் படகொன்றில் நாயகனும் நாயகியும் உட்கார்ந்து பேசிக்கொண்டிருக்கிறார்கள். சூழவும் இலண்டன் மாநகரின் அழகிய கட்டடங்கள். அப்போது சட்டென்று பவதாரிணியின் குரல் ஒலிக்கும்.</span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>“அலைமீது விளையாடும் இளந்தென்றலே. அலைபாயும் இரு நெஞ்சைக் கரை சேர்த்துவா”<span></span></div></div><a href="https://www.padalay.com/2024/01/blog-post_26.html#more">மேலும் வாசிக்க »</a>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-37457169571275570932024-01-23T20:15:00.001+11:002024-02-12T20:18:26.422+11:00வரலாறு எனும் பரத்தன்<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQm469jLl5pkrjeovtmGWV4JXgH-POuXczLqTAOV-K1m0PEoRAvqyL58SOydewIuOQeY-XOIm3wVfuOmHXxOSZcagM94IjwNPmWjghKmf5T6syuyr8HMnVUwH1fgNJEbNPsMsIBxeiEJc6LQKT8qXZsfNJri5bWKLiPLkT3EYhsaewVxKmaKtFYTMuYvzm/s238/150px-3765.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="238" data-original-width="150" height="238" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQm469jLl5pkrjeovtmGWV4JXgH-POuXczLqTAOV-K1m0PEoRAvqyL58SOydewIuOQeY-XOIm3wVfuOmHXxOSZcagM94IjwNPmWjghKmf5T6syuyr8HMnVUwH1fgNJEbNPsMsIBxeiEJc6LQKT8qXZsfNJri5bWKLiPLkT3EYhsaewVxKmaKtFYTMuYvzm/s1600/150px-3765.jpeg" width="150"></a></div><br><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">செங்கை ஆழியானின் "ஈழத்தவர் வரலாறு" என்ற நூலின் எட்டாவது அத்தியாயம் “நல்லூர்க் கந்தசுவாமி ஆலயம்”. </span></p><p style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">Buckle up folks!</span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">கைலாயமாலையின் தனிப்பாடல் ஒன்றில் வரும் வரிகள் இவை.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“அலர் பொலி மாலை மார்பனாம் புவனேகபாகு</div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">நலமிகும் யாழ்ப்பாண நகரி கட்டுவித்து நல்லைக் </div><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">குல்விய கந்தவேட்குக் கோயிலும் புரிவித்தானே.”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">பத்தாம் நூற்றாண்டில் கந்தவேளுக்கு கோயில் கட்டி புவனேகபாகு A அழகு பார்த்திருக்கிறான். அது பூநகரியிலிருக்கும் நல்லூர் என்கிறார் செங்கை ஆழியான். காரணம் யாழ்ப்பாணக் குடாநாட்டில் அச்சமயம் பௌத்த செல்வாக்கும் சிங்கள மக்களதும் ஆதிக்கம் மேலோங்கி வந்ததால் உக்கிரசிங்க மன்னன் கந்தரோடையைக் கைவிட்டு சிங்கை நகருக்கு இடம்பெயர்ந்தான். பின்னர் சிங்கை நகர் மன்னனைக் கொன்று ஆட்சியைப் பிடித்த பராந்தகனின் மந்திரிதான் புவனேகவாகு A. சிங்கை நகர் என்பது பெரு நிலப்பரப்பைச் சேர்ந்தது. அதனால் புவனேகவாகு A கட்டிய கோயில் பூநகரி நல்லூரில் அமைந்திருந்தது என்று செங்கை ஆழியான் வரலாற்று ஆதாரங்களைக் காட்டிக் குறிப்பிடுகிறார்.<span></span></div></div><a href="https://www.padalay.com/2024/01/blog-post_23.html#more">மேலும் வாசிக்க »</a>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-59974553652131978632024-01-20T20:12:00.001+11:002024-02-12T20:15:25.133+11:00இலையுதிர் அழகு<div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4aPhXqkVn1cJVzI_Wd1vlO313PBhncN0l8lmUGGldDY98XeUX97mqQuXBzQU00kbr6hgt0mslqvNKKSTZhKSFocusBszsV0kcHnxtYCfjtQ2bdZTPZMtwazWXz8sM3Bc0kGXg7173QbpjFYPcirgZUKfqWhEJ-UxupaqHQKXjFH4kkW40vOvRUPEcQhi6/s700/fall-flickr.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="420" data-original-width="700" height="192" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4aPhXqkVn1cJVzI_Wd1vlO313PBhncN0l8lmUGGldDY98XeUX97mqQuXBzQU00kbr6hgt0mslqvNKKSTZhKSFocusBszsV0kcHnxtYCfjtQ2bdZTPZMtwazWXz8sM3Bc0kGXg7173QbpjFYPcirgZUKfqWhEJ-UxupaqHQKXjFH4kkW40vOvRUPEcQhi6/s320/fall-flickr.jpg" width="320" /></a></div><br /><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“தம்பி ஸ்கார்பரோவில எந்தெந்த சொந்தக்காரர் வீட்டயெல்லாம் போகோணுமோ சொல்லும். நான் கூட்டிப்போறன்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>எனக்குத் திடுக்கென்றது. மொத்தக் கனேடியப் பயணமே வெறும் ஐந்து நாட்கள்தான். அதிலே ஸ்கார்பரோவுக்கு இரண்டு நாட்களை மாத்திரம் ஒதுக்கியிருந்தேன். அதிலும் ஒரு நாள் கௌசல்யா அக்காவுக்கானது. அவர் என் பெரியம்மாவின் மகள். ஊரில் இருந்த காலத்தில் தீபாவளி என்றால் ஆட்டிறைச்சி சாப்பிட அக்கா வீட்டுக்குதான் ஓடுவோம். மணியாகப் பொரியல் கறி வைப்பார். அவர்களோடுதான் அரியாலைவரை ஒன்றாக 95ம் ஆண்டு இடப்பெயர்வின்போது சைக்கிள் உருட்டினோம். பின்னர் நாவற்குழியில் தொலைந்தாலும் வட்டக்கச்சியிலும் ஒன்றாக அவர்களோடு வாழ்ந்தோம். அக்காவுக்கும் தம்பி என்றால் போதும். எனக்கும் அக்கா என்றால் போதும். அத்தானும் ஒரு அற்புதமான மனிதர். எழுபத்தெட்டு வயது. கார் ஓடுவதில்லை. நான் வருகிறேன் என்று இரண்டு பேருந்து அட்டைகளுக்குக் காசு போட்டுத் தயாராக வைத்திருந்தார். ஊபர் நிரலியும் அவர் செல்பேசியில் உயிர்த்திருந்தது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“இல்லை அத்தான். சொந்தக்காரர், தெரிஞ்சாக்கள் என்று வெளிக்கிட்டா விடிஞ்சிடும். எனக்கு ஸ்கார்பரோவை சுத்திக்காட்டுங்கோ. பனங்கொட்டை பனிக்குளிரில் எப்படி இருக்கு என்று பார்க்கவேண்டாமா?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">அத்தான் சிரித்தார். யாருக்கோ ஒரு அழைப்பெடுத்தார். பின்னர் சற்று நேரத்தில் ஒரு ஊபர் வந்தது. அரை மணி நேரப்பயணம். நேரே ஸ்கார்பரோவிலிருக்கும் அடுக்கு மாடி மனைகளுக்கு முன்னே மகிழுந்து போய் நின்றது. நாம் இறங்கவும் ஒருவர் லிப்டிலிருந்து வெளியே வரவும் சரியாக இருந்தது. மூன்று அடுக்கு உடை, கழுத்துறை, பீனித் தொப்பி அணிந்தபடி அந்த அங்கிள் வந்தார். எண்பத்தைந்து வயது மதிக்கலாம். பத்து வருடங்களுக்கு முன்னர் என்றால் அவரை ஐயா என்றிருப்பேன். இப்போது எனக்கு நாற்பத்து மூன்று வயது. எண்பத்தைந்து வயது ஐயா அங்கிளாகிவிட்டார்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“தம்பி வாரும். நான் இந்த வெயிலுக்கு இப்பிடி உடுப்புப் போடுறதைப் பார்த்து சிரிக்காதிம். வயசாயிடிச்சு. உடம்பு கொஞ்சக் குளிரையும் தாங்காது. சுடுற வெயிலையும் தாங்காது.”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">நாம் பரஸ்பரம் கைலாகு கொடுத்தோம். வழமைபோல எவ்விடம் விசாரிப்புகள். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“எவ்விடம்?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“மெல்பேர்ன்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“அதில்ல, ஊரில எங்க?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“பிறந்து வளர்ந்தது தின்னவேலி. பூர்வீகம் நயினாதீவு. அதுக்கும் முன்னால ஆபிரிக்கா”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“தின்னவேலில எங்க?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“இராமனாதன் ரோட்டு”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“அங்க புரக்டர் சுப்பிரமணியத்தை தெரியுமா?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“அவர்ட வீட்டுக்குக்குப் பின்வீடுதான் நாங்கள் அங்கிள்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“ஓ ..சேவயரிண்ட மகனா நீர்?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">அங்கிருந்த ஒரு ஷொப்பிங் மோல் உள்ளே சென்றோம். எல்லோரும் ஆளுக்கு ஒரு யாழ்ப்பாண ரீ வாங்கிக்குடித்தோம். என்னைக் காசு கொடுக்க அவர்கள் விடவில்லை. கனடாவிலிருக்கும் எம்மக்களின் வாழ்க்கை பற்றிச் சொல்லிக்கொண்டிருந்தார்கள். அந்த அங்கிள் முன்னர் யாழ் மாநகர சபையில் பணி புரிந்தவர். 93ல் இவர் கனடா வந்திருக்கிறார். அவர் வந்தபோது ஸ்கார்பரோ அதிகம் மனுசர் அண்டாத இடமாக இருந்ததாம். நிறைய வெள்ளைக்காரர்கள் வாழ்ந்தார்களாம். நம்மாட்கள் வரவர வெள்ளைகள் வெளியேறிவிட்டனவாம். தற்போது புதிதாக நம்மாட்கள் குடிபுகவும் பலகாலமாக இருந்த பழைய நம்மாட்கள் அப்பாலே போய்விட்டார்கள் என்றார். எப்போதுமே புதுக் குடியேறிகள் பழைய குடியேறிகளைத் துரத்திக்கொண்டேயிருக்கிறார்கள் தம்பி என்றார். நான் கேட்கும் மோடில் இருந்ததால் பதில் ஏதும் சொல்லவில்லை. </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">அவர் அந்த மோலை சுற்றிக்காட்ட ஆரம்பித்தார். இடையில் ஒரு பருப்பு வடையும் சூசியமும் வாங்கிக்கொடுத்தார். நூலகம், வங்கி, கிளினிக் என்று பல இடங்களுக்குக் கூட்டிச்சென்றார். நூலகத்தில் டொராண்டோ வரைபடத்தை எடுத்துத்தந்து கையோடு வைத்திருக்கச்சொன்னார்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“போனில மப் இருக்கு அங்கிள்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“சார்ஜ் போனா என்ன செய்வீர்?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">நான் கேட்கும் மோடில் இருந்ததால் பதில் ஏதும் சொல்லவில்லை. நூலகத்தில் தமிழ்ப் புத்தகங்கள் பல இருந்தன. </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“அடிக்கடி வந்து வாசிக்கறனிங்களா அங்கிள்?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“இல்ல தம்பி. எண்பத்தஞ்சு வயசு ஆச்சுது. எனக்கு இனித் தெரியறதுக்கு என்ன இருக்கு? தெரிஞ்சுந்தான் என்ன செய்யிறது?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">மோலிலே பலர் நடை பயின்றுகொண்டிருந்தார்கள். எல்லோருமே வயதானவர்கள்தான். ஒரு கிரேக்க வயோதிபர் குழு கூடியிருந்து கோப்பி குடித்துக்கொண்டிருந்தது. தமிழர்கள் பலர் ஒலிம்பிக் உள்ளரங்கில் நடப்பதுபோல விசுக்கி விசுக்கி நடந்துகொண்டிருந்தார்கள். எல்லோரும் அங்கிளைப்பார்த்ததும் நின்று சில வார்த்தைகள் பேசினார்கள்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“இவர் மெல்பேர்னில இருந்து வந்திருக்கிறார். நல்ல தம்பி. நான் ஸ்கார்பரோவை அவருக்குக் காட்டுறன்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">நான் அந்தரப்பட்டு சிரித்தேன். என்னை நல்ல தம்பி என்று ஏன் சொன்னார் என்று தெரியவில்லை. நல்ல தம்பியா இரு என்ற அர்த்தமே அதில் இருந்ததாய்ப் பட்டது. ஒரு சீனத்துப் பல்பொருள் அங்காடியை அவர் இப்போது சுற்றிக்காட்டினார்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“நீங்கள் ஸ்கார்பரோவை விட்டு வெளியே எங்கையாவது இருந்திங்களா அங்கிள்?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“இந்தச் சந்தியை விட்டுக்கூட வேறேங்கையும் போகேல்ல. அந்தா தெரியுது பள்ளிக்கூடம். அதில வாட்ச்மேனா இருந்தன். பிள்ளையளும் அங்கேயே படிச்சுதுகள். அப்ப ஒரு வீடு இருந்தது. இப்ப அத வித்திட்டு பிளாட்டுக்குப் போயிட்டம். நானும் அவவும்தான். ஒருக்கா வீட்டுக்கு வாருமேன். இரசம் பிரிட்ஜுக்க இருக்கு. சூடாக்கிக் குடிக்கலாம். இரசத்தை பிரிட்ஜுக்க வைக்கலாம் எண்டதுகூட எனக்குக் கனடா வந்துதான் தெரியும் மோன்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“நீங்களும் சமைப்பிங்களா?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“மீன் குழம்பு அமர்களமா வைப்பன். ஒருக்கா வச்சா நாலு நாளைக்குக் காணும்.”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">அந்த ஷொப்பிங் மோலை விட்டு வெளியே வந்தோம். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“தம்பி, அவ்வளவுதான் ஸ்கார்பரோ. நீர் இந்த மோலுக்க பார்த்ததத்தான் எங்கை போனாலும் பார்ப்பீர். ஒரு பஸ் எடுத்தா மஜெஸ்டிக் சிட்டிக்கும் கொண்டுபோய்க் காட்டலாம். ஆனால் இந்தக் கிழவனால ஏலாது பாரும்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“இல்லை அங்கிள். இவ்வளவு நேரம் நிண்டு உங்கட வாழ்க்கையை என்னோட பகிர்ந்துகொண்டமைக்கு நன்றி”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“நீர் நல்லாக் கதை கேக்கிறீர் ஐஸே. உமக்குக் கதை சொல்ல ஆசையா இருக்கு. இன்னொரு டீ குடிப்பமே?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">நான் சிரித்தேன். அப்பாவின் ஞாபகம் வந்தது. அப்பாவின் கதைகளை என்னாலே சகித்துக்கொள்ள முடியாது. ஆனால் என் நண்பர்கள் வந்தால் மணிக்கணக்கில் அவரிடம் விடுப்புக் கேட்பார்கள். எப்போதுமே நம் கதைகளைக் கூடவே இருப்பவர்கள் கொண்டாடாமல்விடுவதுபோல.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“இல்லை அங்கிள். இன்னொரு நாள் பார்ப்பம். நான் ஒருக்கா மஜெஸ்டிக் சிற்றிக்குப் போய் புங்குடு தீவு வீதியைப் பார்க்கவேணும்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">அவர் சிரித்தார்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“போய் கேமைக் கேளும். மஜெஸ்டிக் சிற்றில புங்குடுதீவுக்கு ரோட்டுப் போட்டவங்கள் ஏன் நயினாதீவுக்குப் போடேல்ல என்று”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">நான் சிரித்தபடி அவரைச் சென்று கட்டியணைத்தேன்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“சந்திப்பம் அங்கிள்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“பார்ப்பம். கனடாவுக்கு அடிக்கடி வாரும். கொஞ்சம் குளிர்தான். ஆனால் எங்களுக்கெல்லாம் வாழ்க்கை குடுத்த நாடு. உம்மளைக் கண்டது நல்ல சந்தோசம்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">செல்பி எடுக்க நான் தயாராக அவர் பீனித்தொப்பியைச் சரி செய்தார். பின்னர் விடைபெற்றுக்கொண்டு எதிரே இருந்த அடுக்கு மாடித்தொடரை நோக்கி நடந்தார். அவர் போவதை நின்று சில கணங்கள் பார்த்துக்கொண்டேயிருந்தேன். அவரை மறுபடியும் பார்க்கச் சந்தர்ப்பம் கிடைக்குமோ நான் அறியேன். ஏன் எதற்கு என்று தெரியாது. தன்னுடைய நாளின் பெரும்பகுதியை யாரென்றே தெரியாத ஒருவனுக்காக செலவழித்துவிட்டுப் பிரிய மனமின்றிச் செல்லும் அந்த சீவனை நினைக்கப் பேரன்பே கைகூடியது. </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">நானும் அத்தானும் பேருந்தில் ஏறி உள்ளே உட்கார்ந்தோம். அத்தானுக்கு அழைப்பு வந்தது. அங்கிள்தான். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“சொல்லுங்க”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“அந்தத் தம்பி பஸ்ஸில கார்டை டப் பண்ணியிருக்கமாட்டார். ஒருக்கா சொல்லுங்கோ.”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“இல்ல டப் பண்ணிட்டார்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“சரி. நானும் மஜெஸ்டிக் வந்திருக்கோணும். ஆனா ஏலேலை பாருங்கோ. அங்கயிருக்கிற கடைல தோசையும் ஆட்டிறைச்சிக் கறியும் நல்லாயிருக்கும். வாங்கிக்குடுக்கோணும் சரியா? நான் போன் பண்ணிச் சொல்லட்டா”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“வேண்டாம் நான் பார்த்துக்கொள்ளுறன்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“வீட்டுக்க வந்தோனை பிரிட்ஜைத் திறந்து பார்த்தன். இரசம் நிறையக்கிடக்குது. அந்தத் தம்பிக்குக் குடுத்திருக்கோணும். பிழை விட்டிட்டன்.”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">அவர்கள் தொடர்ந்து பேசிக்கொண்டேயிருக்க நான் புன்னகைத்தபடியே பேருந்தின் யன்னல் வழியே வெளியே பார்த்தேன். கனடாவின் இலையுதிர்காலத்தைக் காண ஆயிரம் கண் வேண்டும். மெல்பேர்னிலே பூங்காக்களில் வளர்க்கப்பட்ட மேப்பிள் மரங்கள் இலையுதிர்காலங்களில் நிறம் மாறிக்கிடப்பதை பார்த்து வியந்திருக்கிறேன். ஆனால் கனடாவின் வீதி மருங்குகள் எங்கும் பெருங் காடுகள் மொத்தமாகவே இலையுதிர்காலத்தில் பல வண்ணங்களில் ஜொலித்துக்கொண்டிருந்தன. மஞ்சள், செம்மஞ்சள். கடுஞ்சிவப்பு. இடையிடையே பச்சை என்று மதிய வெயிலிலும் அந்திவானம்போல அவை காட்சி கொடுத்தன. கொள்ளை அழகு.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">அங்கிளின் குரல் அத்தானின் செல்பேசியூடாகக் கேட்டுக்கொண்டிருந்தது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“போளி சுடச்சுடப் போட்டிருப்பாங்கள். மறக்காம வாங்கிக்குடும். கடை எதெண்டு தெரியும்தானே?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">மேப்பிள் மர காடுகளுக்கு நடுவே அந்த அங்கிளின் முகம் வண்ணமயமாகக் காட்சிகொடுக்கத் தொடங்கியது.</div></div>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-300954412697625352024-01-19T20:11:00.000+11:002024-02-12T20:12:11.072+11:00யாயும் ஞாயும் யார் ஆகியரோ?<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">வெள்ளி நாவல் தயாராகிக்கொண்டிருக்கையிலேயே இவ்வகை நிகழ்வு ஒன்றை அரங்கேற்றுவது எமது கனவாக இருந்தது. நாவலில் உள்ள சங்க இலக்கியப் பாடல்களை ஒரு எளிமையான அரங்கில் பாட்டு, நடனம், நயப்புரை கோர்த்து வழங்கவேண்டும் என்பதுதான் அது. அது ஈற்றில் கைகூடியது என்னளவில் மிகப்பரவசமான தருணங்களுள் ஒன்று.</span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>நிகழ்வில் மொத்தமாக மூன்று பாடல்களை எடுத்துச் செய்தார்கள். முதலாவது பாடல் குறுந்தொகையில் உள்ள செம்புலப் பெயல் நீரனாரின் ‘யாயும் ஞாயும்’. கொல்லன் மகளாம் வெள்ளி பட்டறையில் பணி புரிந்துகொண்டிருக்கும் சமயம் அங்கு வருகின்ற கோடனோடு செய்யும் சின்னதான காதல் விளையாட்டு இது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word;"><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br /></div><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">பாடல்</div><div dir="auto" style="font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;">யாயும் ஞாயும் யார் ஆகியரோ?</span><br style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;" /><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;">எந்தையும் நுந்தையும் எம்முறைக் கேளிர்?</span><br style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;" /><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;">யானும் நீயும் எவ்வழி அறிதும்?</span><br style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;" /><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;">செம்புலப் பெயல் நீர் போல</span><br style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;" /><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;">அன்புடை நெஞ்சம் தாம் கலந்தனவே.</span></div><div dir="auto" style="font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;"><br /></span></div><div dir="auto" style="font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><span style="font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 17.6px; white-space-collapse: collapse;"><br /></span></div><div dir="auto"><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">கருத்துருவாக்கமும் நடன அமைப்பும் - ஜீவிகா விவேகானந்தன்</div><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">இசையமைப்பும் பாட்டும் - ஸம்ரக்ஷணா</div><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">பொருளும் நயப்பும் - கேதா<span style="font-family: inherit;"></span></div><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">காணொளியாக்கம் - வசந்த்<span style="font-family: inherit;"></span></div><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; font-family: inherit; font-size: 15px; text-align: center; white-space-collapse: preserve;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="376" src="https://www.youtube.com/embed/b5Huswf0xCI" width="482" youtube-src-id="b5Huswf0xCI"></iframe></div><br /><div dir="auto" style="color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br /></div><div dir="auto"><span style="color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, system-ui, .SFNSText-Regular, sans-serif;"><span style="font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><a href="https://www.youtube.com/watch?v=b5Huswf0xCI">https://www.youtube.com/watch?v=b5Huswf0xCI</a></span></span></div></div></div>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-70610298495288180192024-01-17T20:06:00.001+11:002024-02-12T20:08:10.197+11:00பாடசாலையை விட்டு வெளியே வாருங்கள்<p style="text-align: justify;"></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXdi3t98ZA2QuSDRnFnooWTZgQRKqoO0Ld8LacZmLI0dPzmDS3uAp_jtPnSHQ9oaVS56zuEZxFU3nYh_stqnliPuO9qyw86_KhMYq8MiHEpXu_SqfugGqKx3INarUQdGx3jtPzNS4SBf_kLVtCCnpbPIlap2_A89mOJ1CewxMHd_LCGFvMUdI7vGROsqfz/s1017/Handy%20Library.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="506" data-original-width="1017" height="159" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXdi3t98ZA2QuSDRnFnooWTZgQRKqoO0Ld8LacZmLI0dPzmDS3uAp_jtPnSHQ9oaVS56zuEZxFU3nYh_stqnliPuO9qyw86_KhMYq8MiHEpXu_SqfugGqKx3INarUQdGx3jtPzNS4SBf_kLVtCCnpbPIlap2_A89mOJ1CewxMHd_LCGFvMUdI7vGROsqfz/s320/Handy%20Library.jpeg" width="320"></a></div><br><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br></span><p></p><p style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">ஜேகே ஒரு ஜொனியன் என்பதில் பெருமையடைகிறேன் என்று ஜூட் அண்ணா தன் உரையில் சொன்னார். அந்த உரிமையில் இதை எழுதுகிறேன். இது பிரபல பாடசாலைகள் எல்லாவற்றுக்கும் பொருந்தும் என்றாலும் முதலில் நம் பாடசாலையைத்தான் சுட்டவேண்டும் அல்லவா?</span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">பரி. <span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>யோவான் கல்லூரி உருப்பட வேண்டும் என்று ஜொனியன்ஸ் எவரும் உண்மையிலேயே நினைக்கிறீர்கள் என்றால் முதலில் பாடசாலையை விட்டுக் கொஞ்சக்காலம் தள்ளி நில்லுங்கள்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">Get the hell out of there and leave the school alone.<span></span></div></div><a href="https://www.padalay.com/2024/01/blog-post_17.html#more">மேலும் வாசிக்க »</a>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-90362856930156794342024-01-14T20:03:00.001+11:002024-02-12T20:06:19.937+11:00வலியின் எல்லைக்கோடு<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKhXMt0eYJcT-u4w4zgehtCNMDcPiUTkf00iDbtOxLCavfl2Xp4GE9VeC8QyjevJskUqNsmUhnJsQ-IEcp3ShfMhk0wRqXJmXUlGgeAw59T1udgw9Vw6SYO1Jl-iMYmxjWR2fPhldiDrcMxfTOY0BwskKVY2XKdkMCC76xYOPh8p7n56GkZ8Q3GQGH6tCn/s3000/emily-dickinson-life-.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2000" data-original-width="3000" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhKhXMt0eYJcT-u4w4zgehtCNMDcPiUTkf00iDbtOxLCavfl2Xp4GE9VeC8QyjevJskUqNsmUhnJsQ-IEcp3ShfMhk0wRqXJmXUlGgeAw59T1udgw9Vw6SYO1Jl-iMYmxjWR2fPhldiDrcMxfTOY0BwskKVY2XKdkMCC76xYOPh8p7n56GkZ8Q3GQGH6tCn/s320/emily-dickinson-life-.jpg" width="320"></a></div><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;"><br></span></p><div style="text-align: justify;"><span style="font-family: inherit;">வலி உயிரைத் தின்ன ஆரம்பித்தபோது அதிகாலை இரண்டு மணியாகியிருந்தது. பல்லைக்கடித்துக்கொண்டு சிறிது தூங்கி எழலாம் என்று புரண்டும் திரும்பியும் படுத்து, பல மணி நேரம் கழித்து எழுகிறோம் என்று நினைத்து மறுபடியும் மணிக்கூட்டைப் பார்த்தால் வெறுமனே பத்து நிமிடங்கள்தான் கழிந்திருந்தன. வலிக்கு அந்தப் பண்பு உண்டு. அது காலத்தை மெதுவாக நகர்த்த வல்லது. எழுந்து சென்று கொஞ்சம் தண்ணீர் குடித்துப்பார்த்தேன். ஒரு நூலை எடுத்து இரண்டு </span><span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span><span style="font-family: inherit;">பக்கங்களைப் புரட்டினேன். டிவி ரிமோட்டை உருட்டிக்கொண்டிருந்தேன். செல்பேசியின் செயலிகளுக்குப் போய் வந்தேன். இளையராஜா கேட்டேன். இசை ஒரு வலி நிவாரணி என்றவரைத் தேடிச் சென்று வெளுக்கவேண்டும்போல இருந்தது. <span></span></span></div></span><a href="https://www.padalay.com/2024/01/blog-post_14.html#more">மேலும் வாசிக்க »</a>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-56453064955415841132024-01-11T10:48:00.002+11:002024-01-11T10:48:11.430+11:00அபர்ணா - சிறுகதை<p style="text-align: justify;"><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; font-size: 15px; white-space-collapse: preserve;">அபர்ணாவை எப்படி மனைவிக்கு அறிமுகப்படுத்துவது என்பது குழப்பமாகவே இருந்தது.</span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“கூடப்படிச்சவ எண்டா எப்பிடி? உங்கட காலத்திலதான் பெடி பெட்டையள் ஒண்டாயிருந்து படிச்சதேயில்லையே?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">நியாயமான கேள்வி. எனக்கு அபர்ணா அறிமுகமானது வன்னியில். நான் இடம்பெயர்ந்து இராமநாதபுரத்தில் வசித்தபோது அவள் குடும்பம் திருவையாற்றுக்குக் குடிபெயர்ந்திருந்தது. நாங்கள் உயர்தரம் படித்துக்கொண்டிருந்தோம். எங்கள் பாடசாலைகள் இணைக்கப்பட்டு கிளிநொச்சியில் ஒன்றாக இயங்க ஆரம்பித்திருந்தன. ஒரே வகுப்பில் நாங்கள் இருவரும். அப்போது ஆரம்பித்த பழக்கம். நாங்களிருவரும்தான் கிளிநொச்சி கிழக்கில் தங்கியிருந்தவர்கள். காலையில் நான் திருவையாற்றுக்குப் போய் அங்கே அபர்ணாவையும் கூட்டிக்கொண்டு ஒன்றாக கிளிநொச்சிக்குப் போவேன். அவளிடம் ஒரு ஹீரோ லேடிஸ் சைக்கிள் இருந்தது. என்னுடையது லுமாலா. அந்தச்சமயத்தில் சீருடை அணியவேண்டும் என்ற கட்டாயம் இருக்கவில்லை. இடம்பெயர்ந்தபோது அபர்ணா நான்கு செட் உடுப்புகளை எடுத்துவந்திருக்கவேண்டும். ஒரு சர்பத் நிற சட்டை. குட்டி குட்டி செக் போட்ட குடைவெட்டு பாவாடையும் ஒரு பிங் பிளவுசும். பின் நாரிக்கு மேலே பெல்ட் வைத்த இன்னொரு பொட்டு பொட்டு பட்டர் கலர் சட்டை. அவளது நான்காவது பாவாடை சட்டை நீல நிறத்திலிருந்தது என்று நினைக்கிறேன். திங்கள் கிழமைகளில் மட்டும் அவள் சீருடை அணிந்துவருவாள். எப்போதுமே ஒரு பிரவுண் லெதர் சாண்டில்ஸ் போடுவாள். கால் நகங்களுக்கு பிங்க் நிற தடித்த கியூடெக்ஸ். அவளது இடது கால் சின்னிவிரல் நகம் மட்டும் நசுங்கியிருக்கும். பாடசாலை இரண்டு மணிக்கு முடிந்ததும் நாமிருவரும் ஒன்றாகவே புறப்படுவோம். கிளிநொச்சியிலிருந்து திருவையாற்றிலிருக்கும் அபர்ணாவின் வீட்டுக்குச் சென்று அன்ரியின் கையால் ஒரு பிளேன்ரீயோ தேசிக்காய்த்தண்ணியோ குடித்துவிட்டு மேலே இராமநாதபுரத்துக்கு சைக்கிள் உழக்குவேன். அன்ரிக்கு என்மேல் ஏனோ ஒரு அலாதிப்பிரியம். சமயத்தில் சாப்பிட்டுப் போகவும் சொல்லுவார். அவருடைய வெந்தயக்குழம்பின் வாசம் இராமநாதபுரம்வரை கூடவருவதுண்டு. </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“பிரசாரங்களுக்கு எடுப்பட்டுதாயுங்கோ பிள்ளையள், தம்பி நீர்தான் அவளைக் கவனிச்சுக்கொள்ளும், இவள் விசரிமாதிரி அவங்களிண்ட கதையளைக் கேட்டிட்டு வெளிக்கிட்டுப்போயிடுவாள்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">‘என்ன? லவ்வா?’ என்று மனைவி கேட்டபோது எனக்குச் சிரிப்புத்தான் வந்தது. இவளுக்கு அதை நான் எப்படிச் சொல்லிப்புரியவைப்பேன்? நான் அரியாலை இளங்கன்று உதைபந்தாட்ட அணி என்றால் அபர்ணா பார்சலோனாபோல. எங்கள் வகுப்பு என்றில்லாமல் ஏனைய உயர் வகுப்புகளுக்குமே அபர்ணாவைத் தெரிந்திருந்தன. அபர்ணாவோடு ஒன்றாக சைக்கிளில் போனேன் என்பதையே தாங்கமுடியாமல் எனக்கு சூனியம் வைத்த நண்பர்கள் ஏராளம். அதனால் கூடிப்பழகிய காலத்தில் அபர்ணாவை ரசித்திருக்கிறேன் என்பது வேண்டுமானால் உண்மையாக இருக்கலாம். மற்றபடி காதல் ஒன்றும் கிடையாது என்றேன். என் மனைவிக்கு கொழும்பில் வேலை செய்த காலத்தில் ஒரு சாதாரணக் காதல் இருந்தது. அதைச் சமம் செய்ய எனக்கும் ஒரு காதல் அவளுக்கு வேண்டியிருக்கிறது. ஆனால் அவளிடம் இருக்கும் அந்தச் சின்னக் குற்றவுணர்ச்சிதான் என் பலம். மசிரைவிட்டேன் நான். அபர்ணாவை நான் சாதுவாக காதலித்தேன்தான். மழை கொட்டும் திருநாளில் கிறவல் புழுதி நாசியை அரிக்கும்போது ‘மண்ணைத் திறந்தால் நீரிருக்கும், என் மனதைத் திறந்தால் நீயிருப்பாய்’ என்று பாடலை முணுமுணுக்கையில் எனக்கு அபர்ணா முகம் வந்துபோயிருக்கக்கூடும். ஆனால் அவளிடம் சென்று சொல்லுமளவுக்குத் தீவிரமாகக் காதலிக்கவில்லை. அல்லது தைரியமில்லை. தவிர அப்போது கரடிப்போக்கில் ரஜீவன் என்றொரு நாயும் இடம்பெயர்ந்து வந்திருந்தது. எம்மை விட இரண்டு வயது மூத்தது அது. அதற்கு பொறியியல்பீடம் கிடைத்திருந்தது. நான்கு ஏ. அது எங்களுக்குப் பின்னேயே திருவையாறு காண தினமும் வந்து போய்க்கொண்டிருந்தது. எனக்கோ உதைபந்தாட்டம் ஏறிய அளவுக்குப் படிப்பு சுத்தமாக ஏறவில்லை. இரண்டு டி வந்த ஒரே காரணத்தால் டொக்டராகும் கனவில் பயோ படித்துக்கொண்டிருந்தேன். அதனால் அபர்ணாவை அந்த நோக்கோடு நான் பார்க்கவில்லை. ஆனால் என்றேனும் ஒருநாள் அவளுக்கு என் மீது ஒரு இது வந்து, என்னிடம் ஏதாவது கேட்டாள் என்றால் ஓம் சொல்லவேண்டும் என்று நப்பாசை இருக்கத்தான் செய்தது. அது நிகழ்வதற்குள் ஜெயசிக்குறு ஆரம்பித்து ஆளாளுக்கு இடம்பெயர்ந்து போய்விட்டோம்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">இப்போது இருபத்துமூன்று வருடங்கள் கழித்து அபர்ணா திடீரென்று என்னைத் தொடர்புகொள்கிறாள். பேஸ்புக் மெசஞ்சரில்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“மைகிரேட் பண்ணி வந்திருக்கினமாம். புருசன் சார்ட்டட் எக்கவுண்டண்ட் என்று கேள்வி. இஞ்ச பெரிசா அவைக்கு ஒருத்தரும் இல்லபோல கிடக்கு. புது இடம்.”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“நீங்களே அவவை வீட்ட கூப்பிட்டிங்களா அல்லது அவவா வரப்போறன் எண்டாவா?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“அவதான் நான் அவுஸ்திரேலியாவில இருக்கிறன் எண்டதா பள்ளிக்கூட குரூப்புக்குள்ளால கண்டுபிடிச்சு தனியா மெசேஜ் பண்ணினவா. பிறகு சரியில்ல எண்டு நான் கூப்பிட்டனான்”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">நான் நிலத்தில் சரிந்து கிடந்து துடைக்க ஆரம்பித்தேன். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">“சும்மாதன்னும் வீட்டை கூட்ட மாட்டியள். ஆனா ஆரோ அபர்ணா எண்டோன டிவிக்குப் பின்னால கிடக்கிற தூசையும் போய்த் துடைக்கிறியள். உண்மையிலேயே லவ் பண்ணேல்லத்தானே?”</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">நான் அவள் பக்கம் திரும்பாமலேயே டிவி ரிமோட்டை அன்டி பக்டீரியல் வைப் துணியால் துடைத்து எடுத்தேன். வீட்டைத் துப்புரவாக்கி, குளித்து, தடித்த கோடுபோட்ட டிசேர்ட் ஒன்றை எடுத்து அணிந்துகொண்டேன். தலைமுடிக்கு ஜெல்லை அள்ளிக்கொட்டி நன்றாக வாரிவிட்டுக்கொண்டேன். தமிழ்க்கடையில் போய் எட்டு ரோல்ஸ் வாங்கிக்கொண்டு, டெனிஸ் வகுப்புக்குப் போன இரண்டு மகள்களையும் கூட்டிக்கொண்டு வீடு திரும்ப ஐந்து மணியாகியிருந்தது. துடைத்து வைத்திருந்த செற்றியில் வியர்வை நாற்றத்தோடு உட்காரப்போன இரண்டையும் குளித்து வெளிக்கிடுமாறு விரட்டினேன். அந்நேரம் அறைக்குள்ளிருந்து வெளியே வந்த மனைவியைப் பார்த்தபோது பிரமித்துப்போனேன். ஜீன்ஸ், பிளேய்ன் டிசேர்ட் மேலே மெல்லிய பட்டர் கலரில் கார்டிகன் போர்த்தி, தலைமுடியைத் தழையவிட்டு, சின்னதாகக் குங்குமப்பொட்டு வைத்து, she looked gorgeous. குற்ற உணர்ச்சியில் மனம் அப்படி வியக்கிறதா என்று எழுந்த கேள்வியை அப்படியே எங்கோ ஒளித்துவைத்தேன். ஒரு மனிசருக்கு பல மனங்கள் இருந்தால் இப்படித்தான். அதுகளே அடித்துக்கொண்டு அந்த மனிசரைக் கொன்று போட்டுவிடும். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">சரியாக ஆறு மணிக்கு அழைப்பு மணி அடித்தது. மூத்தவள்தான் போய்த் திறந்தாள். பின்னாலேயே நாங்கள் போனோம். அபர்ணா. முகத்தில் கண்ணாடி. தலை முடி ஐதாகிவிட்டிருந்தது. காதோரங்களில் இளநரையும் தோன்றியிருந்தன. பிங்க் நிறத்தில் சல்வார் அணிந்திருந்தாள். தோல் நிற சாண்டில்ஸைக் கழட்டும்போது கவனித்தேன். தடித்த பிங்க் நிறத்தில் கியூடெக்ஸ். சின்னிவிரல் நகம் இன்னமுமே நசுங்கியிருந்தது. கணவன் காரைப் பார்க் பண்ணிவிட்டு கார் சீற்றிலிருந்த இரண்டு வயதுக் குழந்தையைத் தூக்கிவந்தான். அவர்களுக்கு பதினான்கு வயதில் ஒரு பெண் குழந்தையும் இருந்தது. அவளை வீட்டிலேயே விட்டுவிட்டு வந்திருந்தார்கள். இரண்டு குழந்தைகளுக்கிடையே ஏன் இத்தனை வருட இடைவெளி என்பதற்கு மூன்றே கணங்களில் மனம் முப்பத்திரண்டு சாத்தியங்களை ஆராய்ந்து ஓய்ந்தது. </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">வழமையான பேச்சுகள்தான். வன்னிக்கதைகளை அபர்ணா தவிர்த்ததுபோலத் தெரிந்தது. அவள் அதிகம் பேசவில்லை. வீட்டை நன்றாக வைத்திருக்கிறீர்கள் என்றாள். மனைவியைப்பார்த்து நீங்கள் அழகு என்றாள். மகள்களோடு பேச்சுக்கொடுத்தாள். என் மனைவியும் அபர்ணாவும் ஒரே ஊர் என்பது ஐந்தாவது நிமிடமே தெரிந்துபோகவே பொதுவான சொந்தக்காரர்கள் பற்றிய பேச்சு வந்துவிட்டது. அவர்களிருவரும் உடனேயே ஒட்டிக்கொண்டுவிட்டார்கள். என் மனைவிக்கு பேச்சு என்றால் போதும். யாரேனும் கிடைத்துவிட்டால் விடவேமாட்டாள். இல்லாவிட்டால் தொலைபேசியிலாவது யாருக்கேனும் அழைப்பெடுத்து அலுப்படிப்பாள். ஆக அபர்ணாவுக்கு அதிகம் பேசவேண்டிய தேவை இருக்கவில்லை. எனக்குமே எதைப்பேசுவது என்ற குழப்பம் இருந்தது. ஒரு காலத்தில் ஒன்றாகப் பாடசாலை போய் வந்தோம் என்பதைத்தவிர எமக்குள் பொதுவானதாக எதுவுமே இருக்கவில்லை என்பதுதான் உண்மை. அப்படிப்போனபோதுகூட நாங்கள் பெரிதாக எதையும் பேசவேயில்லை என்பது இப்போதுதான் உறுத்தியது. என்னதான் பேசினோம்? வகுப்பறைப் பாடங்கள்பற்றி. உயர்தரத்தில் இரண்டாம் தடவை முயற்சி செய்வதுபற்றி. அபர்ணாவுக்குப் பிடித்த பாடல் எதுவென்றுகூட எனக்குத் தெரியாது. அவளுக்குப் பிடித்த நிறம், நடிகர்கள், அப்பாவுக்கு என்ன நடந்தது. எதுவுமே எனக்குத் தெரியாது. ‘என் இமையைத் திறந்தால் நீயிருப்பாய்’ என்ற பாட்டின் பல்லவிகூட அவளுக்குத் தெரிந்திருக்குமோ என்னமோ. எல்லாமே அபர்ணா பற்றி நானும் நண்பர்களும் கட்டியெழுப்பிய வெறும் பிம்பங்கள்தான். நிஜ அபர்ணாவை எம்மில் ஒருவருக்குமே தெரிந்திருக்கவில்லை என்பதுதான் நிஜம். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">அபர்ணாவின் கணவனுடைய பெயர் ‘மார்க்கம்’ என்று அறிந்தபொழுதில் என் ஆச்சரியங்கள் எல்லாமே அவளிடமிருந்து அவனிடம் தாவியிருந்தன. மார்க்கம் என்று யாரேனும் பெயர் வைப்பார்களா என்று வியப்புடன் அவனைக் கேட்டேன். மார்க்கண்டு என்கின்ற தாத்தாவின் பெயரை நவீனப்படுத்தி மார்க்கம் என்று வைத்துவிட்டார்கள். மார்க்கம் கொழும்பிலேயே பிறந்து வளர்ந்தவன் என்று தெரிந்தது. அபர்ணாவும் நானும் கிளிநொச்சியில் சைக்கிள் மிதித்த நாட்களில் அவன் ரோயல் கல்லூரியில் ரக்பி விளையாடியிருக்கிறான். தமிழர்களோடு தடக்காமல் ஆங்கிலத்தில் பேசும் வித்தை அவனுக்கு வாய்த்திருந்தது. வசதியானவன். கொல்பிட்டியவில் அவர்களுக்கு ஒரு பிளாட் இன்னமும் இருக்கிறது. அபர்ணாவும் அவனும் காதலித்துத் திருமணம் செய்தார்கள் என்பதைக் கேட்டபோது இலக்கை எட்டமுதலே, குறுக்கேபோன மோட்டர் சைக்கிளில் மோதி வெடித்த சக்கை லொறியின் சத்தம் அடி மனதில் கேட்டது. </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">மனைவி எல்லோருக்கும் டீ ஊற்றப்போனபோது அபர்ணாவும் அவளோடு கூடப்போனாள். அவர்களின் இரண்டு வயது மகனைத் தாக்காட்டமுடியாமல் என் இரு மகள்களும் அறைகளுக்குள் போய் ஒளிந்துகொண்டுவிட்டார்கள். அந்தப் பெடியனுக்கு நிறந்தீட்டும் பென்சில்களையும் பேப்பரையும் கொடுத்துவைத்திருந்தோம். அவன் பேப்பரிலும் தரையிலும் எதையோ கிறுக்கிக்கொண்டிருந்தான். தரையில் கீறவேண்டாம் என பெற்றோர்கள் அவனிடம் சொல்லாதது ஆச்சரியமாக இருந்தது. பரவாயில்லை போனதும் மொப் பண்ணிவிடலாம் என்று விட்டுவிட்டேன். மார்க்கம் எழுந்து டொய்லட் போனான். பின்னர் அவன் பாத்ரூம் சென்று கை கழுவாமலேயே ஹோலுக்குள் நுழைந்தபோது ‘ஹாண்ட் வோஷ் பண்ண பாத்ரூமைத் தேடுறீங்களா? அது பக்கத்திலேயே இருக்கு’ என்று சொல்லி அவனைத் திருப்பி அனுப்பினேன். அப்போதே அபர்ணா குற்ற உணர்ச்சியோடு என்னைக் கணம் திரும்பிப் பார்த்ததை நான் கவனிக்கத் தவறவில்லை.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">பொழுது போகாவிட்டால் மார்க்கத்துக்கு வீட்டைச் சுற்றிக்காட்டுமாறு மனைவி சொன்னாள். நானும் கடமைக்கு அவனை ஒவ்வொரு அறையாகச் சுற்றிக்காட்டினேன். கராஜில் ஒரு தொகை உபகரணங்களைக் கண்டவன் ‘நீங்கள் மேசன் வேலை செய்வீர்களா?’ என்று கேட்டான். வேலி அடைப்பதுமுதல் நிலத்துக்கு புளோர்போர்ட் அடிப்பதுவரை எல்லாமே செய்வேன் என்றேன். என் தொழிலும் அதுதான். அதைவிட சனி ஞாயிறுகளில் தனியாருக்கும் செய்துகொடுப்பேன் என்றேன். விசிட்டிங் கார்ட் இருக்கிறதா என்று கேட்டு அவன் என்னிடம் ஒரு கார்டைக் கேட்டுப் பெற்றுக்கொண்டான். ‘உங்களைப் போன்ற தொழில் முயற்சியாளர்களை ஊக்குவிக்கவேண்டும்’ என்றான். பின்னர் அவுஸ்திரேலியாவுக்கு எப்படி வந்தீர்கள் என்று கேட்டான். நான் ஏஜென்ஸி மூலமாக என்று சொன்னபோது ‘படகுப் பயணம் கடினமாக இருக்கவில்லையா?’ என்று கேட்டான். என் காலத்தில் நாங்கள் விமானத்திலேயே வரக்கூடியதாக இருந்தது என்று சொன்னபோது ‘தட்ஸ் குட்’ என்றான்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">அவர்கள் கிளம்பும்போது மணி ஏழு ஆகியிருந்தது. மனைவிக்கு அபர்ணாவை நன்றாகப் பிடித்துப்போயிருந்தது. அவர்களை சாப்பிட்டுவிட்டுப் போகுமாறு கேட்டபோது அவர்கள் இன்னொரு விசிட் இருப்பதாகச் சொன்னார்கள். போகும்போது அபர்ணாவுக்கு மனைவி குங்குமப்பொட்டு கொடுத்தாள். சின்னவனுக்கு எங்கிருந்தோ எடுத்துவந்து ஒரு விளையாட்டுக்காரைக் கொடுத்தாள். என் மகள்களை நான் கூவி அழைக்க, அவர்கள் காதுகளில் இயர்போன் அணிந்தபடியே வெளியே வந்தார்கள். அபர்ணா அவர்களை அணைத்து உச்சி முகர்ந்தாள். தம் வீட்டுக்கு அவர்களையும் நிச்சயம் கூட்டிவரவேண்டும் என்று வற்புறுத்தினாள். வாசலில் அபர்ணா மீண்டும் சாண்டில்ஸ் போட்டபோதுதான் அவளோடு எதையுமே பேசவில்லை என்பதை உணர்ந்தேன். ‘சொன்னாப்போல அன்ரி எப்படியிருக்கிறா?’ என்று கேட்டேன். ‘கலியாணம் முடிஞ்சு நாலு மாசத்திலேயே அம்மா மோசம் போயிட்டா’ என்று அபர்ணா சொல்லக் கவலையாக இருந்தது. இந்த மார்க்கத்திடம் மகள் மோசம் போனதை நினைத்து அரற்றியே அந்த சீவன் மோசம் போயிருக்கும் என்ற மோசமான சிந்தனை ஒன்று உள்ளே வந்துபோனது. </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">அவர்களை வழியனுப்பி வைத்துவிட்டு உள்ளே வந்தால், மகள்கள் இருவரும் டிவி முன்னே வந்து குந்தியிருந்தார்கள். மூத்தவள் அபர்ணா வாங்கி வந்திருந்த பாப்பிள்ளையைக் காட்டி ‘இதை என்ன செய்வது? மார்க்கட்பிளேசில் போட்டால் பத்து டொலர்கள் கிடைக்கும்’ என்றாள். என் குழந்தைகள் பதின்ம வயதை எட்டியிருக்கும் என்ற எண்ணம்கூட அபர்ணாவுக்கு வரவில்லை என்ற நினைப்பு எனக்குச் சந்தோசத்தையே கொடுத்தது. இரண்டாவது மகள் அந்தப் பாப்பிள்ளையை கேம் ஒஃப் துரோன்ஸில் வருகின்ற காலீஸிபோல ஒப்பனை செய்யப்போகிறேன் என்றாள். மனைவி உள்ளே சென்று உடுப்பு மாற்றிக்கொண்டு சோட்டியில் வந்து நின்றாள். சோட்டியிலும் அவள் அழகுதான். எனக்கென்று ஏதாவது கிப்டை அபர்ணா கொண்டுவந்தாளா என்று பார்த்தேன். ம்ஹூம். வீட்டுக்கு வருபவர்கள் எல்லாம் குழந்தைகளுக்கே கிப்டுகளை வாங்கிவருகிறார்கள். பெரியவர்களை அவர்கள் மறந்துவிடுகிறார்கள். மனைவி அவர்கள் குடித்து வைத்து டீ கப்புகளைக் கழுவத் தொடங்கினாள். அபர்ணா எங்களை அவர்கள் வீட்டுக்கு சாப்பிட அழைத்தாள், போகவேண்டும் என்று சொன்னாள். போகத்தான் வேண்டும் என்று நான் சொன்னாலும் இந்த நட்பைத் தொடருவதில் எனக்கு ஆர்வம் வடிந்திருந்தது. அபர்ணாவுடன் தொடர்ச்சியாக நான்கு வரிகள் பேசுவதற்கு என்னால் முடியாதிருந்தது. மார்க்கம் ஒரு வரி பேசினாலே ஆப்பை எடுத்து தொண்ண்டைக் குழிக்குள் செருகிவிடவேண்டும் என்று மனம் உந்தியது. நிறைய நெட்பிளிக்ஸ் ஹொரர் படங்கள் பார்ப்பதன் விளைவாக இருக்கவேண்டும்.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">நான் அந்தப் பெடி கிறுக்கித் தரையில் போட்டிருந்த பேப்பர்களைப் பொறுக்கிக் குப்பையில்போட்டேன். மார்க்கம் பெற்ற மாணிக்கம் தரை டைல்ஸ் முழுதும் பென்சில் கலர்களால் கிறுக்கிவிட்டிருந்தது அப்போதுதான் தெரிந்தது. அவற்றை ஈரத்துணி போட்டு அழிக்க ஆரம்பித்தேன். டைல்ஸ் இடைவெளிகளில் கிடந்த நிறங்களை அழிப்பது கடினமாக இருந்தது. டைல்ஸ் அழுக்கைத் துடைக்கும் திரவத்தை எடுத்து வந்து ஊற்றித் தேய்க்க ஆரம்பித்தேன். இப்போது நிறங்கள் கொஞ்சம் மங்கியதுபோலத் தோன்றியது. ஆனால் மெல்லிய பிங்க் நிறம் மாத்திரம் எஞ்சிக்கிடந்தது. அபர்ணாவின் நசுங்கிய சின்னி விரல் நகத்து கியூடெக்ஸ்போல. நான் அதனைத் தேய் தேயென்று தேய்த்தேன். பின்னர் எழுந்து நின்று அந்த டைல்ஸ் இடுக்கைக் கவனித்தேன். சின்னதாக ஒரு பிங்க் கீறல் இன்னமும் வெளித்தெரிந்ததுபோலத் தோன்றியது. ஏனையவர்கள் அதனைக் கவனிக்கச் சந்தர்ப்பமில்லை. ஆனால் என்னால் அதனின்று கண்களை அகற்றமுடியாதிருந்தது. திரும்பவும் தேசிக்காய் பிளீச் போட்டு அதனைத் தேய்த்துப்பார்த்தேன். இப்போது டைல்ஸின் அந்தப்பகுதி மாத்திரம் பளிச்சென்று தெரிய மீதி தரையெல்லாம் அழுக்காகத் தோன்றியது. </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: justify;">அபர்ணாவின் இரண்டு வயது மகன் வரைந்த கிறுக்கல் திருவையாற்றிலிருந்து கிளிநொச்சிபோகும் கிறவல்பாதைபோல வளைந்து நெளிந்து சென்றது. </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: center;">*** முற்றும் ***</div></div>ஜேகேhttp://www.blogger.com/profile/00102443765441250863noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-43445899757144100322023-12-18T10:50:00.002+11:002023-12-18T10:50:16.719+11:00வெள்ளி கொண்டாட்டம்<div class="xdj266r x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVUt05eHa-4N1h86E9VO0NTSz_eXIqQTO9x3iPQ8qvt5Q-lbVQom09iTuQInYaLm8gc6tjKMm-Se8fdQNresZtBuGCfA_SVGDo88L_u-dbUAE8hcfkEwqQdHzEEPOjp38KOZIgJ_UwWw7w7FhdGEAD5k2VwFHVlibY-tR0jH7NI6ywLZcGV6bnv-vyRIE/s960/410347840_10160881144170791_2945812158622266923_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="836" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVUt05eHa-4N1h86E9VO0NTSz_eXIqQTO9x3iPQ8qvt5Q-lbVQom09iTuQInYaLm8gc6tjKMm-Se8fdQNresZtBuGCfA_SVGDo88L_u-dbUAE8hcfkEwqQdHzEEPOjp38KOZIgJ_UwWw7w7FhdGEAD5k2VwFHVlibY-tR0jH7NI6ywLZcGV6bnv-vyRIE/s320/410347840_10160881144170791_2945812158622266923_n.jpg" width="279" /></a></div><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;">மழை நின்றும் தூவானம் அடங்காத மனநிலை எனக்கு. வெள்ளி நாவல் அறிமுக நிகழ்வு நிகழ்ந்து இரண்டு நாட்கள் கடந்துவிட்டன. இன்னமும் மனது இறுதி நாள் நிகழ்வினதும் அதற்கான பயணத்தினதும் கணங்களையே அசைபோட்டுக்கொண்டிருக்கிறது.</span></div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">இந்நிகழ்வை இவ்வண்ணமே நடத்தவேண்டுமென்பது எனது நெடுநாள் கனவு. மன்றை அன்புடையோர் அனைவரும் நிறைத்திருக்க ஒரு பக்கம் ஜனகனின் ஓவியங்களும் மேடையில் அற்புத நிகழ்வுகளும் இடம்பெறுதல் வேணும். வெள்ளியின் பட்டறைக் காட்சி நாட்டிய அரங்காய் அமைதல் வேணும். என் <span style="font-family: inherit;"><a style="color: #385898; cursor: pointer; font-family: inherit;" tabindex="-1"></a></span>மதிப்புக்குரிய முதலாந்தலைமுறை இலக்கிய ஆர்வலர் மட்டுமன்றி இங்கு வளர்ந்த இரண்டாம் தலைமுறை இலக்கியவாதிகளும் வெள்ளி பற்றிப் பேசிடுதல் வேணும். லாகிரியின் மேடைகளைப்போல, நூலை எழுதியவருடன் ஒரு தீவிர வாசகர் சோஃபா உரையாடலை உட்கார்ந்து செய்யவேண்டும். இப்படி ஏராளமான எண்ணங்கள். கனவு காண்பதும் கதை எழுதுவதும் தனித்த செயல். எளிது. ஆனால் எப்படி அவற்றை நடைமுறைப்படுத்துவது?</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">அப்போதுதான் என் அன்புக்குரிய மெல்பேர்ன் வாசகர் வட்ட நண்பர்களிடம் வெள்ளியின் கொண்டாட்டத்தை நிகழ்த்தித்தர முடியுமா என்று தயக்கத்துடன் கேட்டேன். ஆனால் அவர்களோ எந்தத் தயக்கமுமின்றி மனமுவந்து இந்நிகழ்வைப் பொறுப்பேற்றுக்கொண்டனர். தம் குடும்ப நிகழ்வினைப்போல இதற்காக உழைத்தார்கள். நாட்கள் நகர நகர, என் மனதில் வெறும் தென்னங் குரும்பையில் செய்த தேராய்க் கிடந்த நிகழ்வு உருள் பெருந்தேராக மலர்வதைக் காண்கையில் உன்மத்தத்தில் திளைக்க ஆரம்பித்தேன். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">‘வினை நலம் வேண்டிய எல்லாம் தரும்’ என்ற குறளடிகளே ஞாபகத்துக்கு வருகின்றன. என் அத்தனை அன்புடையோரும் கூடிவந்து, கூட்டுச்சேர்ந்து இந்நிகழ்வை ஒரு கொண்ட்டாட்டமாக எதற்கு நிகழ்த்தவேண்டும்? நெடுந்தொலைவிலிருந்து ஒன்றரை மணி நேரம் வாகனம் ஓட்டிவந்தும் நிகழ்வில் கலந்துகொண்டவர் பலர். வாசக நண்பி ஒருவர் சிட்னியிலிருந்து இதற்காகவே பயணம் செய்திருந்தார். சங்க நிலத்தின் ஊற்றாம் மதுரையிலிருந்து என் அண்ணன் வந்திருந்தார். இவை யாவும் வினை நலம் செய் பயனன்றில் வேறேது?</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">யாருக்கு நன்றி சொன்னாலும் அன்பு சிறு மாற்று குறைந்துவிடுமோ என்று அச்சமாக இருக்கிறது. அனைவரும் என் அன்புடையோரே. இவர்தம் உறவை விளிக்க வழியின்றித் தவிக்கையில் பாலை பாடிய பெருங்கடுங்கோவின் குறுந்தொகை வரிகளே துணைக்கு வருகிறது.</div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;">“நசை பெரிது உடையர். நல்கலும் நல்குவர்”</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><a href="https://www.facebook.com/jeyakumaran/posts/pfbid02cfiFSRFsnKR3BgcQHhiqUUMUPF2bNH4wUriYTjQAZ9xLBtZrBjKtje31tbJJwq9Ml">புகைப்படங்களுக்கு</a>
</div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><br /><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div></div>ஜேகேhttp://www.blogger.com/profile/00102443765441250863noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-40533468436442734482023-12-14T08:37:00.007+11:002023-12-14T15:19:32.116+11:00வெள்ளி நாவலைப் பெற்றுக்கொள்ள<div style="text-align: justify;">
வாசக நண்பர்கள் அனைவருக்கும் வணக்கம். </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">“வெள்ளி” நாவல் மற்றும் என்னுடைய ஏனைய நூல்களின் பிரதிகளை படலை இணையத்தளத்தில் இப்போது online order செய்து பெற்றுக்கொள்ளலாம். விலைகள் அனைத்தும் தபால் செலவை உள்ளடக்கியவை. </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">இலங்கை, இந்திய வாசகர்களுக்கு புத்தகத்தை இன்னும் ஒரு வாரத்தில் கிடைப்பதற்கான முயற்சிகளை வெண்பா பதிப்பகத்தார் முன்னெடுத்துள்ளார்கள். </div><div style="text-align: justify;"><br /></div><div style="text-align: justify;">அன்பும் நன்றியும்
ஜேகே
</div>
<div style="-webkit-flex-direction: row; align-content: center; align-items: center; display: flex; flex-direction: row; flex-flow: wrap; flex-wrap: wrap;">
<div style="-webkit-flex-direction: column; align-content: center; align-items: center; background-color: white; border-color: silver; border: 0px solid silver; box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.2) 0px 0px 10px 5px; display: flex; flex-direction: column; flex-flow: column wrap; flex-wrap: wrap; float: left; margin: 20px; padding: 30px;">
<div style="text-align: center;">வெள்ளி</div>
<div style="max-width: 200px; text-align: center;"><br /></div>
<div style="text-align: center;">
<img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4aYpuKN1Ff0oA-IRDMQipvUqoJLlyDIFnDQLf5GIWs5rEZWD50XcxyDBXHk5EpxdwNeuXTrxmbN5KxzmgrTnbObivVLgu8DS713iKqTJAr69u_PNn4ReW4Auvx9PgXv3hyphenhyphenSAh3DiPITmipVdrgjE6qIBI68Lu2yFpcZg0Afm_0rHq0b47sXhIJsL6CpA/s2688/front%20cover%20v9.jpg" width="250" />
</div>
<div style="text-align: center;">
<form action="https://www.paypal.com/cgi-bin/webscr" method="post" target="_top">
<input type="hidden" name="cmd" value="_s-xclick" />
<input type="hidden" name="hosted_button_id" value="YXD6AC74K6JML" />
<table>
<tr>
<td>
<input type="hidden" name="on0" value="Zone"/>
வாழ்விடத்தைத் தெரிவு செய்க. தபால் செலவு உள்ளடங்கியது.
</td>
</tr>
<tr>
<td>
<select name="os0">
<option value="Other Countries">
Other Countries $53.00 AUD
</option>
<option value="Australia/NZ">
Australia/NZ $40.00 AUD
</option>
</select>
</td>
</tr>
</table>
<input type="hidden" name="currency_code" value="AUD" />
<input type="image" src="https://www.paypalobjects.com/en_US/i/btn/btn_buynowCC_LG.gif" border="0" name="submit" title="PayPal - The safer, easier way to pay online!" alt="Buy Now" />
</form>
</div>
</div>
<div style="-webkit-flex-direction: column; align-content: center; align-items: center; background-color: white; border-color: silver; border: 0px solid silver; box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.2) 0px 0px 10px 5px; display: flex; flex-direction: column; flex-flow: column wrap; flex-wrap: wrap; margin: 20px; padding: 30px;">
<div><span style="text-align: center;">கந்தசாமியும் கலக்சியும்</span></div>
<div>
<span style="max-width: 100px; text-align: center;"><br /></span>
</div>
<div>
<img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxM10qZAoJRLOcu0B28x0vCt6BaKBNNIkw94wT0B1oLBVkdFRmQmMqyxFFaOLfdm8Y4pQTIUZ9C062ESCMOA36dQWG5srfudbtjOSp_pXkl4ByswJRjciQl5TOlEaqBmd3AyapxgZUdIpOnX-9cHVGQ6LsVSOhHpe696pL9_fREc2eqSFnItyB9Bu10rk/s2560/KG_FrontCover.jpg" width="250" />
</div>
<div style="text-align: center;">
<form action="https://www.paypal.com/cgi-bin/webscr" method="post" target="_top">
<input name="cmd" type="hidden" value="_s-xclick" />
<input name="hosted_button_id" type="hidden" value="Q4KQ37WNZMPN6" />
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<input name="on0" type="hidden" value="Zone" />
வாழ்விடத்தைத் தெரிவு செய்க. தபால் செலவு உள்ளடங்கியது.
</td>
</tr>
<tr>
<td>
<select name="os0">
<option value="Australia/NZ">Australia/NZ $20.00 AUD</option>
<option value="Other Countries">
Other Countries $35.00 AUD
</option>
</select>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<input name="currency_code" type="hidden" value="AUD" />
<input alt="Buy Now" border="0" name="submit" src="https://www.paypalobjects.com/en_US/i/btn/btn_buynowCC_LG.gif" title="PayPal - The safer, easier way to pay online!" type="image" />
</form>
</div>
</div>
<div style="-webkit-flex-direction: column; align-content: center; align-items: center; background-color: white; border-color: silver; border: 0px solid silver; box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.2) 0px 0px 10px 5px; display: flex; flex-direction: column; flex-flow: column wrap; flex-wrap: wrap; float: left; margin: 20px; padding: 30px;">
<div style="text-align: center;">என் கொல்லைப்புறத்துக் காதலிகள்</div>
<div style="max-width: 200px; text-align: center;"><br /></div>
<div style="text-align: center;">
<img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiX2vL5KQiKufE9EpeskpIPk1h7o0QgXnWafdveWi5eph3Ydzbs0jlFQtXasgCAqE-Z7RO4W6WzYz9Owhssd7F4pzLq7isCt0azb8YOZ96nC02BWZhaTV9grNAAPIKrZIGml_0FEVAwyy4jhls9zIi8gelEB6yOiitcVWWrgHnKKSinE67YbDc8lDF9ffI/s320/EKPK_FRONT.png" width="250" />
</div>
<div style="text-align: center;">
<form action="https://www.paypal.com/cgi-bin/webscr" method="post" target="_top">
<input name="cmd" type="hidden" value="_s-xclick" />
<input name="hosted_button_id" type="hidden" value="ENWR8A64MCN6S" />
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<input name="on0" type="hidden" value="Zone" />
வாழ்விடத்தைத் தெரிவு செய்க. தபால் செலவு உள்ளடங்கியது.
</td>
</tr>
<tr>
<td>
<select name="os0">
<option value="Australia/NZ">Australia/NZ $25.00 AUD</option>
<option value="Other Countries">
Other Countries $38.00 AUD
</option>
</select>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<input name="currency_code" type="hidden" value="AUD" />
<input alt="Buy Now" border="0" name="submit" src="https://www.paypalobjects.com/en_US/i/btn/btn_buynowCC_LG.gif" title="PayPal - The safer, easier way to pay online!" type="image" />
</form>
</div>
</div>
<div style="-webkit-flex-direction: column; align-content: center; align-items: center; background-color: white; border-color: silver; border: 0px solid silver; box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.2) 0px 0px 10px 5px; display: flex; flex-direction: column; flex-flow: column wrap; flex-wrap: wrap; margin: 20px; padding: 30px;">
<div><span style="text-align: center;">சமாதானத்தின் கதை</span></div>
<div>
<span style="max-width: 200px; text-align: center;"><br /></span>
</div>
<div>
<img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIGqxDJ7SkYyNlt888il28cnkAJMnOtJyQo75ItEZAJEbRyH-EWt6v2I-YLs2z_XGyKEsXNRY3QMs6jeYvT6q5F7E2CTHq5zgoyUSyPEBSl6JelXHZCIf5oTjXeSwn1nV6GQNwkybZyDPjW2vurYteXQf0u_LOQ4hrtcA2MvgYj1RNhg-lVly0uzilTeo/s320/%E0%AE%9A%E0%AE%AE%E0%AE%BE%E0%AE%A4%E0%AE%BE%E0%AE%A9%E0%AE%AE%E0%AF%8D.jpg" width="250" />
</div>
<div style="text-align: center;">
<form action="https://www.paypal.com/cgi-bin/webscr" method="post" target="_top">
<input name="cmd" type="hidden" value="_s-xclick" />
<input name="hosted_button_id" type="hidden" value="GMR2R95EWDAY2" />
<table>
<tbody>
<tr>
<td>
<input name="on0" type="hidden" value="Zone" />
வாழ்விடத்தைத் தெரிவு செய்க. தபால் செலவு உள்ளடங்கியது.
</td>
</tr>
<tr>
<td>
<select name="os0">
<option value="Australia/NZ">Australia/NZ $20.00 AUD</option>
<option value="Other Countries">
Other Countries $35.00 AUD
</option>
</select>
</td>
</tr>
</tbody>
</table>
<input name="currency_code" type="hidden" value="AUD" />
<input alt="Buy Now" border="0" name="submit" src="https://www.paypalobjects.com/en_US/i/btn/btn_buynowCC_LG.gif" title="PayPal - The safer, easier way to pay online!" type="image" />
</form>
</div>
</div>
<div style="flex-basis: 100%; height: 0px;"></div>
<!--break-->
<div style="text-align: center;">
இலங்கை இந்திய வாசகர்களுக்கு டிசம்பர் மாத இறுதிக்குள் புத்தகங்கள் கிடைக்க வழி
செய்கிறோம். முன் பதிவுகளுக்கு
<a href="https://forms.gle/JxExP6D1ZPiWcPjGA">இந்த விண்ணப்பப் படிவத்தை</a>
நிரப்புங்கள். நன்றி
</div>
<div style="max-width: 200px; text-align: center;"></div>
</div>
ஜேகேhttp://www.blogger.com/profile/00102443765441250863noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-5641648155035695762023-12-01T10:30:00.009+11:002023-12-01T10:48:38.709+11:00வெள்ளி - நாவல் முன்னோட்டம்<div class="xdj266r x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit; text-align: center;">வெள்ளி நாவலுக்கான சிறு முன்னோட்டம். </div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><div style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;">காணொலி ஆக்கத்திற்குப் பங்கெடுத்த என் இனிய நண்பர்கள் அனைவருக்கும் அன்பும் நன்றியும்.</span></div><span class="x3nfvp2 x1j61x8r x1fcty0u xdj266r xhhsvwb xat24cr xgzva0m xxymvpz xlup9mm x1kky2od" style="display: inline-flex; font-family: inherit; height: 16px; margin: 0px 1px; vertical-align: middle; width: 16px;"></span><span style="font-family: inherit; text-align: center;"><div style="text-align: center;"><span style="font-family: inherit;"> வாசகர்கள் அனைவரும் இதனை இரசிப்பீர்கள் என நம்புகிறோம்.</span></div></span></div></div><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space-collapse: preserve;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><br /></div></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/VOgdkeNejjM" width="320" youtube-src-id="VOgdkeNejjM"></iframe></div><br /><p></p>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-88117385721186592982023-11-03T12:05:00.009+11:002023-11-03T12:08:10.997+11:00கொட்டம் - கலையின் எதிவுகூறல்<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgofjA2RR4HvWmSqwTlAmy3pY-_eBpKpEDTTMBkoRLcb-ZX0zXHBeZKHXdCsF6ZrbvVFYKr0I9D3Lt5TYX2WSe8TmR5oaKZoRkkm0nJZVwxfJvsve5elP2LeFPiGIw_Wk_KNnLzq8JNojWSKbNeLPQJlFyZ9GQ-EC7-dOn-NyP-Spt6ItOX391Mx8kOxJs/s1160/3%20(1).jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="870" data-original-width="1160" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgofjA2RR4HvWmSqwTlAmy3pY-_eBpKpEDTTMBkoRLcb-ZX0zXHBeZKHXdCsF6ZrbvVFYKr0I9D3Lt5TYX2WSe8TmR5oaKZoRkkm0nJZVwxfJvsve5elP2LeFPiGIw_Wk_KNnLzq8JNojWSKbNeLPQJlFyZ9GQ-EC7-dOn-NyP-Spt6ItOX391Mx8kOxJs/s320/3%20(1).jpg" width="320"></a></div><div><br></div>அந்தக் கிராமத்தை ஒரு இராட்சச அனல் கக்கும் மூன்று தலை டிராகன் ஒன்று ஆட்சி செய்து வந்தது. அது தனக்கான உணவினைத் தினமும் அந்தக் கிராமத்து மக்களை மிரட்டி அபகரித்துப் பெற்றுக்கொள்ளும். தவிர அந்த மக்கள் அதற்கு ஒவ்வொரு வருடமும் ஒரு இளம்பெண்ணையும் தாரை வார்க்கவேண்டும். இது இன்று நேற்று அல்ல, நானூறு ஆண்டுகளாக அந்தக்கிராமத்தில் தொடர்ந்து இடம்பெற்றுவரும் ஒரு நிகழ்வு.<span></span><a href="https://www.padalay.com/2023/11/blog-post.html#more">மேலும் வாசிக்க »</a>ஜேகேhttp://www.blogger.com/profile/00102443765441250863noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-15682568938939252982023-09-20T09:25:00.010+10:002023-09-20T09:31:32.642+10:00விளமீன் - சிறுகதை<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihvZ9FgcfB4zNNAGsLYU092gvZo2qaeliGLJi-oiwE6lQmZh-5MTIw-HQa6TEh6Wh4H8IAA84Q-o8Gs31wOvuaL-opjEmj62qEkQh60xWqQjPTIID04qsOcqZFQcfPMPRt5I9ZAi2ffMoxEfllUneJJp6yKGu6_zjLns8wXIRNGcAw8ujjuBBmDCNiRLo/s225/snapper.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="225" data-original-width="225" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihvZ9FgcfB4zNNAGsLYU092gvZo2qaeliGLJi-oiwE6lQmZh-5MTIw-HQa6TEh6Wh4H8IAA84Q-o8Gs31wOvuaL-opjEmj62qEkQh60xWqQjPTIID04qsOcqZFQcfPMPRt5I9ZAi2ffMoxEfllUneJJp6yKGu6_zjLns8wXIRNGcAw8ujjuBBmDCNiRLo/s1600/snapper.jpeg" width="225" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>அந்த ஒரு மீன் மாத்திரம் முழித்துக்கொண்டுத் தனித்துத் தெரிந்தது. அந்தக் குவியலில் கிடந்த மீதி அத்தனை மீன்களும் இளஞ்சிவப்பு நிறத்திலிருக்க இது மாத்திரம் வெள்ளைத்தோலில் மெலிதாகப் படர்ந்திருந்த தங்கநிறக் கண்ணாடிச் செதில்களோடும், சற்றே திறந்துகிடந்த இரத்தச்சிவப்பு செவுள்களோடும் குவிந்த கண்களோடும்.<div><br />சரசு மாமி ராசனிடம் திரும்பவும் சொல்லிப்பார்த்தார். இம்முறை சற்றுக் கெஞ்சலாக.<br /><br />“தம்பி. நான் சொல்லுறன். அது எங்கட ஊர் விளமீன்தான். விறைச்சுக்கொண்டு கிடக்கு. நல்ல உடன் மீன். வாங்கித்தாவன்.” <br /><br />“அரியண்டம் பண்ணாம வாங்கோம்மா. ஊர் விளமீனை ஊருக்குப்போகேக்க சாப்பிட்டுக்கொள்ளலாம்.”</div><div><span></span><br />மாமி அந்த விளமீனையை பார்த்தபடி நின்றார். இனி எப்போது ஊருக்குப் போய், எப்போது விளமீன் வாங்கி. இதுவெல்லாம் நடக்கிற காரியமா? ராசன் வேகமாக அடுத்த கடையை நோக்கி நடக்க ஆரம்பித்திருந்தான். சந்தை முழுதும் ராசனும் ரூபிணாவும் நடந்த வேகத்துக்குச் சரசு மாமியால் ஈடு கொடுக்கமுடியவில்லை. சேலை நிலத்தில் அரிபட அவர் பின்னாலேயே இழுபட்டுக்கொண்டுபோனார். அந்த விளமீன் அவர் பின்னாலேயே இழுபட்டு வந்துகொண்டிருந்தது. <br /><br />“இந்த ஊர் சினப்பரும் விளமீன்மாதிரித்தான் இருக்குமாம் மாமி. அதெண்டாத்தான் ஹரீஷும் சாப்பிடுவான்” <br /><br />ரூபிணா மாமியைத் திரும்பிப்பார்க்காமலேயே சொல்லிக்கொண்டு நடந்தாள். சரசுமாமி எதுவும் பேசவில்லை. அவர்கள் ஹரீஷுக்கென இரண்டு சிறிய இளஞ்சிவப்பு சினப்பர் மீன்களை வாங்கிக்கொண்டார்கள். கடைகளில் சீலா, திரளி, கெளிறு, முரள், ஒட்டி, அரக்குளா, கொய், சூடை என்று மாமிக்குப் பரிச்சயமான மீன்கள் எல்லாம் வகைபிரித்துக் குவிக்கப்பட்டிருந்தன. ஒவ்வொரு மீனுக்கும் ஒவ்வொருவகைச் சமையல். சிலதைச் சரக்குத்தூள் சேர்த்துப் பிரட்டவேண்டும். சிலதுக்கு நன்றாக பழப்புளி கலந்து கொதிக்கவிடவேண்டும். சிலதைக் கூழுக்குச் சேர்க்கச் சுவையாக இருக்கும். சூடை மீன் பொரியலுக்கு. ஒட்டியை சரியாகச் சமைக்காவிட்டால் கச்சல் எடுக்கும். கொய் மீன் சுவையென்றாலும் முள் அதிகம். பொரித்து எடுக்கவேண்டும். சீலாவில் ஒருவித மிக நுண்ணிய இனிப்புச்சுவை உண்டு. கோதுமைமாவுப் புட்டோடு அதன் குழம்பைக் குழைத்துச்சாப்பிடுகையில் கலாதியாக இருக்கும். அதன் விலையும் மலிவாக இருந்தது. ‘சீலாவையாவது வாங்கலாமே’ என்று சொல்ல சரசு மாமிக்கு வாயுண்ணியது. <br /><br />அன்று சந்தையிலிருந்து திரும்பியதுமுதல் சரசுமாமிக்கு அந்த விளமீன் ஞாபகமாகவே இருந்தது. அந்தவகை ஊர் விளமீன்களை அவர் அவுஸ்திரேலியக்கடைகள் எங்கேயும் கண்டதேயில்லை. எப்படியோ அந்த ஒரு விளமீன் மாத்திரம் ஆயிரக்கணக்கான மைல்கள் நீந்தி வந்து இந்த ஊர் மீனவர்களிடம் பிடிபட்டுவிட்டது. சிலவேளை கூட்டமாகவே அவை நீரோட்டத்தில் இழுபட்டு வந்ததில் அகப்பட்டிருக்கலாம். அல்லது பருவமாற்றத்துக்கு அவையாகவே நீந்தி வந்திருக்கக்கூடும். எப்படியோ வந்து சேர்ந்துவிட்டது. இப்போது மாமியின் கண்ணிலும் பட்டுத்தொலைத்து அவரை ஆட்டிப்படைக்கிறது. ஆனால் என்ன செய்ய இயலும்? மகன் ராசனுக்கு வீட்டுக்குள் மீன் குழம்பு வாசனையே எட்டக்கூடாது. ரூபிணாவோ ஒரு முட்டை சைவம். அவர்கள் வீட்டில் ஹரீஷுக்கு மாத்திரம் புரத உணவு வேண்டுமென்று மீனை வாங்கி, மின்சூளை அடுப்பில் வாட்டிக்கொடுப்பார்கள். அதுவும் அந்த பாழாய்ப்போன பச்சைத்தண்ணி சினப்பர் மீனை.<br /><br />அவுஸ்திரேலியாவுக்கு வந்த இந்த ஐந்து வருடங்களில் நல்லதொரு மீன் குழம்பு காணாமல் சரசுமாமிக்கு நாக்கு மரத்தே போய்விட்டது. ஐந்து என்றில்லை, கிட்டத்தட்ட முப்பது வருடங்கள் என்றே சொல்லலாம். திருமணத்துக்குப்பின்னர் ஒரு ஆன விளமீன் குழம்பை மாமி ருசித்துச் சாப்பிட்டதில்லை. மீனரிவாளில் பிறாண்டப்பட்டுச் செதில்கள் சிதறிப்பறப்பதுபோல மாமிக்குப் பழைய ஞாபகங்கள் பறக்க ஆரம்பித்தன. ஊரிலென்றால் அம்மாள் கோயில் வைரவர்மடை முடிந்து அடுத்தநாளே குழந்தை அவர்கள் வீட்டுக்கு மீனோடு வந்துவிடுவான். புதிதாக அன்று காலையே பிரிக்கப்பட்ட களங்கண்டியில் பிடிக்கப்பட்ட விளமீன்கள். ஒரு கோர்வை என்றால் அதில் இரண்டு, மூன்று கிலோவரை தேறும். குழந்தையின் சைக்கிள்மணிச் சத்தம் காதில் எட்டியதுமே, மாமி மீனரிவாளும் சரவச்சட்டியுமாய் பத்திப்பக்கம் போய்விடுவார். பன்னிரண்டு வயதுதான். ஆனால் அப்போதே சரசுமாமி மீனரிந்து கழுவினார் என்றால் ஒரு செதில் கறியில் சிக்காது. தானே அரிவாளைத்தீட்டி, தானே அரிந்து, தானே குழம்புக்கு, சொதிக்கு, பொரியலுக்கு, வறைக்கு, இராவுக்கு என்று வகை பிரித்து, தானே மசாலா கூட்டு அரைத்து, புளி கரைத்து, தேங்காய் துருவி, முதற்பால், கடைப்பால் பிழிந்து, குழம்பு பதமாக வற்றும்வரைக்கும் காத்திருந்து, அகப்பை நுனியை அடி உள்ளங்கையில் தொட்டு நக்கிச் சுவைபார்த்து என்று சிறுவயது முதலேயே மீன் குழம்பு சமைக்கும் விடயத்தில் மாமி வீட்டில் வேறு யாரையும் குசினிப்பக்கமே நெருங்கவிட்டதில்லை. அவர் குழம்புச்சட்டியை திருகணியில் இறக்கிவைத்து, மூடியைத் திறந்தார் என்றால் கறியின் வாசம் எட்டாம் வட்டாரம் வரைக்கும் நாசியில் அடிக்கும். இப்படிப்பட்ட சரசுமாமிக்கு வந்து வாய்த்ததோ விளமீனுக்கும் திரளிக்கும் வித்தியாசம் தெரியாத ஒரு அற்பாயுசுக் கணவன். அவர்களுக்குப் பிறந்த ஒரே மகன் ராசனுக்கோ மீன் குழம்பு வாசம் என்றாலே ஓங்காளித்துக்கொண்டு வருகிறது. அவன் காதலித்துக் கலியாணம் கட்டிய ரூபிணா ஒரு சுத்தமான முட்டை சைவம். பேரன் ஹரீஷ் பிறந்தபின்னர்தான் அவர்கள் வீட்டுக்குள் முதன்முதலாக ஒரு மீன் அடியெடுத்து வைத்தது. அதுவும் அந்த இளஞ்சிகப்பு நிற சிறிய சினப்பர் மீன். மஞ்சளும் உப்பும் தடவி சூளையில் வாட்டிக்கொடுப்பார்கள். மாமி ஒருநாள் வாயில் வைத்துப்பார்த்துவிட்டுத் துப்பிவிட்டார். ஒரே கொலகொலா பச்சைத்தண்ணி. <br /><br />திடீரென்று இத்தனை தசாப்தங்களுக்குப்பின்னர் மாமியின் மீன் குழம்பு ஆசையை அந்த ஒற்றை விளமீன் கிளறிவிட்டது. நாள் முழுதும் அவர் அந்த விளமீன் பற்றிய சிந்தனையாகவே இருந்தார். சரியாக யாருடனும் பேச்சுக்கொடுக்கவில்லை. அடுத்தநாள் ஆங்கிலவகுப்புக்கு நடந்துசெல்லும்போதும் திரும்பும்போதும் விளமீனின் வெடுக்குவாசம் ஒரு பதின்மக்காதலின் இரண்டாம் நாளினைப்போல வழியெல்லாம் அவரோடு கூடவே வந்துகொண்டிருந்தது. தேவையே இல்லாமல் பதட்டத்தைக் கொடுத்தது. விளமீனைப் பதமாகப்பொரித்தால் அதன் தோற்பரப்பு மொறுமொறுவென்று இருக்கும். ஆனால் பிய்த்துப்பார்த்தால், உள்ளே மிதமாகப் புட்டுப்போல அவிந்து இருக்கும். அதனைக் குரக்கன்புட்டோடு கலந்து சாப்பிடவேண்டுமே. ஐயய்யோ. புட்டுக்குத் தேங்காய்ப்பூ தனியாகப் போடவே வேண்டாம். அவ்வளவு ருசியாக இருக்கும். <br /><br />ஆங்கில வகுப்பிலும் மாமியின் எண்ணம், சிந்தனை எல்லாம் விளமீன் பற்றியே இருந்தது. ஆசிரியர் கூறியது எதையும் சரசுமாமி காதிலேயே போடவில்லை. அன்றைக்கு என்றில்லை. என்றைக்குமே வகுப்பை அவர் செவி மடுத்ததில்லை. அங்கு போனால்தான் அரச உதவித்தொகை கிடைக்கும். அல்லாவிட்டால் வேலை தேடவேண்டும். தனியாக ஒரு கடைக்குப் போவதற்கே பயப்படுபவர் எப்படி இந்த நாட்டில் வேலைக்கெல்லாம் போவது? இவர்கள் வகுப்பில் தினந்தோறும் வந்து படிக்கிறார்கள் என்று ஆசிரியர் ஒரு கடிதம் எழுதிக்கொடுத்தால் அரசாங்கம் மறுகேள்வி கேட்காமல் உதவித்தொகையை வைப்பிலிட்டுவிடும். பத்துநிமிட நடைதூரத்தில் வகுப்பு. அந்த வகுப்பில் சரசுமாமியைப்போல பத்துப்பதினைந்து சக மாணவர்கள். எல்லோரும் பிள்ளைகளைப் பார்க்கவந்த சமயத்தில் அகதி விண்ணப்பத்தை நிரப்பிக்கொடுத்து, அரசாங்கமும் அதை ஏற்றுக்கொண்டதில் அவுஸ்திரேலியர்கள் ஆனவர்கள். ஈரானியர்கள், தென் சூடானியர், பர்மியர், செர்பியர்கள், கிழக்குத் திமொரியர்கள் என்று அவர்கள் எல்லோருக்குமே, ஆங்கிலமொழி தெரியாது என்பதே பொதுவான இணைப்புப்பாலமாகவிருந்தது. ஆரம்பத்தில் ஹலோ சொல்லவே வெட்கப்பட்டவர்கள் இப்போது பேர், ஊர் சொல்லி, போகுமிடத்துக்கு வழியை ஆங்கிலத்தில் விசாரிக்குமளவுக்கு முன்னேறியிருந்தார்கள். நெஞ்சுக்குள் நோவு எடுத்தால் அவசரசிகிச்சைக்கு தொலைபேசி எடுத்து, எங்கே எப்படி வலிக்கிறது என்று விளக்குவதற்குப் பழகியிருந்தார்கள். சக மாணவர் எவரும் இறந்துபோனால் அடுத்த வகுப்பில் ஆங்கிலத்தில் கூட்டுப்பிரார்த்தனைகூட செய்வார்கள்.<br /><br />000<br /><br />அடுத்தவாரம் சரசுமாமி வகுப்புக்குப்போனபோது, பெரியவெள்ளியை முன்னிட்டு அந்தவாரம் முழுதும் விடுமுறை என்று வாசலில் எழுதி ஒட்டப்பட்டிருந்தது. முந்தையவாரமே அதுபற்றிச் சொல்லி அனுப்பியிருந்தார்கள். அவர்தான் மறந்துவிட்டார். இனி வீட்டுக்கு உடனேயே திரும்பிப்போக சரசுமாமிக்கு அலுப்பாக இருந்தது. அப்படியே அவர் வீதியோரம் போடப்பட்டிருந்த வாங்கு ஒன்றில் போய் அமர்ந்துகொண்டார். இலையுதிர்கால மெல்பேர்ன் நகரத்துக் குளிர் காற்று கால்களுக்குள்ளாலும் கைகளுக்குள்ளாலும் உடலினுள் கூசிக்கொண்டு ஏறியது. கைகளை மார்புக்குக்குறுக்கே இறுக்கமாகக் கட்டி, கால்களையும் ஒடுக்கிக்கொண்டு குறண்டியபடி மாமி உட்கார்ந்துகொண்டார். ஆள்களே இல்லாத பேருந்து ஒன்று அவ்வழியால் கடந்துபோனது. அவுஸ்திரேலியா வந்ததற்கு பேருந்து எதிலும் சரசுமாமி பயணித்ததில்லை. வீடு, ஆங்கிலவகுப்பு, அவ்வப்போது இரத்த அழுத்தம், சலரோகம், சளி என்று மருந்து எடுக்கச் செல்லும் வைத்தியசாலை, எப்போதாவது ராசன் மனதுவைத்தால் கூட்டிப்போகும் கடை, கண்ணி. இவ்வளவும்தான் சரசுமாமிக்குத் தெரிந்த அவுஸ்திரேலியா. விருந்துகள், நண்பர்கள் வீடுகள் என்று எங்கும் அவர் போனது கிடையாது. ராசனுக்கும் ரூபிணாவுக்கும் நண்பர்கள் என்றும் சொல்லும்படியாக பெரிதாக எவரும் இல்லை. தமிழர்களோடு அவர்கள் ஏனோ அவ்வளவாகப் பழகுவதில்லை. ஓரிரு வெள்ளைக்கார நண்பர்கள் இருக்கிறார்கள். அவர்களையும் எங்கேயாவது உணவகங்களிலோ, மதுச்சாலைகளிலோதான் சந்திப்பார்கள். வீட்டுக்கு விருந்தினர்கள் எவரும் வருவது அவர்களுக்குப் பிடிப்பதில்லை. அவர்களும் போவதில்லை. <br /><br />சரசுமாமிக்குத் தன்னந்தனியனாக இந்த ஊர் மீன்களோடு வந்து மாட்டிக்கொண்ட அந்த விளமீனின் நினைவு மீண்டும் வந்து ஒட்டிக்கொண்டது. அதை மட்டும் வாங்கிக்கொண்டுவந்து சமைத்திருந்தால் எப்படி இருந்திருக்கும்? விளமீன் குழம்புக்கு நன்றாக பழப்புளி கரைத்து விடவேண்டும். புழுங்கலரிசிச் சோறு, தேசிக்காய்ப்புளி சேர்த்த முளைக்கீரைக் கடையல், மீனின் தலையைப் போட்டு ஒரு பாற்சொதி, நன்றாகத் தடித்த குழம்பு, சினை மாட்டினால் பொரியல் என்று சமைத்து, அதை ஒன்றாகக் குழைத்துச் சாப்பிடுவதை நினைத்துப்பார்க்கவே மாமிக்கு வாயூறியது. கடைசிச் சோற்றுப்பருக்கையும் தீர்ந்தபின்னர், எஞ்சியிருக்கும் கீரை கலந்த குழம்புச்சொதியை அப்படியே கோப்பையோடு வாயில் பிடித்து உறிஞ்சிக்குடிக்கையில் ஒருவித இறை கண்ட பரவசநிலை கிடைக்கும். கோப்பையை உறிஞ்சிக்குடிக்கும் பழக்கம் மாமிக்கு அவரின் ஐயாவிடமிருந்துதான் தொற்றிக்கொண்டது. ஐயா இடம், பொருள், ஏவல் பாரார். முன்னாலே அமர்ந்திருந்து சாப்பிடுபவரையும் கணக்கில் எடார். கோப்பையை உறிஞ்சும் கணத்தில் அவரும் அந்தக் குழம்புமீதியும்தான் அவருக்கு உலகம். சரசுமாமிக்கும் அப்படித்தான். வாயெல்லாம் வழிந்து சமயத்தில் குழம்பு பாவாடை சட்டையிலும் ஊற்றிவிடும். ஆர்வமிகுதியில் சட்டையைத்தூக்கி வாயில்வைத்து வழிந்த மீன் குழம்பை உறிஞ்சும்போது தாய்க்காரியிடம் சரசுமாமி வாங்கிக்கட்டியதும் உண்டு. ஆனால் ஐயா ஒன்றுமே சொல்லமாட்டார். உனக்குப்பிடித்ததைச் செய் என்பார். அவர்தான் சரசுமாமி யாழ்ப்பாணம் டவுணுக்குப்போய் படிக்கவேண்டும் என்பதிலும் உறுதியாக இருந்தவர். தீவுக்கு வெளியே மாப்பிள்ளை பார்க்கவேண்டும் என்பதிலும் திடமாக இருந்தவர். நல்லூரடியிலிருந்து ஒரு ஆங்கில ஆசிரியர் வரன் வந்ததும் ஒரே பிடியாக நின்று சம்பந்தத்தைப் பேசியும் முடித்தவர். அரியாலையில் காணி வாங்கி, வீடு கட்டக் காசு கொடுத்து, நகை போட்டு, ஐயா மாமிக்கு எவ்வளத்தைச் செய்திருப்பார். <br /><br />எப்போதாவது கடந்துசெல்லும் கார்களைத் தவிர்த்து அந்த வீதி பெரும்பாலும் வெறிச்சோடியே கிடந்தது. முன்னர் சென்ற பேருந்தும் மீண்டுமொருமுறை சரசுமாமியைக் கடந்துபோனது. இலக்கம் 577. இம்முறையும் பயணிகள் எவரும் அதற்குள் இருக்கவில்லை. யாருமே அண்டாத அந்தப்பேருந்து எதற்காக, யாருக்காக இவ்வழியால் சுற்றித்திரியவேண்டும்? அதுவுந்தனியனாக? அடுத்த தரிப்பில் யாரேனும் ஏறக்கூடும் என்ற எதிர்பார்ப்பா? மாமிக்குக் காணும் யாவையும் தனித்தனியாக அலைவதாகவே தோன்றியது. அவரைப்போலவே. மாமி கைகளை மேலும் இறுக்கிக்கட்டிக்கொண்டார். குளிரோடு சேர்ந்து அந்த வெடுக்குவாசமும் உடலெல்லாம் ஆக்கிரமித்துக்கொண்டிருந்தது. <br /><br />ஐயா பார்த்துப் பார்த்துத் தேடிய மாப்பிள்ளை ஒரு சுத்த சைவப்பழமாக இருப்பான் என்று திருமணத்துக்கு முன்னர் வீட்டில் எவருமே அறிந்திருக்கவில்லை. மாமியின் கணவனுக்கு வருடத்தின் முந்நூறு நாள்களும் ஏதேனும் ஒரு கோயில் கொடியேறியிருக்கும். அல்லாவிட்டால் கும்பாபிசேகம். அல்லது பிள்ளையார்கதை, நவராத்திரி, கந்தசஷ்டி, கௌரிபூஜை. அபூர்வமாக அசைவம் சமைக்கும் நாள்களிலும் முட்டையையோ, கோழி இறைச்சியையோதான் கணவன் வீட்டில் வாங்குவார்கள். ஊருக்குப்போனால், அங்கேயும் அம்மாள் கோயில் திருவிழா, பிடாரிகோயில் நேர்த்தி என்று ஏதாவது வந்து தொலைத்துவிடும். அல்லது நேரம் கெட்ட நேரத்தில் கணவன் வீரபத்திரர் கோயிலில் பிரதட்டை செய்துவிட்டு புழுதிமணலோடு வாசலில் வந்து நிற்பான். இதனால் திருமணத்துக்குப்பின்னர் மாமிக்குப் பிறந்தவீட்டில்கூட ஒரு ஆன மீன் சாப்பாடு கிட்டியதில்லை. இப்படி வருடக்கணக்கில் மீனை விட்டுப் பிரிந்ததாலோ என்னவோ, கணவன் இறந்தபின்னரும் சரசுமாமிக்கு மீன் குழம்பில் மீண்டும் நாட்டம் போனதில்லை. அவ்வப்போது சாப்பிட்டிருந்தாலும் அதன்மீது இப்படியொரு அவா வந்ததில்லை. ஆனால் இப்போது, அவுஸ்திரேலியா வந்து ஐந்து ஆண்டுகளுக்குப்பின்னர், எதேச்சையாக ஒரு மீன்கடைக் குவியலுக்குள் தனியாகச் சிக்கிக்கிடந்த ஒரு விளமீன், சரசுமாமியின் மீன் குழம்பு ஆசையைக் கிளறிப்போட்டுச் சிப்பிலி ஆட்டுகிறது. <br /><br />‘ஒரு சனியன் பிடிச்ச மீன்’ என்று மாமி கொஞ்சம் சத்தமாகவே சொல்லிக்கொண்டார். <br /><br />எதற்காக அந்த மீன் அவர் கண்களில் பட்டுத்தொலைக்கவேண்டும்? அன்று சந்தையில் அதை யார் வாங்கியிருந்திருப்பார்கள்? வாங்கியவர்களும் வெறுமனே அதற்கு மஞ்சள் தடவி வாட்டிச்சாப்பிட்டிருப்பார்களா? அல்லது யாருமே வாங்காமல் அது கெட்டுப்போயிருக்குமோ? இங்குள்ளவர்களுக்கு அந்த அரும்பொன் விளமீனின் அருமை எப்படித் தெரியவரும்? இளஞ்சிவப்பு பச்சைத்தண்ணி சினப்பர் மீன்களுக்குப் பழக்கப்பட்ட நாக்குகளுக்கு எப்படி அவருடைய ஊர் விளமீனின் சுவை புரியும்? அது அறிந்துதான் அந்த விளமீன் சரசுமாமியின் கண்களுக்குள் சிக்கிக்கொண்டதா? தன்னை அவர் எப்படியும் வாங்கிவிடுவார் என்று எதிர்பார்த்துக்காத்துக்கிடந்ததா? சரசுமாமிக்கு அந்த விளமீன்மீது இனம்புரியாத ஒரு பாசம் உருவெடுக்க ஆரம்பித்தது. அவரைச்சுற்றி ஏகப்பட்ட இளஞ்சிவப்பு சினப்பர்கள் அலைவதுபோல. பல்லாயிரம் மீன்களுக்கு மத்தியில் அவரும் அந்த விளமீனும் மாத்திரமே எவராலும் கவனிக்கப்படாமல். தனியராய். அந்த விளமீன் அவரை முற்றாய் அறிந்த ஒரு பால்ய நண்பன்போல. அதற்கும் அவரைவிட்டால் வேறுயாருமே இல்லாததுபோல. இருவருமே நீரோட்டத்தில் இழுபட்டு வந்து இவ்விடத்தில் சிக்குப்பட்டவர்கள்போல. <br /><br />அடுத்தமுறை பேருந்து வந்தபோது சரசுமாமி யோசிக்காமல் ஏறிவிட்டார். பேருந்து ஓட்டுநரிடம் வயோதிபர் அட்டையைக்காட்டி, சில்லறை கொடுத்து எப்படி இறங்குமிடம் சொல்லவேண்டும் என்றெல்லாம் ஆங்கிலவகுப்பில் பயிற்சிகொடுத்திருந்தார்கள். சரசுமாமிக்கு பயிற்சியைவிட நேரடிச் செயன்முறை இலகுவாக இருந்தது. அவர் காலத்துக்கு பேருந்து ஓட்டுநரும் ஒரு சீக்கியராய் அமைந்திருந்தார். <br /><br />“யூ கோ டு ட்ரெயின் ஸ்டேஷன்?”, ஓட்டுநர் தயங்கியபடி வாசலில் நின்ற சரசுமாமியைப்பார்த்துக் கேட்டார்.<br /><br />“பிஷ் மார்க்கட்.. ஐ கோ டு பிஷ் மார்க்கட்”<br /><br />“யூ இண்டியன்?”<br /><br />“நோ.. ஸ்ரீலங்கன்”<br /><br />சரசுமாமி வாழ்க்கையில் முதன்முதலாக முன்பின் அறிமுகமில்லாத ஒருவருடன் ஆங்கிலத்தில் பேசுகிறார். சற்றுத்தடுமாறினாலும்கூட அவர் சொன்னது அந்த சீக்கியருக்கு நன்றாகவே புரிந்தது. சீக்கியர் சொன்னதும் அவருக்குப் புரிந்தது. உள்ளூர ஒரு பயம் இருந்தாலும் அதை மீறிய உற்சாகமொன்று மாமியிடம் தொற்றிக்கொண்டது. எப்பிங் புகையிரதநிலையத்தில் ரயில் எடுத்து பிரெஸ்டன் நிலையத்தில் இறங்கினால், மீன்சந்தையை நடை தூரத்திலேயே காணலாம் என்று சீக்கியர் ஆற அமர சரசுமாமிக்குத் தெளிவுபடுத்தியிருந்தார். புகையிரதநிலையத்திலும் பணம் கொடுத்து டிக்கட் வாங்குவது அவ்வளவு கடினமான காரியமாக இருக்கவில்லை. இரண்டு ரயில் மேடைகளில் எந்தப்பக்க இரயிலில் ஏறவேண்டும் என்ற குழப்பம் வந்தது. நீண்ட நேரத் தயக்கம், நிறைய ஒத்திகைகளுக்குப்பிறகு சக பயணி ஒருவரிடம் சென்று விசாரித்ததில் அந்தப்பிரச்சனையும் தீர்ந்தது. மாமிக்கு முதன்முதலாக தன்னுடைய ஆங்கில அறிவுமீது நம்பிக்கை உருவாகியது. சொல்லப்போனால் அவுஸ்திரேலியா வருவதற்கு முன்னமேயே அவருக்கு ஓரளவு ஆங்கிலம் தெரிந்திருந்ததுதான். ஆனால் அவருடைய ஆங்கில ஆசிரியர் கணவன் எந்நேரமும் ஏளனம் செய்து செய்து மாமியின் ஆங்கில அறிவைச் சுத்தமாகத் துடைத்து எறிந்திருந்தான். ஆனால் தனியாகச் சென்ற ஒரு சாதாரண பேருந்துப் பயணம் அவருக்குத் தன் ஆங்கிலத்தை வைத்து இந்த தேசத்தில் சமாளித்துவிடலாம் என்ற நம்பிக்கையை கொடுத்துவிட்டது.<br /><br />பிரெஸ்டன் சந்தைக்குள் அடியெடுத்து வைக்கையில் பேக்கரியிலிருந்து இறக்கப்பட்ட புதுப் பாணின் வாசனை நாசியில் வந்து அடித்தது. வாழைப்பழமும், காளானும் மலிவு என்று ஒருவர் தொண்டைகிழியக் கத்திக்கொண்டிருந்தார். கடைகளில் பெரிதாகக் கூட்டமிருக்கவில்லை. பழக்கடை ஒன்றின் கல்லாவில் இளம்பெண் ஒருத்தி புத்தகம் வாசித்துக்கொண்டிருந்தாள். ஒரு சைனீஸ் கடையில் வீட்டுப்பாவனைப் பொருட்கள் குப்பையாக அடுக்கி வைக்கப்பட்டிருந்தன. விளையாட்டுப்பொருட்கள், சட்டைகள், கைவினைப்பொருட்கள், தொழில்கருவிகள் என்று அங்காடிகள் எங்கும் சாமான்கள் நிறைந்திருந்தன. வாங்குவதற்குத்தான் ஆள்கள் இல்லை. வேலைநாள் பகல்வேளை என்பதால் சந்தையில் அதிகமாக வயோதிபர்களே கூடியிருந்தார்கள். ஆங்காங்கே போடப்பட்டிருந்த வாங்கில்களிலும் சிறிய கோப்பிக்கடைகளிலும் உட்கார்ந்து கோப்பிக்கப்புகளை உறிஞ்சியபடி தமக்குள் கதைகள் பல பேசிக்கொண்டிருந்தார்கள். பெயருக்கு இரண்டு மரக்கறிகளை வாங்கி அருகில் வைத்திருந்தார்கள். எவரிடமும் வீடு திரும்பும் அவசரம் இருக்கவில்லை. எல்லோருமே விடுமுறைக்கு வந்தவர்கள்போலவே சுற்றித்திரிந்தார்கள். அறிமுகம் இல்லாதவர்களோடும் ஹலோ சொல்லிப் பேச்சுக்கொடுத்தார்கள். புன்னகைத்தார்கள். <br /><br />மாமி எவருடைய கண்களையும் எதிர்கொள்ளாமல், நேரே மீன்கள் விற்கும் பகுதியினுள் நுழைந்தார். முந்தையவாரம் அவர்கள் சென்றிருந்த மீன்கடையை கண்டுபிடிக்கச் சற்று சிரமமாகவிருந்தது. மீன்கடையிலும் அதிக கூட்டமிருக்கவில்லை. வழமைபோல மீன்கள் வகைபிரித்துக் குவிக்கப்பட்டுக் கிடந்தன. மாமி ஹரீஷின் இளஞ்சிவப்பு சினப்பர் மீன் குவியலைக் கண்டுபிடித்து, அதற்குள் அந்த ஊர் விளமீன் இன்னமும் கிடக்கிறதா என்று தேடினார். காணவில்லை. உள்ளே அடியில் கிடக்குமோ என்றும் நீக்கல்களினூடே கண்ணை விட்டுப்பார்த்தார். ம்ஹூம். எங்கே போயிற்று அது?<br /><br />“ஹவ் ஆர் யு மெடம்?”<br /><br />மாமி ரயில் பயணம்முழுதாகவும் ஒத்திகை பார்த்து வைத்திருந்த வசனத்தை ஒப்புவித்தார்.<br /><br />“ஐ வோண்ட்.. வைட் சினப்பர்”<br /><br />“யூ மீன் சினப்பர் பிஃஷ் மெடம்?”<br /><br />“நோ.. திஸ் இஸ் பிங்க். ஐ வோண்ட் வைட் கலர்.. யு நோ.. லாஸ்ட் வீக் யூ ஹாவ் வைட் சினப்பர்”<br /><br />மாமி கூறியது கடைக்காரருக்குப் புரியவில்லை. <br /><br />“வன் கிலோ சிக்ஸ் டொலர்ஸ் மெடம். பரேஷ் சினப்பர்.”<br /><br />“நோ.. யூ ஹாவ் வைட் சினப்பர்?”<br /><br />சரியாக விளங்காததால் கடைக்காரர் இறுதியில் கைவிரித்துவிட்டார்.<br /><br />“சொறி மெடம். வி டோன்ட் ஹாவ் வட் யூ ஆஸ்க்கிங்”<br /><br />மாமிக்கு முகம் தொங்கிப்போனது. இத்தனைதூரம் அலைந்து வந்தது வீணாகிப்போய்விட்டதா? அந்த விளமீன் எங்கே போயிருக்கும்? கெட்டுப்போயிருக்கலாம். அல்லது விலைபோகாமல் வீசியிருப்பார்கள். இப்போது என்ன செய்வது? வந்ததுதான் வந்தோம், வேறொரு மீனையேனும் வாங்கலாம் என்றால் அதற்கு அவருக்கு மனம் வரவில்லை. விளமீன்தான் அவர் மனம் முழுதும் நிறைந்திருந்தது. கிடைக்காமல் போனதாலோ என்னவோ அதன் மீதான ஆசை இன்னமும் ஆழமாக வியாபித்துவிட்டிருந்தது. குனிந்ததலை நிமிராமல் மாமி மெதுவாகக் கடையைவிட்டு நடக்க ஆரம்பித்தார். <br /><br />ஐந்தாறு எட்டு வைத்திருப்பார்.<br /><br />“மெடம்.. எக்ஸ்கியூஸ்மீ.. மெடம்”<br /><br />தன்னைத்தான் அழைக்கிறார்கள் என்று மாமிக்கு முதலில் தோன்றவில்லை. இரண்டு மூன்று அழைப்புகளுக்குப்பின்னர்தான் திரும்பிப்பார்த்தார். அந்த மீன் கடையிலிருந்துதான் அழைத்தார்கள். மாமி சற்றே மிரண்டுபோய் மீண்டும் கடைக்கு வந்தார்.<br /><br />“வேர் யூ லுக்கிங் போர் திஸ் பிஷ் மெடம்?”<br /><br />வீரபத்திரர் கோயிலடி தாண்டும்போதே குழந்தையின் சைக்கிள் மணிச்சத்தம் சரசுமாமிக்குக் கேட்டுவிடும். முன் ஹாண்டிலில்தான் அவன் கோர்வை மீனைத் தொங்கவிட்டிருப்பான். சைக்கிளிருந்து இறங்காமல், கேற்றை ஒரு கையால் இலாவகமாகத் திறந்தபடி, பிரேக்கூடப் போடாமல் நேரே வீட்டுப்பத்தியை நோக்கி வேகமாக அவன் வருவான். நீலநிறக் கழிசான். அதற்குப் பொருந்தாத அவன்மாதிரி ஐந்துபேர் நுழையக்கூடிய பெரியசைஸ் சேர்ட்டு. சாம்பல்புழுதிக் கால்கள் என்று அவன் வந்து நிற்கும் அழகைப்பார்க்கவே சரசுமாமிக்குச் சிரிப்புச் சிரிப்பாக வரும். அவன் சைக்கிளால் இறங்கும்வரையும் காத்திருக்கப் பொறுமைகெட்டு, ஓடிப்போய் கோர்வையை ஹாண்டிலிலிருந்து பறித்தெடுப்பார். ஒவ்வொரு மீனும் திமிறிக்கொண்டு கிடக்கும். பனை ஈர்க்கு செருகுவதற்காக பிரிக்கப்பட்டிருந்த அவற்றின் தலைப்பூ இரத்தச்சிவப்பாக, தொட்டால் நசியாமல். அசல் உடன் மீன்.<br /><br />சரசுமாமி ஆர்வமிகுதியில் கூவியேவிட்டார்.<br /><br />“யெஸ்.. யெஸ்.. தாங்யூ…”<br /><br />சென்றவாரம் பார்த்த அதே விளமீந்தான். வெள்ளை நிறத்தில் மெலிதாகப் படர்ந்திருந்த தங்கநிறச் செதில்களோடு. குளிரூட்டிக்குள்ளிருந்து எப்படியோ தேடி எடுத்திருந்தார்கள். சரசுமாமி மீண்டும் சொன்னார்.<br /><br />“யெஸ். திஸ் இஸ் த வன்” <br /><br />“யூ ஆர் லக்கி மெடம். வி ஒல்மொஸ்ட் கோயிங் டு த்ரோ இட். நோ வன் பை இட்.”<br /><br />சரசுமாமிக்கு கடைக்காரரின் ஆங்கிலம் புரியவில்லை.<br /><br />“ஹவ் மச்?”<br /><br />கடைக்காரர் சிரித்தார்.<br /><br />“போர் யூ, இட்ஸ் ப்ஃரீ மெடம்.”<br /><br />“நோ நோ.. ஹவ் மச்? ப்ளீஸ் டெல்.”<br /><br />“ஓகே.. கிவ் மீ டூ டொலர்ஸ்.”<br /><br />சரசுமாமி சில்லரைக்குற்றிகளை ஒவ்வொன்றாக எண்ணிப்பார்த்துக் கொடுத்தார்.<br /><br />“யூ வோண்டு கட் இட் அண்ட் கிளீன்?”<br /><br />“வட்? டூ டொலர்ஸ் நோ?”<br /><br />“நோ நோ... கட் அண்ட் கிளீன்?”<br /><br />கடைக்காரர் சைகையில் மீனை வெட்டிக்காட்டினார்.<br /><br />“நோ நோ.. ப்ளீஸ் நோ”<br /><br />“ஓகே மெடம்.. நோ வொரீஸ்”<br /><br />கடைக்காரர் சிரித்தபடியே முழு மீனையும் ஒரு பேப்பரில் சுற்றிப் பின்னர் பிளாஸ்டிக் பையில் போட்டு சரசுமாமியிடம் கொடுத்தார். <br /><br />“யூ லைக் திஸ் பிஷ்?”<br /><br />“ஐ லைக் இட் வெரி மச்”<br /><br />“திஸ் இஸ் எ ரெயார் பிஷ். கிவ் யுவர் நம்பர். ஐ வில் கோல் யூ வென் இட் கம்ஸ் நெக்ட் டைம்”<br /><br />“வட்?”<br /><br />“கிவ் யுவர் டெலிபோன் நம்பர்”<br /><br />கடைக்காரர் மீண்டும் காதில் கை வைத்துச் சைகை காட்டினார். சரசுமாமி, வீட்டுத் தொலைபேசி இலக்கத்தை ஊர் பேர் தெரியாத ஒரு மீன் கடைக்காரரிடம் கொடுக்கலாமா என்று கணம் யோசித்தார். இதில் என்ன ஆகிவிடப்போகிறது? இந்த விளமீன் வேறு இனி எப்போது கடைக்கு வரும் என்றும் சொல்லமுடியாது. அவராலும் அடிக்கடி இத்தனை தூரம் பயணம்செய்து வெறுங்கையோடு திரும்பவும் முடியாது. கொடுத்தால்தான் என்ன? கடைக்காரர் கொடுத்த கொப்பியில் பெயரையும், தொலைபேசி இலக்கத்தை எழுதிக்கொடுத்தார்.<br /><br />“யூ இண்டியன் மெடம்?”<br /><br />“நோ.. ஸ்ரீலங்கன்”<br /><br />சந்தையை விட்டு வெளியேறியபோது வெயில் உடலெல்லாம் பட்டுச் சிலிர்த்தது. சரசுமாமியின் கைப்பையில் அந்த விளமீன். அவராக பஸ் பிடித்து, ரயில் பிடித்து, கடையில் கதைத்துப்பேசி வாங்கிய விளமீன். அவருக்காகவே சமுத்திரங்கள் கடந்து, ஆழ்கடலில் பிடிபட்டு, குளிரூட்டியில் காத்திருந்து கைசேர்ந்த அவரின் விளமீன். சரசுமாமிக்கு இந்தச் சந்தோசத்தை யாரோடாவது பகிரவேண்டும் போலிருந்தது. ஆனால் இந்த ஊரில் அவருக்கு யாரைத்தெரியும்? ராசனும் ரூபிணாவும் இவரின் கதைகளை காது கொடுத்தே கேட்கமாட்டார்கள். வகுப்பில் சொல்லிக்கொள்ளலாம். ஆங்கிலம் அப்படி, இப்படி என்றாலும் எல்லோரும் எப்படியோ புரிந்துகொள்வார்கள். அவர்களையும் ஒருநாள் சந்தைக்குக்கூட்டிவரலாம். எல்லோரும் கூடி உட்கார்ந்து, கோப்பி குடித்து, கதைகள் பலபேசி.<br /><br />சரசுமாமி சந்தையிலிருந்து வீடு திரும்பும்போது மதியம் பன்னிரண்டு மணியாகியிருந்தது. மூன்று மணிக்குத்தான் ஹரீஷை குழந்தைகள் காப்பகத்திலிருந்து அழைத்துவரவேண்டும். ரூபிணாவும் ராசனும் வீடு வர எப்படியும் ஐந்து மணிக்கும் மேலேயாகும். நேரம் நிறைய இருந்தது. தலையைப் போட்டு ஒரு சொதி. மூன்று துண்டுகளைப்போட்டு குழம்பு. வாற்பகுதியைப் பொரிக்கலாம். மாமி கத்தியை எடுத்து வெளியே செங்கல் சுவரில் நன்றாக இரண்டுபக்கமும் தீட்டினார். விளமீனைக் கழுவி எடுத்து, அதன் செதில்களைப்பிறாண்ட ஆரம்பித்தார்.<br /><br />“எடேய்.. ஓடிப்போய் வாளிக்க தண்ணி நிரப்பிவா”<br /><br />குழந்தை ஊமல் கொட்டைகளை வானத்தில் எறிந்து அவற்றை பனைமட்டையால் அடித்து விளையாடிக்கொண்டிருப்பான். மாமியின் குரல் கேட்டதும் கிணற்றில் தண்ணிவார்த்துக்கொண்டுவந்து மீன் கழுவ ஊற்றுவான்.<br /><br />“என்னக்கோய்.. உனக்கு ஒரே மீன்கறியை ஒவ்வொருநாளும் திரும்ப திரும்பச் சாப்பிட அலுப்படிக்காதா?”<br /><br />குழந்தைக்கு சரசுமாமியைவிட இரண்டு வயது அதிகமென்றாலும் அவரை அவன் அக்கா என்றே அழைப்பான். மாமி இளையவர் என்றாலும் அவனை அடேய் என்றே அழைப்பார். <br /><br />“ஒரே மீன்கறி இல்லையப்பன். ஒரொரு நாளும் ஒரொரு மீன். விளமீன் எண்டாலும் ஒரொரு மீனுக்கு ஒரொரு ருசி. ஒரொரு கறிக்கும் ஒரொரு பதம். நேற்று சமைக்கேக்க இருந்த கை இண்டைக்கு இல்ல. நேற்று சாப்பிடேக்க இருந்த நாக்கு இண்டைக்கு இல்ல. விளங்குதா?”<br /><br />“எனக்கெண்டால், குழைச்சடிச்சால் எல்லாக்கறியும் ஒண்டுதான் அக்கோய்”<br /><br />வாளியை வைத்துவிட்டு குழந்தை மீண்டும் விளையாடப்போய்விடுவான்.<br /><br />மாலையில் திரும்பிய ரூபிணா மூக்கைப்பொத்திக்கொண்டே வீட்டுக்குள் நுழைந்தாள்.<br /><br />“ஆரு இப்படி நடு வீட்டுக்க மீனைக்கொண்டுவந்து சமைச்சது? ச்சைக். நாறுது”<br /><br />அவள் போட்ட சத்தத்தில் தூங்கிக்கொண்டிருந்த சரசுமாமியோடு ஹரீஷும் விழித்துவிட்டான். மாமி கட்டிலிலிருந்து எழாமல் அறைக்குள்ளேயே இருந்துகொண்டார். ரூபிணாவின் எந்தச் சத்தத்துக்கும் பதில் கொடுக்கவில்லை. <br /><br />“இந்த வீட்டில இருக்கிறதுகளுக்கு கொஞ்சமெண்டாலும் ஒரு சென்ஸ் இருக்கா? நாறல் மீனை எங்கனயிருந்தோ கொண்டுவந்து வீட்டை நாறடிக்குதுகள்”<br /><br />ரூபிணா புறுபுறுத்துக்கொண்டே யன்னல்களைத் திறந்துவைத்து, வாசனைத்திரவியத்தை எடுத்து வீடு முழுதும் விசிறி அடித்தாள். கறிச்சட்டி திறந்துபார்க்கப்படும் சத்தம் கேட்டது. ஆனால் ஏனோ அவள் சரசுமாமியிடம் நேரில் வந்து எதுவும் கேட்கவில்லை. யார் போய் மீன் வாங்கியது? எங்கிருந்து வந்தது? எதையும் விசாரிக்கவில்லை. குளித்துவிட்டு வந்த பிற்பாடும் புறுபுறுத்துக்கொண்டிருந்தாள். ஏதோ தீவார்கூட்டம் என்று அவள் சொன்னதும் மாமியின் காதுகளுக்குள் எட்டியது. மாமி தன் அறையைவிட்டு வெளியே வரவேயில்லை.<br /><br />சரசுமாமிக்குத் திருமணமாகிச் சரியாக எட்டாம் நாள் அது. அன்றைக்குத்தான் அவர் கணவன் விடுமுறைக்குப்பின்னர் வேலைக்குத் திரும்பிப்போகிறான். பத்துமணியளவில் பெட்டி மீன்காரரின் ஹோர்ன் சத்தம் கேட்டதும் மாமிக்கு இருப்புக்கொள்ளவில்லை. பெட்டியிடம் இரண்டு ஓரா மீன்களை வாங்கிக் குழம்பு, சொதி, பொரியல், முளைக்கீரை என்று மத்தியானச் சமையலை அமர்க்களப்படுத்தி, கணவன் வீடு திரும்புவதற்காக காத்திருக்கிறார். இரண்டுமணிக்குப் பாடசாலை முடிந்து வீடு திரும்பிய புதுக்கணவன், கிணற்றடியில் கால் கழுவும்போது கத்தினான்.<br /><br />“ச்சிக். எங்காலயிருந்து இந்த செலிட்டு நாத்தம் வருகிது? அரியண்டம்”<br /><br />கணவனுக்குக் கடலுணவையே கண்ணில் காட்டக்கூடாது என்று அன்றைக்குத்தான் சரசுமாமிக்குத் தெரிந்தது. அதற்காக, எட்டுநாள் புதுமனைவிமீது அவனேன் அவ்வளவு கோபப்பட்டான் என்று இதுநாள்வரையிலும் சரசுமாமியால் விளங்கிக்கொள்ளவே இயலவில்லை. யாரேனும் இந்த அளவுக்கு ஒருவரை மோசமாகத் திட்டமுடியும் என்றும் அன்றைக்குத்தான் அவருக்குத் தெரிந்தது. தேவையேயில்லாமல் அவன் சரசுமாமியோடு அவர் தீவையும் இழுத்துத் திட்டினான். மாமி அவர் வீட்டில் ஒரே பிள்ளை. ஐயாவின் செல்லம். ஒரு மீன்குழம்பு சமைத்ததற்காக இவ்வளவு திட்டு வாங்கவேண்டிவரும் என்று அவர் கனவிலும் நினைத்துப்பார்த்திருக்கவில்லை. ஆனால் அன்றைக்கு மாமி கணவன் பேச்சுக்கு மறுபேச்சு எதுவும் பேசவில்லை. அழக்கூட இல்லை. அவருக்கு எவர்மீதும் கோபமும் வரவில்லை. கறிகளை உடனேயே பத்திப்பக்கம் வெட்டித்தாட்டுவிட்டு, வீடு முழுதும் சாம்பிராணிப்புகை போட்டு, அவசர அவசரமாக ஒரு கத்தரிக்காய்க்குழம்பு வைத்து, கணவன் முன்னே சிரித்தபடி போய் நின்றார். அன்றைக்கு ஆரம்பித்தது, இந்த முப்பத்தைந்து வருடங்களில் பெரிதாக எதுவுமே மாற்றமடைந்துவிட்டது என்று சொல்லமுடியாது. முதலில் கணவன். அவர் இறந்தபின்னர் இப்போது ராசன். அவனோடு சேர்த்து அவன் மனைவி ரூபிணா.<br /><br />ரூபிணா இன்னமும் ரோந்துவிமானம்போல விடாமல் புறுபுறுத்துக்கொண்டேயிருந்தாள். அறைக்கு வெளியே செல்லத்தோன்றாமல் சரசுமாமி புரண்டு படுத்துக்கொண்டார். வாசற்கதவு திறக்கும் சத்தம் கேட்டது. ராசனும் வந்துவிட்டான்.<br /><br />“ச்சிக்.. ஆரு நடு வீட்டுக்க கொண்டுவந்து மீன் சமைச்சது?”<br /><br />மாமி அடுத்தபக்கம் புரண்டு படுத்தார்.<br /><br /><div style="text-align: center;">000</div><br />அந்த மீன் குழம்பின் நறுமணம் ஒரு வாசனைத்திரவியத்தைப்போல அன்றிலிருந்து சரசுமாமியோடு ஒட்டிக்கொண்டுவிட்டது. நினைக்கும்போதெல்லாம் அதன் வாசம் மூக்கில் எட்டியது. உடைகளைத் தோய்த்தாலும், எத்தனைதடவை குளித்தாலும் அது அவர் உடலைவிட்டு விலகவேயில்லை. செல்லும் இடமெல்லாம் அதுவும் அவரோடு கூடவந்தது. ஆங்கிலவகுப்புக்கும், குழந்தைகள் காப்பகத்துக்கும், மாலையில் நடைப்பயிற்சியின்போதும் அதன் வெடுக்கு அவரோடு சேர்ந்து நடந்தது. அவரின் கடைவாய்ப்பல் இடுக்குகளில் அந்த விளமீனின் சிறுதுகள் ஒன்று சிக்கிக்கொண்டு எந்நேரமும் இடறிக்கொண்டிருந்தது. இரண்டே நாளில், மீண்டும் சந்தைக்குப்போகலாமா என்று எழுந்த சிந்தனையைக் கட்டுப்படுத்த மாமி சிரமப்பட்டார். வேண்டாம். அந்தச்சனியனை வாங்கிக்காய்ச்சி, தேவைக்கில்லாமல் ஏச்சு வாங்கவேண்டாம். இனிமேல் மீன் என்ற சாமானே வீட்டில் சமைக்கவேண்டாம். மாமி மனதுக்குள் உறுதி எடுத்துக்கொண்டார். <br /><br />நாலு நாள், ஒரு வாரம், இரண்டு வாரங்கள் எப்படியோ கழிந்தன. மெது மெதுவாக அந்த விளமீனின் வாசம் அவரினின்று வடிந்துகொள்ள ஆரம்பித்திருந்த சமயம். ஒருநாள் அந்தத் தொலைபேசி அழைப்பு வந்தது. வீட்டில் யாருமிருக்கவில்லை.<br /><br />“கான் ஐ ஸ்பீக் டு ஸரஸ்வடி மெடம்” <br /><br />“ஐ ஆம் சரஸ்வதி ஸ்பீக்கிங்”<br /><br />“மெடம்.. ஹவ் ஆர் யு? யுவர் பிஷ் இஸ் ஹியர்”<br /><br />“வட்?”<br /><br />“யுவர் பிஷ் மெடம்.. வைட் கலர் வன்.. புரம் ப்ரெஸ்டன் மார்க்கட்”<br /><br />சரசு மாமிக்கு அப்போதுதான் விடயம் உறைத்தது. சந்தைக்கடையிலிருந்து தொலைபேசி எடுக்கிறார்கள். மீண்டும் அந்த ஊர் விளமீன் சிக்கியிருக்கிறது. இவரின் ஞாபகம் வந்து அழைத்துச் சொல்கிறார்கள். காக்கைதீவில் கொண்டுபோய்விட்டுவந்த நாய்க்குட்டி எப்படியோ மணம்பிடித்து மீண்டும் வீடுதேடி வந்து சேர்வதுபோல, மீன்குழம்பின் நினைப்பு மீண்டும் சரசுமாமியிடம் நெருங்கி வந்து ஒட்டிக்கொண்டது. வேண்டாம். மீண்டும் மகனோடும் மருமகளோடும் சில்லெடுக்க முடியாது. சந்தைக்குப்போகவேண்டாம். மாமி டிவியைப்போட்டு கொஞ்சநேரம் செய்திகளைப் பார்த்துக்கொண்டிருந்தார். ஒழுங்காயிருந்த படுக்கையை மீண்டும் உதறிப்போட்டு விரித்தார். வேண்டாம், அரியண்டம். மத்தியானச் சமையலுக்கு வெந்தயக்குழம்பு செய்யலாம் என்று உள்ளி, வெங்காயம் உரித்துவைத்தார். உடுப்புகளை உதறி அடுக்கிவைத்தார். மீண்டுமொருமுறை குளித்தார். மணிக்கூடு பதினொன்று காட்டியது. இப்போது புறப்பட்டால் ஓடிப்போய் அதை வாங்கிக்கொண்டு ஒரு மணிக்குள் திரும்பிவிடலாம். ஆனால் வீட்டுக்குள் சமைத்தால் ராசனும் ரூபிணாவும் நெருப்பு எடுப்பார்களே? சரசுமாமி சற்றுநேரம் உட்கார்ந்து யோசித்தார். வேண்டாம் வேண்டாம். எதற்கு சோலி. வேணவே வேண்டாம். <br /><br />சரசுமாமி ஒரு முடிவோடு சேலையொன்றை அவசரமாகச் சுற்றிக்கட்டி, வீட்டைப்பூட்டிக்கொண்டு பேருந்துத் தரிப்பிடத்துக்கு ஓடினார்.<br /><br />அன்று சந்தையிலிருந்து வீடு திரும்பும்போது மாமியின் கையில் மீன் பையோடு சிறிய எரிவாயு அடுப்பும் கூடவிருந்தது. பிக்னிக் போகிறவர்கள் பயன்படுத்தும் அடுப்பு அது. அடுப்போடு மிகச்சிறிய எரிவாயு சிலிண்டர்களையும் சந்தையிலிருந்த சைனீஸ் கடையில் அவர் வாங்கி வந்திருந்தார். வீட்டின் பின்வளவில் இருந்த தோட்டக்கருவிகள் வைக்கும் சிறிய தகரக் கொட்டகையை அவசரமாக ஒதுக்கி, அடுப்பை வைத்து, அங்கேயே மீனைக் கழுவி, வெட்டி, குழம்பு காய்ச்சி, மதியம் அங்கேயே உட்கார்ந்து சாப்பிட்டுவிட்டு மீதிக்கறியையும் அந்த இடத்திலேயே மூடி வைத்தார். ஹரீஷைக் கூட்டப்போவதற்கு முன்னர் வீடு முழுதும் சாம்பிராணிப்புகை போட்டார். மாலையில் வீடு திரும்பிய ரூபிணா, வீட்டினுள் புதினமாகச் சாம்பிராணிப்புகை போடப்பட்டிருந்ததைப்பற்றி எதுவும் கேட்கவில்லை. ராசன் கவனிக்கவேயில்லை. <br /><br />அடுத்தவாரமும் சந்தைக்கடையிலிருந்து தொலைபேசி அழைத்தார்கள். அதற்கடுத்தவாரமும் இதே நடைமுறை தொடர்ந்தது. பருவகாலமாக இருக்கவேண்டும். விளமீன் வாராவாரம் கடைக்கு வந்துகொண்டிருந்தது. சரசுமாமி விளமீன் தவிர்த்து ஒட்டி, அரக்குளா, சூடை என்றும் மீன்களை வாங்க ஆரம்பித்தார். அந்தச் சீக்கிய ஓட்டுநரின் பெயர் ஹர்வீந்தர் என்று தெரியவந்தது. இன்னொரு துருக்கியப் பேருந்து ஓட்டுநரும் சரசுமாமிக்குப் பரிச்சயமானார். சந்தையில் ஓரிரு முதியவர்கள் மாமியை இனங்கண்டு அறிமுகமாய்ப் புன்னகைக்க ஆரம்பித்தனர். மாமி நாளடைவில் மீன் வாங்கிவிட்டு அரக்கப்பறக்கத் திரும்பாமல், சந்தையிலேயே ஆற அமர உட்கார்ந்து கோப்பிக்கடையில் கப்புசீனோ வாங்கிக்குடிக்க ஆரம்பித்தார். ஆரம்பத்தில் மூன்று சரை ஈகுவல் சீனி போட்டவர் பின்னர் இரண்டு, ஒன்று என்று குறைத்து, சீனியே போடாமல் குடிக்கவும் பழகினார். சமயத்தில் ஆங்கிலவகுப்பில் அவரோடு கூடப்படிக்கும் சூடானிய வயோதிபர் ஒருவரும் மாமியோடு இணைந்துகொள்வதுண்டு. முந்தையநாள் சமைத்த மீன் கறி மீதமிருந்தால், சோற்றோடு கட்டிக்கொண்டுவந்து சந்தையில் வைத்தே சூடானியருக்கும் கொடுத்து மாமி சாப்பிடுவார். “வாவ் இட் ஸ்மெல்ஸ் நைஸ்” என்றபடி அவர்களுக்குக் கைகாட்டியபடி மனிதர்கள் கடந்துபோவர். வாரத்துக்கு இரண்டு தடவையேனும் மாமி இப்படி சந்தைக்கு வர ஆரம்பித்தார். <br /><br />ஏனைய ஐந்து நாட்களும் அந்த இரண்டு நாட்களுக்காகக் காத்திருக்க ஆரம்பித்தார். <br /><br /><div style="text-align: center;">000</div><br /> “ஷிட்.. ஆரு இந்த விசர் வேலையைப் பாத்தது?”<br /><br />ஒருநாள் பின்வளவு கொட்டகையிலிருந்து ராசன் கத்தியபோது சரசுமாமி கொடியில் உடுப்புப்போட்டுக்கொண்டிருந்தார். என்றோ இது நடக்கும் என்று அவர் எதிர்பார்த்ததுதான். மாமி பதில் எதுவும் பேசாமல் ஈர உடுப்பைத் தொடர்ந்து விரிக்க ஆரம்பித்தார்.<br /><br />“எவ்வளவுநாளா இது நடக்குது அம்மா? இதுக்குள்ள வச்சு சமைச்சிருக்கிறீங்கள்? ச்சிக் நாறுது. பக்கத்துவீட்டுக்காரன் கொம்ப்பிளெயின் பண்ணினா கதை சரி.. நெருப்புப் பத்தி வீடு எரிஞ்சுது எண்டால் இன்சூரன்ஸ் வேற குடுக்கமாட்டாங்கள்”<br /><br />மாமி ராசனை ஏறெடுத்தும் பார்க்காமல் உடுப்பை கொடியில் விரித்தபடியே சொன்னார்.<br /><br />“வீட்டுக்கையும் சமைக்கேலாது.. வெளியையும் சமைக்கேலாண்டா வேற எங்கை வைச்சுத்தான் சமைக்கிறது அப்பன்?”<br /><br />“சமைக்காதீங்கோ.. மீன் சமைக்காட்டி என்ன குடியா முழுகிடும்? ”<br /><br />மாமி எந்தப் பதட்டமுமில்லாமல் சோட்டியைப் படக்கென்று ஒரு உதறு உதறிவிட்டுக் கொடியில் போட்டார். <br /><br />“எனக்கு முழுகிடும்தான். உனக்குச் சொல்லி விளங்கப்படுத்த ஏலாது ராசன். எதுக்கு வீணாப் பிரச்சினை? நான் பேசாம தனியா எங்கையாவது அறை எடுத்துக்கொண்டு போயிடுறன்”<br /><br />ராசன் தாயிடமிருந்து அப்படியொரு பதில் வருமென்று எதிர்பார்க்கவேயில்லை. தடுமாறிப்போய் நின்றவன் விடுக்கென்று வீட்டுக்குள்ளே போய்விட்டான். அன்று முழுதும் யாரும் மாமியோடு பேசவில்லை. அடுத்தநாளும் பேசவில்லை. அன்றைய சரசுமாமியின் பதிலுக்குப்பின்னர், பின் கொட்டகையில் மீன் குழம்பு சமைப்பது எவராலும் பிரச்சனையாக்கப்படவில்லை. வாராவாரம் சரசுமாமி சந்தைக்குப்போவதும் மீன் சமைப்பதும் தொடர்ந்தே வந்தது. அந்த சூடானியரோடு சேர்ந்து ஒரு மசிடோனியத் தம்பதியரும் மாமியின் சந்தைப்பயணங்களில் இணைந்துகொள்ள ஆரம்பித்தார்கள். நாளடைவில் ப்ரெஸ்டன் சந்தை தவிர்த்து வேறு இடங்களுக்கும் அவர்கள் போய்வர ஆரம்பித்தார்கள். மெல்பேர்ன் நகர மையத்துக்குப் போனார்கள். விக்ரோறியா சந்தைக்குப் போனார்கள். பெண்டிகோ, பலராட் போன்ற தூர இடங்களுக்கு ஒருநாள் பயணமாகப் போய்த் திரும்பினார்கள். திரையரங்குக்குச் சென்று படம் பார்த்தார்கள். மாமி தனக்கென ஒரு கைத்தொலைபேசியும் வாங்கி வைத்துக்கொண்டார். ஒவ்வொரு வாரமும் எங்கெங்கெல்லாம் போவது? என்னென்னவெல்லாம் செய்வது? என்பதையெல்லாம் ஒரு நோட்டுப்புத்தகத்தில் எழுதி ஒழுங்கமைத்தார். <br /><br />ஒருநாள், “How to cook a white snapper curry?” என்று ஆங்கிலத்தில் சிறு செய்முறைக் கட்டுரை ஒன்றை எழுதி மாமி வகுப்பில் வாசித்துக்காட்ட, அது ஆசிரியருக்குப் பிடித்துப்போய், அவர் அதை உள்ளூர் நகரசபை வார சஞ்சிகைக்கு அனுப்பிவைத்தார். அடுத்தவாரமே அந்தச் சஞ்சிகையில் ‘திருமதி சரஸ்வதி பேரம்பலம்’ என்ற மாமியின் முழுப்பெயரோடு அவரின் சிறுபடமும் போட்டு, இருபத்துநான்காம் பக்கத்தில் கட்டுரை வெளியாகியிருந்தது. உற்சாகத்தில் மாமி வாராவாரம் பத்திரிகைக்கு எழுத ஆரம்பித்தார். விளமீன் புட்டு, விளமீன் பொரியல், பத்தியக்கறி, சுறா வறை, இறால் தலைச் சொதி என்று அவருடைய கைப்பக்குவங்கள் எல்லாம் ஒவ்வொன்றாகப் பத்திரிகையில் வெளியாக ஆரம்பித்தன. சமையல் படங்களையும் அவரே கைத்தொலைபேசியில் பிடித்து, கடையில் பிரிண்ட் பண்ணி எடுத்து, சஞ்சிகைக்கு அனுப்புவார். ஒருகட்டத்தில் பத்திரிகையில் எழுதவேண்டும் என்பதற்காகவே புதுப்புதுக் கறிகளை சரசுமாமி செய்துபார்க்க ஆரம்பித்தார். புதுப்புது மீன்களை வாங்கிச் சமைக்கலானார். வாரம் மூன்று நாட்கள் சந்தைக்குப் போக ஆரம்பித்தார். அந்த மீன் கடைக்காரரும் மாமிக்கு நெருங்கிய நண்பராகிவிட்டார். <br /><br />“வீ ஆர் மூவிங் மெடம்.. கோயிங் டு புட்ஸ்கிரே”<br /><br />“பார்டன்?”<br /><br />“வி ஆர் குலோசிங் திஸ் ஷோப். நெக்ஸ்ட் மந்த் வீ ஆர் இன் புட்ஸ்கிரே”<br /><br />“விச் ஸ்டேஷன் இட் இஸ்?”<br /><br />“இட்ஸ் டூ ஃபார் மெடம்.. யு டேக் டூ ட்ரெயின் அண்ட் எ பஸ்”<br /><br />அந்த மீன்கடை நிரந்தரமாகவே புட்ஸ்கிரே என்கின்ற தொலைவிலுள்ள ஊருக்கு இடம்மாறுகிறது என்பதை மாமியால் சீரணிக்கவே இயலவில்லை. அபூர்வமாக அந்த ஒரு கடையில்தான் விளமீன் வந்துகொண்டிருந்தது. விளமீன் வரத்து இல்லையென்றால் பிரெஸ்டன் சந்தைக்குத் தொடர்ச்சியாக வரவேண்டிய தேவையும் நின்றுவிடும். அந்தப்பயணம் கொண்டுவந்து சேர்த்த அத்தனையும் கொஞ்சம் கொஞ்சமாக அகன்றுவிடும். என்ன செய்யலாம்? மாமிக்குத் தான் இத்தனை நாள்களும் மீளக்கட்டியமைத்த வாழ்வு தம்மைவிட்டு நழுவித்தப்பி நீந்தி ஓடுவதுபோலத் தோன்றியது. ஏதாவது செய்யவேண்டுமே. என்ன செய்யலாம்? புட்ஸ்கிரே சந்தைக்குப் இலகுவாகப் போய்வருவதற்கு வழி என்ன? இரண்டு ரயிலும் இரண்டு பேருந்தும் எடுத்து எப்படி சந்தைக்குப்போவது?<br /><br />000<br /><br />சரசுமாமி கிட்டத்தட்ட துள்ளியே குதித்துவிட்டார்.<br /><br />மூன்றாவது தடவை அந்த அதிசயம் நிகழ்ந்துவிட்டது. சரியான வேகத்தில் சென்று, சரியாக விதிகளைப் பின்பற்றி, முறையாகப் பார்க்கிங் செய்துகாட்டி, ஓட்டுநர் பரீட்சையில் மாமி சித்தியடைவார் என்று ஆறு மாதங்களுக்கு முன்னர் யாரேனும் அவருக்குச் சொல்லியிருந்தால் அவரே விழுந்து விழுந்து சிரித்திருப்பார். ஆனால் வென்றுகாட்டிவிட்டார். ரூபிணாவின் முகச்சுழிப்பு, ராசனின் நக்கல், பயிற்சியாளரின் திட்டு என எல்லாவற்றையும் சமாளித்துக்கொண்டு, பரீட்சை எழுதி, செயன்முறையில் முதல் இரண்டு தடவைகள் தவறினாலும் மூன்றாவது தடவை சித்தி எய்தி, பெருமிதத்தோடு வீட்டில் வந்து சொன்னபோது, ராசனுடைய பதில்,<br /><br />“இந்த வயசில கார் ஓடி, அடிபட்டுக்கிடந்தா நாங்கள்தான் ஆஸ்பத்திரிக்கு அலையோணும்.”<br /><br />மாமி கணக்கே எடுக்கவில்லை. தான் கொஞ்சம் கொஞ்சமாகச் சேர்த்துவைத்திருந்த மூவாயிரம் டொலர் காசில் பழைய டோயோட்டோ கொரொல்லா ஒன்றை அந்த மசிடோனியத் தம்பதியின் உதவியோடு வாங்கிக்கொண்டார். முதல்வாரம் அவர்களுடைய வீதியில் ஓடிப்பார்த்தார். நம்பிக்கை வந்தது. இரண்டாம்வாரம் எப்பிங் பிளாசாவரை போய்வந்தார். தைரியம் வந்தது. மூன்றாவது வாரம் அதிவேகசாலையில் நுழைந்துபார்த்தார். நான்காம் வாரம். <br /><br />விஸ்தாரமான புட்ஸ்கிரே சந்தையில் மீன்கடையைத் தேடிக்கண்டுபிடிப்பது மிகச்சிரமாக இருந்தது. <br /><br />“ஹலோ செஃப் மெடம். யூ ஆர் ஹியர். ஹவ் டிட் யு கம்?”<br /><br />மாமி சற்றே கூச்சத்தோடு சொன்னார்.<br /><br />“ஐ டிரைவ் மை கார்”<br /><br />“வாவ்.. வொண்டர்புல் மெடம். சொறி. யுவர் பிஷ் இஸ் நொட் கமிங்.. நோ சீசன்”<br /><br />மாமிக்கு முகம் தொங்கிப்போனது. ஊர் விளமீனோடு தான் டிரைவிங் லைசன்ஸ் எடுத்த விடயத்தைப் பகிரவேண்டும்போல இருந்தது. ஆனால் அதிட்டம் இல்லை. மீனை பின் சீட்டுக்கடியில் வைத்து, பாட்டுக்கேட்டுக்கொண்டே டிரைவ் பண்ணும் யோகம் அவருக்கு இல்லை. அந்த மீனுக்கும் இல்லை. இனி அது எப்போது சந்தைக்கு வருமோ?<br /><br />“ப்ளீஸ் கோல் மீ இப் இட் கம்ஸ். யூ நோ மை மொபைல் நம்பர்?”<br /><br />“யெஸ்.. யெஸ்.. ஐ வில் கோல் யூ”<br /><br />மாமி சீலா மீனையும் சில மரக்கறிகளையும் வாங்கிக்கொண்டு வீடு திரும்பினார். கார் ஓடப் பழகியதால் கடைக்குப்போய் சாமான்கள் வாங்குவதிலிருந்து கிளினிக்குக்குப் போவதுவரை எல்லாவற்றையும் மாமியே செய்ய ஆரம்பித்தார். காலையில் எழுந்ததுமே எங்கே போகலாம் என்று யோசிக்க ஆரம்பித்துவிடுவார். அந்த சூடானியரையும், மசிடோனியத் தம்பதியையும் ஏற்றிக்கொண்டு கோயில்களுக்குப்போய்வந்தார். அவர்களுடைய தேவாலயங்களுக்குப்போனார். வைன் தோட்டங்களுக்குப் போனார். ஓய்வூதியம் கிடைக்க ஆரம்பித்ததால் ஆங்கில வகுப்புக்குப்போவதை நிறுத்திவிட்டார். சமையல் குறிப்புகளையும் எழுதுவதை நிறுத்திவிட்டார். மீன்கடையிலிருந்தும் அழைப்பு வராததால் சந்தைக்கும் அடிக்கடி போவதில்லை. இப்போதெல்லாம் மாமி வீட்டில் மீன் சமைப்பது குறைந்துவிட்டது. ஏன், சமைப்பதே இல்லை எனலாம். வீட்டிலேயே இருப்பதில்லை. <br /><br /><div style="text-align: center;">000</div><br />“அக்கோய், நீ கலியாணம் கட்டிப்போனா, ஆரு எனக்கு இப்பிடி மீன் குழம்பு சமைச்சுத்தருவினம்?”<br /><br />சாப்பிட்டுக்கொண்டிருக்கையில் குழந்தை ஒருநாள் திடீரென்று கேட்டான். குழந்தை பொதுவாக வீட்டுப்பின்பத்தியிலிருந்துதான் சாப்பிடுவான். ஐயாவும், அம்மாவும், சரசுமாமியும் சாப்பிட்டபின்னர், மாமி அவனுக்குப் போட்டுக்கொண்டுவந்து கொடுப்பார். அவனுக்கென்று தனியாக பொரிச்சமீன் எடுத்து வைத்திருப்பார். அவன் சாப்பிட்டு முடியும்வரை மாமிக்கும் பத்தியிலேயே ஏதேனும் ஒரு அலுவல் நிச்சயம் இருக்கும். சாப்பிடும்போது குழந்தைக்கு உலகம் என்ற ஒன்று சுற்றிக்கொண்டு இருக்கும் பிரக்ஞையே இருக்காது. மீன் முள்ளைக்கூட இறைச்சி எலும்பைச் சூப்புவதுபோல சூப்பிச்சாப்பிட்டு உச்சுக்கொட்டுவான்.<br /><br />“குழம்பெண்டா இதல்லோ குழம்பு.. உந்த சட்டிக்க கிடக்கோணும் எண்டுதான் கடல்ல கிடக்கிற மீனெல்லாம் தேடிவந்து களங்கண்டில ஆப்பிடுதுகள் அக்கோய்” <br /><br />அவன் ஒருவன் ரசித்துச் சாப்பிடுவதைப்பார்ப்பதற்காகவே வாழ்க்கை முழுதும் மீன் சமைத்துக்கொட்டலாம்போல சரசுமாமிக்கு இருக்கும்.<br /><br />“நான் கலியாணம் கட்டி எங்க போறனோ அங்கனயே நீயும் வந்துடு குழந்தை. உன்னை விட்டா எனக்கு ஆரு கோர்வை கொண்டுவருவினம் சொல்லு?”<br /><br />குழந்தை ஆமோதிப்பதுபோலவே தலையாட்டியபடி, அப்படியே கோப்பையோடு எடுத்து மீதிக்குழம்புச்சொதியை உறிஞ்சுவான். புங்குடுதீவுவரை அவன் கோப்பை உறிஞ்சும் சத்தம் கேட்கும்.<br /><br />நான்காவது தடவையும் தொலைபேசி மணி அடித்தது. ராசன்தான் எடுத்தான். <br /><br />“ஹலோ.. ஸரஸ்வடி மெடம்?”<br /><br />“ஹூ ஆர் யூ ஸ்பீக்கிங்?”<br /><br />“வீ ஆர் புரம் பிஷ் மார்க்கட். தட் வைட் சினப்பர் பிஷ் இஸ் ஹியர்”<br /><br />“வட்?”, ராசன் கொஞ்சம் கோபமாகவே கேட்டான்.<br /><br />“சொறி, ஹெர் மொபைல் இஸ் நொட் வேர்க்கிங். டெல் ஸரஸ்வடி மெடம்.. ஹெர் வைட் சினப்பர் பிஷ் இஸ் ஹியர். இட்ஸ் த சீஸன்.”<br /><br />ராசன் எந்த உணர்ச்சியுமில்லாமல் சொன்னான்.<br /><br />“மெடம் இஸ் நோ மோர். டோன்ட் கோல் எகெயின்”<br /><br />மீன் காரரின் குரல் தடுமாறியது.<br /><br />“வாட்? வாட் டு யு மீன்?”, <br /><br />“ஷி இஸ் பாஸ்ட் எவே. ஹார்ட் அட்டாக்.”<br /><br />மறுமுனை பதிலேதும் சொல்லாமல் அமைதியானது.<div><br /></div><div><div style="text-align: center;">000</div><div style="text-align: right;">புதிய சொல் - 2017</div><br /><br /><br />-புதிய சொல் - 2017</div></div>ஜேகேhttp://www.blogger.com/profile/00102443765441250863noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-2880583892142033132023-09-12T06:40:00.005+10:002023-09-20T09:33:57.891+10:00பர்மா புத்தர் - சிறுகதை<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEKQBqu6NRLCFMyR-I5asBU9_J3_ZTqk4q-6FSfBOWIzBFYnvIfmjPBGrIWw4rtY6-kn8HVPzqybX0pnx3Bqf_z3-ZFOAIwbtugMOTsMNnIP-IfPM_FmQSF4iy46i2ybHtRQrPpV_VI83WEeMwlbn1Zinq1CIeS5A0pqlIqJDbomYlLWEMYsOYUCKDVGg/s403/Pasted%20Graphic.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="403" data-original-width="378" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiEKQBqu6NRLCFMyR-I5asBU9_J3_ZTqk4q-6FSfBOWIzBFYnvIfmjPBGrIWw4rtY6-kn8HVPzqybX0pnx3Bqf_z3-ZFOAIwbtugMOTsMNnIP-IfPM_FmQSF4iy46i2ybHtRQrPpV_VI83WEeMwlbn1Zinq1CIeS5A0pqlIqJDbomYlLWEMYsOYUCKDVGg/s320/Pasted%20Graphic.jpg" width="300"></a></div><br><p class="p1" style="font-family: "Tamil Sangam MN"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal; margin: 0px;"><br></p><p class="p1" style="font-family: "Tamil Sangam MN"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal; margin: 0px;"><br></p><p class="p1" style="font-family: "Tamil Sangam MN"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal; margin: 0px;">பனம்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>பாத்தி<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>மெதுவாக<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>முளைவிட<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>ஆரம்பித்திருந்தது<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;">.<span class="Apple-converted-space"> </span></span></p><p class="p3" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal; margin: 0px; min-height: 17px;"><br></p><p class="p1" style="font-family: "Tamil Sangam MN"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal; margin: 0px;">அதிகாலைக்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>குளிருக்கு<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>அத்தனை<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>பனங்கொட்டைகளும்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>நிலவண்டுகளின்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>கூட்டம்போல<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>ஒட்டிக்குறண்டியபடி<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>தூங்கிக்கொண்டிருந்தன<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;">. </span>பாத்தியில்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>இடையிடையே<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>கோரைப்புற்கள்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>கிளம்பியிருந்தன<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;">. </span>முந்தைய<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>நாள்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>அடித்து<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>ஊற்றிய<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>மழையில்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>இருக்காழிகள்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>சில<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>குப்புறப்புரண்டு<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>சாம்பல்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>நரையேறிய<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>மயிர்க்கற்றைகளோடு<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>வானம்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>பார்த்தபடி<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>அண்ணாந்து<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>கிடக்க<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;">, </span>சில<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>கொட்டைகள்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>பாத்தியினின்று<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>சளிந்து<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>அடிவாரங்களில்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>சிதறிக்கிடந்தன<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;">. </span>பூரானுக்காகப்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>பிளக்கப்பட்டிருந்த<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>கொட்டைகள்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>எல்லாம்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>ஒரு<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>பக்கம்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>குவிக்கப்பட்டிருந்தன<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;">. </span>கார்த்திகை<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>விளக்கீட்டுக்குப்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>பாத்தியடியில்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>குத்திவிடப்பட்டிருந்த<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>பந்தத்தடி<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>பாதி<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>எரிந்த<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>நிலையில்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>கறுப்பு<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>வெள்ளைத்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>தொப்பியோடு<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>இன்னமும்<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>எஞ்சி<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> </span>நின்றது<span class="s1" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;">.</span><span class="s2" style="font-family: "Academy Engraved LET"; font-feature-settings: normal; font-kerning: auto; font-optical-sizing: auto; font-stretch: normal; font-variant-alternates: normal; font-variant-east-asian: normal; font-variant-numeric: normal; font-variation-settings: normal; line-height: normal;"> <span></span></span></p><a href="https://www.padalay.com/2023/09/blog-post.html#more">மேலும் வாசிக்க »</a>ஜேகேhttp://www.blogger.com/profile/00102443765441250863noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-18464501320222878292023-05-10T17:26:00.006+10:002023-05-10T17:26:54.952+10:00பரியோவான் பொழுதுகள் - உரை<p> பரியோவான் பொழுதுகள் வெளியீட்டில் இடம்பெற்ற என் உரையாடலில் காணொலி.</p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><iframe allowfullscreen="" class="BLOG_video_class" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/iSmusKC0tAI" width="320" youtube-src-id="iSmusKC0tAI"></iframe></div>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-48182926197275219132023-05-10T17:24:00.000+10:002023-05-10T17:24:00.405+10:00கந்தசாமியும் கலக்சியும் - புதுப்பதிப்பு<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px;">வணக்கம் நண்பர்களே,</span></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px;"><br></span></p><p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSTI5T02XMorH59-HUVdyBW4ZMuJI1HsVTJe7vRBpneS77lKhWBn37RYpc6ZPNGDVd88cNbKE0tH4zBp_y-A6Z_dm6YKMl0vHKTqH9gj0C5apsSSMYWipUYb_Flq-gBNArMVeX8NGjcUc7KjMh3hTJdwcvDNk472PTQ9yw6cU5w56X6lvtORlvaOvodQ/s960/1.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="960" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSTI5T02XMorH59-HUVdyBW4ZMuJI1HsVTJe7vRBpneS77lKhWBn37RYpc6ZPNGDVd88cNbKE0tH4zBp_y-A6Z_dm6YKMl0vHKTqH9gj0C5apsSSMYWipUYb_Flq-gBNArMVeX8NGjcUc7KjMh3hTJdwcvDNk472PTQ9yw6cU5w56X6lvtORlvaOvodQ/s320/1.jpeg" width="320"></a></div><br><p></p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; font-size: 15px;">என்னுடைய புத்தகங்களை மறுபதிப்பு செய்யவேண்டும் என்ற ஆவலை வெண்பா புத்தக நிலையத்தின் நிறுவனர் சுதர்சன் சென்ற வருடம் வெளிப்படுத்தியிருந்தார். தாமே பதிப்பகம் ஒன்றை ஆரம்பிக்கப்போவதாகவும் “கந்தசாமியும் கலக்சியும்” நாவலிலிருந்து ஆரம்பிக்கலாம் என்றும் சொன்னார். அப்படித்தொடங்கியதுதான் இந்த மூன்றாம் பதிப்புக்கான வேலைகள்.<span></span></span><a href="https://www.padalay.com/2023/05/blog-post_33.html#more">மேலும் வாசிக்க »</a>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-68801683732997516352023-05-10T17:20:00.007+10:002023-05-10T17:20:59.262+10:00பர்மா புத்தர் - சிறுகதை<p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; white-space: pre-wrap;"></span></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMjyWSuOUWKUSHLDDalXAPCKBEUZZyzOfqNuaIvVICOYUQj6oERgvhN5rdSFxW-XgRdd6ODlsAxgE8yWyJo1IUrtXDhZfNvA2F0EOQ1zXMmP5mtwtf8JEaCaf0gahGLjWbSCqmpWrEvY5lx-3rtlcGs8o0IUKVsxsFx_Jp0geRwzqBH1dXLpUrm8vRqg/s960/1.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="960" data-original-width="960" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMjyWSuOUWKUSHLDDalXAPCKBEUZZyzOfqNuaIvVICOYUQj6oERgvhN5rdSFxW-XgRdd6ODlsAxgE8yWyJo1IUrtXDhZfNvA2F0EOQ1zXMmP5mtwtf8JEaCaf0gahGLjWbSCqmpWrEvY5lx-3rtlcGs8o0IUKVsxsFx_Jp0geRwzqBH1dXLpUrm8vRqg/s320/1.jpeg" width="320"></a></div><br><span style="font-size: medium;"><br></span><p></p><p><span style="background-color: white; color: #050505; font-family: inherit; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: medium;">வாசக நட்புகளுக்கு வணக்கம். </span></span></p><div class="x11i5rnm xat24cr x1mh8g0r x1vvkbs xtlvy1s x126k92a" style="background-color: white; color: #050505; font-family: system-ui, -apple-system, "system-ui", ".SFNSText-Regular", sans-serif; margin: 0.5em 0px 0px; overflow-wrap: break-word; white-space: pre-wrap;"><div dir="auto" style="font-family: inherit;"><span style="font-size: medium;">ஈழத்திலிருந்து வெட்சி எனும் பெயரில் சிறு பத்திரிகை இதழ் ஒன்று அச்சில் வெளியாக ஆரம்பித்திருக்கிறது. வெட்சி தொடர்ந்து முக்கியமான பல இலக்கியப் படைப்புகளைக் கொடுத்து வாசகர்களை முன்னகர்த்திச் செல்ல என் மனப்பூர்வமான வாழ்த்துகள். வெட்சியை ஈழத்திலும் கனடாவிலும் அவுஸ்திரேலியாவிலும் நேரடியாகவோ அல்லது தபால்மூலமாகவோ பெற்றுக்கொள்ளமுடியும். <span></span></span></div></div><a href="https://www.padalay.com/2023/05/blog-post_71.html#more">மேலும் வாசிக்க »</a>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-8939566787836670321.post-46268327804976399712023-05-10T16:23:00.002+10:002023-05-10T16:23:23.719+10:00இல்லாள் - சிறுகதை<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEju61bBs2bE0_qU8YIPKg-xNjGJvbZSESXVr2oFRwzjiDCmcRHiWnlIeIKzUa9L00bIgchbwHolqVUoFZAhu7Vnptvj5WRFpM7ATOCcOpcCMd1KXZ06Z8r4CJlEsAB_ro3VNDvVF2QXkdFGdVVH7kjIDBIlImqyJ3KRyQZVxuwobnqoUfIQSzhE7vu_HA/s1024/illaal.webp" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1024" data-original-width="725" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEju61bBs2bE0_qU8YIPKg-xNjGJvbZSESXVr2oFRwzjiDCmcRHiWnlIeIKzUa9L00bIgchbwHolqVUoFZAhu7Vnptvj5WRFpM7ATOCcOpcCMd1KXZ06Z8r4CJlEsAB_ro3VNDvVF2QXkdFGdVVH7kjIDBIlImqyJ3KRyQZVxuwobnqoUfIQSzhE7vu_HA/s320/illaal.webp" width="227" /></a></div><p><br /></p><p>அகழ் இதழில் நான் எழுதில் இல்லாள் சிறுகதை வெளிவந்துள்ளது.</p><p><br /></p><p><a href="https://akazhonline.com/?p=3677">https://akazhonline.com/?p=3677<br /></a><br /></p>படலைhttp://www.blogger.com/profile/04716822806215764004noreply@blogger.com